Přestaňme už světu nabízet šikovné české ruce, je to nesmysl, říká biochemik Velebný

Alžběta Vejvodová
4. 6. 2021 6:19
Biochemik Vladimír Velebný se do podnikání pustil v 90. letech. Na vyřazeném robotu ze školní jídelny míchal nápoje a výživu pro sportovce. Díky tomu získal finanční základ pro rozvoj svého vysněného byznysu − výroby kyseliny hyaluronové, látky, která se používá v krémech a kosmetických preparátech. Nyní patří jeho firma Contipro ve svém oboru do první trojky nejúspěšnějších světových firem.
Nápady a vynálezy z českých univerzit by měly rozvíjet a prodávat malé české firmy, radí Vladimír Velebný. Prodávat patenty do zahraničí je podle něj chybou.
Nápady a vynálezy z českých univerzit by měly rozvíjet a prodávat malé české firmy, radí Vladimír Velebný. Prodávat patenty do zahraničí je podle něj chybou. | Foto: Tomáš Nosil

Vyváží do 70 zemí, ročně utrží kolem 850 milionů korun. "Uvědomili jsme si, že nemůžeme být levní," popisuje jeden z hlavních milníků svého podnikání Velebný v rozhovoru pro týdeník Ekonom. Cesta, kterou prošel, může být inspirací pro další české firmy usilující o přerod z "montoven" na podnikání s vyšší přidanou hodnotou.

Contipro, firma s celosvětovým dosahem, podniká z malé východočeské vesnice Dolní Dobrouč. Jak to vlastně vzniklo?

Začali jsme podnikat v malém rodinném domku tady nedaleko od našeho současného sídla v Dolní Dobrouči. Sešla se tu skupina šesti lidí, s nimiž jsem začínal. Navíc to nebylo daleko do Litomyšle, kde jsem v té době bydlel u rodičů. Ze začátku jsme byli v pronájmech a pak jsme koupili náš stávající areál. Tehdy samozřejmě neměl rozsah, jaký má dnes. Byla to mlékárna a poměrně malý pozemek, ale koupili jsme ho za 12 milionů korun. To rozhodlo. Menší pozemek v Hradci Králové s méně vyhovujícími budovami nám tehdy nabízeli za 33 milionů korun. Rozhodnutí tedy bylo tlačené financemi.

Nelitujete toho nyní, když jste svým významem a dosahem přerostli nejen Dolní Dobrouč, ale i Česko?

Abychom byli úspěšní, musíme mít myšlenky, musíme mít lidi a zdroje a ty se dají alokovat kamkoliv. Mimo velká města je to těžší, ale my nejsme zas tak odříznutí od světa. Máme tady hlavní tah z Hradce Králové, který pokračuje dál k Ostravě. V České Třebové máme železnici, odkud vlaky jezdí všude možně. Není to tu nijak ztracené ani odříznuté. Podstatné je, jestli jsme schopní tady koncentrovat kritické množství hlav a rukou. A to si myslím, že se nám celkem daří.

Jenže právě ty chytré hlavy se logicky stahují do velkých měst. Jak je tedy lákáte do Dobrouče?

Máte pravdu. Právě to jsme si už před lety uvědomili a řekli jsme si, že jim musíme vytvořit dobré podmínky, zázemí, které musí být dost podobné tomu, co mají ve velkých městech. Hlavně z hlediska bydlení a z hlediska vzdělávání pro děti. Například v Hradci Králové mohou děti chodit na anglickou školu. Tak jsme si řekli, že musíme vybudovat školu, kde budou rodilí mluvčí od první třídy.

Ta úvaha je velice jednoduchá. Musí být kvalitní bydlení, kvalitní vzdělávání a pracoviště musí být vybavené špičkovou technikou. Protože lidi nebaví improvizovat. Každoročně tedy nakupujeme zhruba za 750 tisíc korun techniku a informace včetně vědecké a patentové literatury.

Soukromou školu jste postavili jen proto, že chcete vytvořit zázemí pro zaměstnance? Nebo si v baťovském duchu vychováváte vlastní zaměstnance?

Ano, to bychom chtěli. Na to, abychom tuto představu uskutečnili, ale zatím máme školu krátce. Teprve letos nám vyjdou první páťáci. Ale chtěli bychom později ty děti stáhnout zpátky buď na střední školu, nebo speciální učňovský obor, který by se věnoval biotechnologiím a farmacii. Spolupracujeme také s vysokými školami. Já jsem ve vědeckých radách několika vysokých škol. Právě nyní jednoho zaměstnance připravuju, aby se habilitoval jako docent. Školíme doktorandy a přednášíme na vysokých školách.

