Největší dlužníci v EU po Řecku. Koho tíží záchranné injekce

Tereza Holanová Tereza Holanová
3. 2. 2015 11:20
O finanční pomoc požádalo devět zemí Evropské unie. Podívejte se, kolik teď dluží.
ilustrační foto
ilustrační foto | Foto: Reuters

Brusel - Finanční injekci potřebovalo od začátku krize v roce 2008 devět zemí Evropské unie. Největším dlužníkem za mezinárodní pomoc je Řecko, které jen za ni dluží kolem 245,3 miliardy eur. Naopak nejmenší dluh za záchranné balíčky splácí Lotyšsko, kterému chybí už "jen" 700 milionů eur.

Řecko "vede" i v případě, že zahraniční pomoc počítáme jako podíl hrubého domácího produktu. Pro Řecko tato zátěž představuje 151,5 procenta tamního HDP, na druhém místě je Portugalsko (60,6 procenta) a na třetím Kypr (45,2 procenta).

Země Dluh ze zahraniční pomoci
Řecko 245,3 mld. eur
Portugalsko 93,95 mld. eur
Španělsko 69,33 mld. eur
Irsko 67,5 mld. eur
Itálie 65 mld. eur
Kypr 6,13 mld. eur
Rumunsko 1,86 mld. eur
Maďarsko 1,5 mld. eur
Lotyšsko 0,7 mld. eur

Následující text se týká především dluhů za mezinárodní pomoc, které nicméně tvoří jen část celkových vládních dluhů dané země. Například v eurozóně měla v roce 2014 podle odhadu Mezinárodního měnového fondu nejvyšší hrubý vládní dluh Itálie (2,15 bilionu eur) před Německem (2,13 bilionu), Francií (2,04 bilionu) a Španělskem (1,02 bilionu). Ačkoliv jde o stamiliardové částky, odborníci v souvislosti s těmito zeměmi o „dluhovém nebezpečí“ většinou nehovoří. Jedním ze znaků fungující ekonomiky je i ten, že si dokáže sama zajistit potřebné peníze, aniž by ji musela oficiálně zachraňovat jiná země nebo zahraniční instituce. To znamená, že tamní vláda nemá problém s prodejem cenných papírů, protože je investoři považují za důvěryhodné.

Pro srovnání: Hrubý státní dluh České republiky v roce 2014 činil podle ministerstva financí 1663,7 miliardy korun. Kromě státního dluhu jsou součástí veřejného dluhu i například závazky obcí či krajů - ty nyní dosahují 188 miliard korun. Celkový dluh veřejného sektoru tedy přesahuje 1,85 bilionu korun.

Kdo přispěl na záchranu?

Země, které platí eurem, získaly pomoc z různých záchranných fondů měnové unie. Ty jsou celkem tři: Evropský nástroj finanční stability (EFSF), často označovaný jako euroval, dále Evropský mechanismus finanční stabilizace (EFSM) a Evropský stabilizační mechanismus (ESM).

Podrobný přehled dluhů ze záchranných balíčků najdete v grafice, do níž se dostanete kliknutím na obrázek.

Největší částku poskytl zatím EFSF, který mezi země eurozóny dosud rozdělil 185,5 miliardy eur. Fond ESM, který posloužil na záchranu Kypru a Španělska, půjčil 47 miliardy eur. Fond EFSM pomohl Irsku a Portugalsku částkou 46,8 miliardy eur.

Kromě eurozóny se na záchraně devítky zemí podílel i Mezinárodní měnový fond (MMF). Jeho půjčky byly klíčové hlavně pro státy, které zatím neplatí eurem.

Dále se angažovala i Evropská centrální banka (ECB). Ta v rámci programu SMP skupovala státní dluhopisy zadlužených členů eurozóny, konkrétně Řecka, Itálie, Portugalska, Irska a Španělska. Podle lednových statistik jim "výměnou" za vládní cenné papíry zaplatila přes 144 miliard eur. Zde však na rozdíl od ostatních programů nelze přesně zjistit, kolik peněz poskytla které zemi. "Přesné číslo znám jen za Řecko, protože tyto dluhopisy vyměnilo před odpisem dluhu v roce 2012," uvádí analytik společnosti X-Trade Brokers Kamil Boros.

Přímo Boros odhaduje dluh jednotlivých zemí takto:

Země Hodnota vykoupených dluhopisů
Itálie 65 mld. eur
Španělsko 28 mld. eur
Řecko 27 mld. eur
Portugalsko 15 mld. eur
Irsko 9 mld. eur

Stejně tak ECB nezveřejňuje do detailů, kdy mají země své dluhy zaplatit. V roce 2013 činila průměrná splatnost dluhopisů 3,6 až 4,6 roku. Lze tedy předpokládat, že země peníze stále dluží.

