"Přemýšleli jsme, co vše se může stát, ale tohle nás nenapadlo," uvedla Havlíčková v rozhovoru pro ČTK. Smysl dát pokračovat nevidí, neboť to nevypadá, že by se život měl v dohledné době navrátit do stavu před koronavirovou pandemii.
"Nevím, kdo to vypustil z pusy, že svět do normálu se vrátí nejdřív v roce 2023, že to nebude letos a ani příští rok. A tak dlouho čekat nemůžeme," řekla.
Pro ni to byla první zkušenost s podnikáním. Pro otevření výdejního okénka se rozhodla, když s manželem řešila, co bude dělat po téměř sedmi letech na mateřské. "A ke kávě máme pozitivní vztah. To se nám prolnulo, a tak jsme si říkali, že bychom zkusili něco takového. Ne úplně kavárnu, ale kávu s sebou," uvedla. Ve výdejním okénku nabízela kávu z Křížanské pražírny.
"Věříme tomu, že projekt, který jsme si s manželem vymysleli, by měl úspěch nebýt koronaviru. Nebyl to sice žádný projekt, na kterém by se dalo zbohatnout, ale uživit ano. Aby si to na sebe vydělalo a zůstalo něco navíc," dodala Havlíčková.
Místo u křižovatky nedaleko radnice, kudy denně projdou tisíce lidí, považovala pro tento typ podnikaní za vhodný. "První týdny ukazovaly, že se to dá. Zájem mezi lidmi po takovém úvodním oťukávání stoupal. A když jsme si začali říkat, že je to dobré, že to půjde, že jsme si zákazníky našli, tak přišel loni na jaře první lockdown," uvedla.
Centrum stotisícového města se podle ní tehdy zcela vylidnilo. "Bylo úplně prázdné, lidé měli hrozný strach. Teď to sice tak úplně neřeší, ale přesto jich je ve městě stále o hodně méně. Chybí hlavně studenti, úředníci a další, co mají možnost pracovat z domova. Dovolím si odhadnout, že v centru je o 70 procent lidí méně, než tady bylo předtím obvyklé," uvedla.
Na kompenzace od státu podle ní nemají nárok, neboť na výdejní okénka se žádné nařízení o uzavření nevztahovalo. "Furt jsme měli otevřeno, i když nebylo komu prodávat," uvedla. Kompenzace podle ní nemohou čerpat i kvůli tomu, že otevřeli teprve loni, těsně před koronavirovou epidemii.
"Nemáme žádnou historii, z které bychom mohli něco doložit a na nic nemáme nárok," řekla. Potěšila ji ale podpora některých zákazníků. Jeden jim dokonce nabídl i bezúročný úvěr. "To by bylo jen oddálení problému," míní ale.
Rozhodnutí skončit bylo podle ní rychlé, pocity má rozporuplné. "Je to velký smutek z toho, že člověk do toho dal svoji energii, samozřejmě i úspory a úvěr, protože nejsme lidi, kteří by spali na penězích," uvedla. Úvěr podle ní budou muset splácet dál i po uzavření výdejního okénka. Co bude dál dělat, ale už ví. "Našla jsem si zaměstnání, budu pracovat v kuchyni," dodala.