Jak důležitá je tato spolupráce s vysokými školami pro fungování Contipra?

Je to hodně důležité. Nám se daří mít ve firmě diplomanty a máme tady asi pět doktorandů. A ti už jsou vlastně pracovní síly. Umí dělat rukama, jsou vycvičení v laboratoři a myslí u toho. To je ideální kombinace. Pomáhají nám posunovat vědu dopředu.

Vedle propojení vědy, školy a firmy, co dalšího je důležité pro to, aby se Contipro posouvalo dopředu?

Technologie. Vysoce kvalitní technologie postavená na filozofii Průmyslu 4.0. Vyrábíme hyaluronan a zpracováváme ho do různých forem. Na to jsou většinou potřeba zařízení, která si musíme sami vyvinout. Máme divizi, která se zabývá konstrukcí strojů. Na těch pak vytváříme různé formy, úpravy hyaluronanu.

Filmy, nanovlákna, mikrovlákna, gely nebo nosiče látek, které pronikají kůží a zanesou tu látku tam, kam je potřeba. Věda nám nestačí, musíme to umět vyrobit, to nás posouvá dál. Kdybychom prodávali patenty, tak potom máme jen malinký přínos v porovnání s tím, co můžeme dostat, když nápady realizujeme.

Kolik vás stojí udržet se technologicky na špičce, abyste mohli konkurovat ve světovém měřítku?

Investujeme 200 až 300 milionů ročně. Jde o investice do výzkumu, do vývoje, do zavádění nové výroby a podobně.

Jak silnou konkurenci máte ve světě? Když jsem se dívala na srovnatelné firmy v Evropě, tak se zdá, že jich ubývá.

Ubývá firem, které vyrábí kyselinu hyaluronovou jako surovinu, protože na tom je přidaná hodnota nejmenší. Objevují se ale start-upy a malé firmy, které ji začínají zužitkovávat. Těch postupně přibývá. My integrujeme obojí. Vyrobíme kyselinu hyaluronovou. Zároveň děláme různé modifikace, jejichž cílem je udržet hyaluronan v těle. Chemicky ho tedy upravujeme. Děláme příčné vazby mezi řetězci, čímž se ta látka stabilizuje. Nebo na hyaluronan přivěšujeme různé látky, které mají biologický efekt. A pak ho upravujeme do už zmíněných forem.

Například z nanovláken vyrábíme materiál určený ke krytí ran a urychlení hojení. Použijete to na náplasti, na různé obvazy. V oblasti nanovláken patříme mezi jedny z mála na světě, kteří je v oblasti farmacie a medicíny dělají. Co se týče tenkých hyaluronových filmů, tak jsme dokonce jediní, kdo je umí vytvořit. Naše firma má nějakých 330, 350 specifikací materiálů. Každý zákazník si tak může vybrat, co přesně potřebuje.

Vladimír Velebný (71)

velebny

Rodák z Litomyšle vystudoval biochemii na brněnské Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Působil na lékařské fakultě v Hradci Králové. Na jaře 1990 se pustil do podnikání s nápadem vyrábět kyselinu hyaluronovou, která se používá v lékařství a kosmetice. Jeho společnost Contipro nyní zaměstnává přes 300 lidí a vyváží do 70 zemí světa.

Co považujete za důležité milníky, které umožnily Contipru vyrůst do dnešní velikosti?

První věc byla vůbec sebrat odvahu a začít. A když jsem přišel s nápadem vyrábět kyselinu hyaluronovou, tak mi vyšlo, že potřebuju ohromné množství peněz, abych ho vůbec mohl začít realizovat. Biotechnologie jsou sice relativně levná produkce, ale nákladná na pořízení technologie, bez níž vyrábět nejde.

Nakonec jsem se vydal oklikou. Při své práci na lékařské fakultě jsem zjistil, že se k nám nevozí proteinové preparáty pro body building, dal jsem se dohromady s kamarády kulturisty a začal jsem pro ně tyto preparáty vyrábět. Dělal jsem iontové nápoje, bílkovinné nápoje a podobně. Receptury jsem znal ze školy a věděl jsem, komu ty preparáty prodat. A to je nejdůležitější základ pro byznys. Začal jsem je vyrábět na obyčejném kuchyňském robotu vyřazeném ze školní jídelny. Sám jsem je rozvážel, pokud možno rovnou inkasoval peníze a za ty ještě ten den nakupoval další suroviny. Takto to fungovalo a velice dobře neslo peníze.