"U půjček od evropských institucí však obecně hrozí, že je státy nezaplatí," varuje analytik společnosti Next Finance Jiří Cihlář. Jelikož za tyto peníze ručí ostatní země eurozóny, může dojít k takzvanému morálnímu hazardu. To znamená laxnímu přístupu dlužníků, kteří budou spoléhat na to, že jim věřitelé závazky – ze strachu o stabilitu eurozóny - prominou. To se podle něj už nyní děje v případě Řecka. "Zde vidíme, že neplatí ani dohody, které byly uzavřeny při poskytnutí první pomoci," říká Cihlář.

Na počátku byla nedůvěra

O záchranu musely vlády zmíněných devíti zemí žádat proto, že na rozdíl od ostatních států si už nebyly schopné na svůj provoz vypůjčit běžným způsobem.

Investoři totiž začali považovat jejich ekonomiky za nedůvěryhodné, takže přestali kupovat tamní státní dluhopisy, případně za ně požadovali vysoký úrok, aby se pojistili proti možným rizikům. Ve výsledku hrozilo, že vlády nebudou mít dostatek peněz na běžné výdaje. Lídři EU se přitom báli, že by případné bankroty tvrdě zasáhly i další země eurozóny.

Z postkomunistické Evropy se v posledních letech do podobných problémů dostaly Rumunsko, Maďarsko a Lotyšsko. Poslední zmíněnou zemi dokonce nobelista Paul Krugman v roce 2008 přirovnal kvůli hrozícímu bankrotu k evropské Argentině. Lotyšsko přitom nakonec potřebovalo "jen" 4,6 miliardy eur, což je zhruba čtvrtina toho, co dostalo Rumunsko, a 55x méně než později Řecko.

Dluhy z devadesátých let jsou už zaplacené

Další země střední a východní Evropy zvládly krizi po roce 2008 bez mezinárodní záchrany. Většina z nich získala od Mezinárodního měnového fondu peníze naposledy v devadesátých letech, v době přechodu ze socialistické centrálně plánované na tržní ekonomiku. Tyto půjčky jsou ale již splacené.

Například Bulharsku půjčoval fond mezi lety 1991 až 2004 a poslední splátku země fondu poslala v roce 2007. Chorvatsko splácelo dluhy z devadesátých let do roku 2007, Estonsko splatilo poslední dlužnou sumu v roce 2002. České republice poskytl fond peníze zatím jen jednou, a to v roce 1993. Část dlužné částky splatila vláda hned ve stejném roce, zbytek potom v roce 1994.

 

Právě se děje

před 30 minutami

Ve věku 69 let zemřel francouzský herec a scenárista Jean-Pierre Bacri. Držitel několika francouzských filmových cen podlehl rakovině

Ve věku 69 let zemřel francouzský herec a scenárista Jean-Pierre Bacri. Stanici BFM TV to oznámil umělcův agent. Držitel několika francouzských filmových cen César Bacri podlehl rakovině.

Bacri se narodil v roce 1951 na severu Alžírska. Na začátku 60. let se s rodinou přestěhoval do Francie, na stříbrném plátně i na divadelních prknech se poprvé objevil v 80. letech. V této době se setkal také se svou pozdější partnerkou, režisérkou a scenáristkou Agnès Jaouiovou, s níž spolupracoval na řadě divadelních her a filmů. Jejich poslední snímek - komedie Place publique (Veřejné místo) - byla do francouzských kin uvedena v roce 2018.

V 90. letech získal společně s Jaouiovou první divadelní Moliérovu cenu a za scénář ke komedii režiséra Alaina Resnaise Smoking/No Smoking (Kouření/Zákaz Kouření) také Césara. Tuto cenu za scénář získal ještě několikrát, jednoho Césara dostal za nejlepšího herce ve vedlejší roli.

Zdroj: ČTK
před 32 minutami

Šest členů rady vlády pro Romy kritizuje ombudsmana za postoj ke strategii integrace. Křeček cíleně podkopává důstojnost Romů i svého úřadu, uvedli

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Svět knihy bude v červnu, pořadatelé jsou připraveni testovat návštěvníky

Po loňském zrušeném ročníku veletrhu Svět knihy Praha jej pořadatelé chtějí letos uspořádat od 10. do 13. června, tedy o měsíc později, než bývá zvykem. Akce by se měla konat jako tradičně v Průmyslovém paláci na Výstavišti v pražských Holešovicích. Maximum literárního programu však organizátoři plánují přesunout mimo palác, aby eliminovali úzký kontakt mezi návštěvníky. Pořadatelé jsou také připraveni provádět na místě antigenní testy.

Čestným hostem má být Francie. Zvláštní pozornost má být dopřána i Polsku, které se mělo zúčastnit loňského zrušeného ročníku.

Zdroj: ČTK
Další zprávy