„Klimatické změny budou mít v budoucnu dopad jak na změny odtoku, tak na vodní zdroje obecně," říká o situaci v České republice Marek Rieder, ředitel Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka.
Podle něj se dočkáme oteplení v průběhu zimy i léta; v létě bude pršet méně, v zimě více - problém je však v tom, že v zimě je půda buď zmrzlá, nebo nasycená a nedokáže vodu pojmout. Takže ta odteče po povrchu a v létě může chybět. A třebaže jde o model, který předjímá situaci, jež by mohla nastat až za několik desítek let, není na škodu zabývat se jí už nyní.
Jaký vývoj můžeme podle vás očekávat v České republice z hlediska zdrojů vody a vodních toků?
Specifikem České republiky je, že tudy neprotéká žádná „cizí" řeka. Nejsme jako Slováci nebo Maďaři, kterým voda přitéká z Rakouska. Název „střecha Evropy" se mi sice nelíbí, ale pravdou je, že od nás voda spíš odtéká.
Klimatické změny budou mít v budoucnu dopad jak na změny odtoku, tak na vodní zdroje obecně. Diskutovat o tom, zda to způsobil člověk nebo zda jde o přirozený jev, je z hlediska dopadů na vodní složku úplně zbytečné. Pro území České republiky bylo zpracováno několik vědeckých scénářů, a jak to bývá, jeden je optimistický a jeden pesimistický. V každém případě se ale dočkáme oteplení v průběhu zim i v průběhu léta. Měla by se rozšířit teplá období, která začnou již od dubna nebo května a budou končit daleko později, než jsme teď zvyklí.
Nárůst průměrných teplot u negativního scénáře je až o 6,3 stupně, což je strašně moc. Ale i když se budeme držet spíše optimistického scénáře, i ten předpokládá zvýšení objemu srážek v průběhu zimních měsíců a snížení srážek v měsících letních. Problém je, že když srážky dopadají v zimních měsících, země je buďto nasycená, nebo zmrzlá a není schopna do sebe vodu infiltrovat. Takže voda odteče po povrchu a nelze ji přirozeným způsobem v krajině zachytit.
Jinými slovy: reálně hrozí, že by v budoucnu „zimní voda" skutečně odtekla z našeho území jinam - a v létě by jí nebylo dost?
Přesně tak. Jediný způsob, jak by se tomu dalo trochu zabránit, jsou technické stavby jako přehrady nebo nádrže. Letní měsíce by mohly být opravdu kritické. Podle pesimistického scénáře by měl poklesnout odtok vody v celé Sázavě nebo na Rakovnicku o více než 50%, což ve svém důsledku znamená, že v průběhu sušších a teplejších let by mohla koryta řek zcela vysychat. Kdyby se naplnil tento scénář, který je modelovaný pro léta 2071- 2100, vysychání by se týkalo například i středního Labe.
Samozřejmě, že v tu chvíli by nastal obrovský problém, protože vodu by neměl průmysl, elektrárny, potravináři ani zemědělci. Pokud by se to takto vyvíjelo, bylo by potřeba v zimních měsících využívat zadržovací nádrže a dorovnávat objem vody.
Domácnosti by si začaly konkurovat s průmyslem…
Ano. Když se podíváte na scénář kolem Českých Budějovic, zjistíte, že Temelín by nemusel mít dostatek vody, kterou potřebuje k chlazení. Pravdou ovšem je, že v letech 2071 - 2100 už Temelín pravděpodobně nepoběží; ale kdo ví.
Optimistický scénář hovoří o tom, že v nejhorším případě klesne odtok o třicet až čtyřicet procent. Bude to stačit, anebo i v tomto případě může být ohroženo zásobování vodou, ať už pro domácnosti, průmysl nebo zemědělství?
Ano, krize by mohla nastat i při naplnění nejmírnějších odhadů. Proto jsou stále častější diskuse o chráněných lokalitách, vhodných pro budoucí akumulaci vod. Ještě za socialismu bylo vytipováno 260 chráněných lokalit, kde je stavební uzávěra. Přes tato území nesmějí vést velké liniové stavby, nesmějí se zde zakládat průmyslové zóny. Je třeba udržet ona místa v takovém stavu, aby se zde dala s relativně malými škodami udělat taková technické opatření, která je změní na nádrž.