Byl to první stupeň byznysu − velmi levná technologie prakticky za pár tisíc korun, tedy nízká vstupní bariéra, ruční práce, nízká marže, ale fungovalo to. Na základě zkušeností z fakulty jsem pak začal dělat krémy, vodu na vlasy − to byl druhý stupeň. Tam už jsem potřeboval dražší stroje, ale zase byla vyšší marže. No a třetí stupeň už pak byla farmacie. To znamená, postupně jsme generovali prostředky a postupně jsme rostli, stupeň za stupněm.

Už v roce 1993 jste prodávali své výrobky do zahraničí, do západní Evropy. Jak obtížné bylo tam tehdy s výrobky z Čech uspět?

Uvědomili jsme si, že nemůžeme být levní. To udělali všichni z východu, že řekli: jsme levní − a to byla jediná jejich konkurenční výhoda. My jsme ale vsadili na kvalitu. Měli jsme to dokladované, nechávali jsme si ji měřit a certifikovat třeba na Ústavu makromolekulární chemie v Praze. Pak už to šlo poměrně snadno. Kosmetický trh je poměrně malý. Manažeři firem se znají, vyměňují si zkušenosti. Jeden nás vyzkoušel a předal informace dál, tak se pověst našich výrobků šířila.

Konkurovat hlavně cenou tak, jak to vidíme v Česku dodnes, je tedy podle vás chyba?

Konkurovat jenom cenou je chyba. Tím na sebe upozorníte, že u vás není něco v pořádku. Třeba Američany cena do určité úrovně vůbec nezajímá. Je zajímá kvalita. Oni si pečlivě udělají všechny testy, než nakoupí. Když váš produkt kvalitativně vyhovuje a ta cena se pohybuje v přijatelném rozmezí, tak to berou. Když ale ustřelíte příliš nahoru, tak je to také špatně. Na výstavách jsme zjišťovali, za kolik kdo podobné výrobky, jako byly ty naše, prodává, dostávali jsme relaci a naše ceny jsme nasadili zhruba doprostřed.

Nyní vyvážíte do 70 zemí světa. Jak se vám v té pestré paletě trhů daří pohybovat?

Jdeme zatím hlavně přes distributory. Máme už ale dvě dceřiné firmy − Contipro Germany, Contipro Russia. Připravujeme Contipro US. Naše strategie je teď taková, že se snažíme vybudovat svoje zastoupení. Nechceme už být závislí na distributorech. I když je distributor dobrý, prodává to, na čem nejvíc vydělá. To je jeho rozhodnutí, a my jsme tak do značné míry v jeho rukách.

Už jsme zmínili, jak jste s Contiprem postupoval krok po kroku, z výroby s nízkou marží jste se vypracovali ke specializované výrobě s vyšší marží. Připomíná mi to paralelu s tím, jak by se celá česká ekonomika měla přesunout od těch takzvaných montoven. Měl byste nějaké doporučení, jak to co nejlépe zvládnout?

Montovny jsou něco, co mě strašně štve. Štve mě, že je české vlády celá léta preferovaly. Všichni byli nadšení, že tady máme automobilky a na tom závislý průmysl, že tady máme výrobce obrazovek. To je fajn v úplně té první fázi, když potřebujeme zaměstnat lidi. Ale to není fáze rozvoje, to je fáze udržování.

A když potom ty zakázky z pobídek skončí, montovny se přestěhují do modernější země a my tady tím vlastně nevyřešili vůbec nic, akorát jsme si zastavěli nějakou louku velkou halou. Co potřebuje český průmysl, jsou nové myšlenky, nové výrobky. My nepotřebujeme ani nové stroje, my potřebujeme nápady, to je to, co nás požene dopředu.

A máme nápadů, na nichž můžeme stavět, dostatek?

Já si myslím, že máme. Problém je v tom, že ty hlavy, které je mohou generovat, ne všechny jsou směrované správně. Spousta lidí si ulehčuje situaci. Uvažují stylem: dostal jsem se na dobrou pozici, jsem dobře placený. To je fajn, i když nic moc netvořím. Tuto atmosféru je potřeba ve společnosti změnit, aby ten, kdo jde s novými věcmi na trh, kdo prokazatelně inovuje, kdo má patenty, aby byl podporovaný.

To mluvíme o státní podpoře?

O státní podpoře, o evropské podpoře. Musí to mít jasně definovaná pravidla a samozřejmě to nesmí dostat ti, kteří jen mluví a reálně vykazují nulu.

Má stát ale vůbec šanci poznat, které nápady reálně mohou uspět? Nemůže dotace nesystémově skončit u firem, které na tom nejsou dobře?

To ale mluvíte o přístupu, jakým se státní podpora přiděluje dnes. A ten je špatně. Podpora by neměla být přidělována na základě slibů, toho, že někdo něco vykládá, ale až něco reálně udělá, až bude mít výsledky. Pak stát může přidat i něco navíc jako bonus. To znamená: Udělej, klidně si na výzkum půjč v bance, protože když to bude dobré, stát ti to zaplatí. Takže o peníze nepřijdeš. Stálo tě to 20 milionů? Tady máš 25 milionů. Když to ale bude špatné, holt jsi to udělal blbě a trpíš tím, co sis sám zavinil.

Na čem může česká ekonomika, české firmy stavět?

Já si myslím, že lidi jsou základ. Nám nepomůže, když budeme mít plné haly perfektní technologie, ale budou vyrábět pro cizí automobilku, pro cizí průmysl. Budou dělat sluhu − tohle udělej a my ti to zaplatíme. Česká ekonomika potřebuje, abychom mohli přijít do toho Německa a říct: tohle pro nás udělejte, protože toto jsme vymysleli. Současný systém se musí úplně otočit. Už proboha nenabízejme šikovné ruce, to je nesmysl. Levná pracovní síla se hodí do Afriky, ale ne k nám do Česka. Špičkoví konstruktéři, špičkoví vědci − to nabízejme. A také řešení problémů pro zákazníky.

Celý rozhovor si můžete dočíst v on-line verzi týdeníku Ekonom.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 minutou

Exploze v domě v Göteborgu si vyžádala více než dvě desítky zraněných

Více než dvě desítky zraněných, z toho několik vážně, si v úterý ráno ve švédském Göteborgu vyžádala exploze a následný požár v obytném domě. Několik postižených je zraněno vážně. Co výbuch způsobilo, zatím není jasné. Informovala o tom švédská média.

Podle televizní stanice SVT bylo 23 zraněných dopraveno do nemocnice, ale jen pět z nich převezly sanitky. Většinou se jedná o lehčí zranění, nicméně některá jsou vážná. Veřejnoprávní rozhlas SR hlásil, že hospitalizováno bylo 25 lidí.

Podle göteborské záchranné služby exploze zasáhla několik bytů a schodiště. Probíhá evakuace několika stovek lidí, někteří vyskočili z oken domu, sdělil SVT velitel zasahujícího týmu záchranářů. Požár, který se po výbuchu rozhořel, zatím není pod kontrolou.

Zdroj: ČTK
před 7 minutami

Před pařížským soudem začínají svědčit oběti teroristických útoků z roku 2015

Před pařížským soudem ohledně teroristických útoků z listopadu 2015 začnou v úterý svědčit oběti a poškození. Informoval o tom místní tisk. Podle odhadů organizací, které jim poskytují pomoc, by před soudem mohlo vystoupit až 300 obětí útoků, při kterých zemřelo v Paříži a okolí 130 lidí.

Hlavním obviněným je Salah Abdeslam, který je považovaný za jediného přeživšího přímého spolupachatele atentátů.

Podle serveru France24 by každý den mělo vystoupit před soudem se svým svědectvím zhruba 15 lidí. Každý z nich bude mít zhruba 30 minut na to, aby popsal útok a další okolnosti. Slyšení poškozených by mělo trvat pět týdnů.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Paušální daň pro příští rok vychází 5994 korun měsíčně

Paušální daň pro drobné podnikatele vychází pro příští rok 5994 korun měsíčně. Z toho minimální zdravotní pojistné činí 2627 Kč, minimální sociální pojistné navýšené o 15 procent 3267 Kč a daň z příjmů 100 Kč. Vyplývá to z informací na internetových stránkách ministerstva financí. Pro letošní rok je paušální daň stanovena na 5469 korun za měsíc. K paušální dani je přihlášeno zhruba 75 000 podnikatelů.

Paušální daň je určena pro živnostníky, neplátce DPH s ročními příjmy z podnikání do milionu korun. Živnostníkům má ušetřit papírování a podle ministerstva financí odpadne i důvod k většině kontrol. Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) nedávno uvedla, že budu usilovat o rozšíření paušální daně také pro podnikatele s obratem až dva miliony korun.

Zdroj: ČTK
Další zprávy