Ví se, že již dnes se s nedostatkem vody potýká třeba Rakovnicko. Které další oblasti mohou mít potíže s vodou dříve, než si toho všimneme na celostátní úrovni?
V tomto smyslu problematická je jižní Morava a dalším územím je Hradec Králové jako zdrojová oblast pro zásobování pitnou vodou nejen samotného Hradce, ale i Pardubic. Tamní situaci komplikuje fakt, že jsou zde vzácné mokřady. Kdyby se čerpalo víc vody, vyschly by. Potenciálně tu může dojít ke střetu mezi zásobováním obyvatelstva vodou a ochranou přírody.
Stane se, že vašemu ústavu někdo spílá, abyste zbytečně nestrašili?
To, co popisuji, není žádné věštění z křišťálové koule, jde o výsledek práce s tvrdými daty. Navíc si myslím, že pokud je člověk dopředu opatrný a předvídavý, nic tím nezkazí. Naopak. A to jsme na tom ještě v rámci České republiky dobře. Sice se změní rozložení srážek v čase, ale nezmění se jejich roční úhrn. Jsou země, kterým roční úhrn nezůstane stejný ani náhodou - poklesne, a to je problém.
Dobře, jako Česká republika tedy máme štěstí v tom smyslu, že snad dokážeme vodu zadržovat. Ale nezmění se kvalita vody?
Máte pravdu, že prodloužením suchého a teplého období bude voda v řekách teplejší a spolu s tím nastanou problémy jiného druhu: výrazně se rozšíří období, kdy voda bude kvést v důsledku přítomnosti řas, a taková voda je i technologicky velmi těžko upravitelná, byť i jen pro elektrárenské využití.
My jsme ovšem zatím zvyklí vnímat řasy spíše v souvislosti se stojatou vodou…
Je to tak, u řek tento problém neexistuje, protože voda je studená a teče. Jakmile se sníží odtok a stoupne teplota, řasy budou mít podmínky k fotosyntéze. To už se děje na přehradách, kam živiny natečou, ale už neodtečou.
Mluvili jsme o tom, že Česká republika je takzvanou střechou Evropy. V době, kdy bude vody málo, je toto výhodnější než být pouze průtokovou oblastí, nebo není?
Máme výhodu v tom, že nám žádní sousedé nemohou zarazit přítok vody; to, co u nás spadne, a to, co zadržíme, to tu máme.
Vy reprezentujete výzkumný ústav, jehož zřizovatelem je stát. Kdo a na jaké úrovni se zajímá o závěry vašich výzkumů?
Některé konkrétní podklady jsme zpracovávali pro Ministerstvo zemědělství, které - předpokládám - s našimi informacemi nějak pracuje. Ministerstvo životního prostředí už bohužel neposkytuje finance na vědu a výzkum, takže pro ně neděláme nic, ale naštěstí ještě existuje Grantová agentura ČR.
My ale samozřejmě nevíme, do jaké hloubky se s našimi závěry na konkrétních ministerstvech pracuje. Například zadání k výzkumu problematiky Rakovnicka a Rakovnického potoka přišlo přímo z Rakovníku, mělo to i podporu místních lidí. Lidé zde už problém s vysycháním vod mají a musí ho řešit.
Dovedli bychom si představit, že téma vody musí strategicky zajímat i vládu jako celek. To se neděje?
Děláme i projekty pro Ministerstvo vnitra, které má na starosti krizové řízení. Obecně platí, že se snažíme přesvědčit ministerstva, že by měly existovat strategické materiály. Již teď se mohou dělat v krajině relativně malá a laciná opatření, která když se poskládají, dají dohromady velký výsledek. Na ministerstvech raději vnímají návrhy na řešení v jednotlivých lokalitách, aniž by si to předtím poskládali.
Z České republiky zatím není vidět nedostatek vody na globální úrovni. Ale už dnes jde o téma, které je celosvětově velmi provázané. Konzumujeme například čokoládu, při jejíž výrobě se spotřebovala voda v jiné části světa.
Ano. A je zajímavé, že dovoz na vodu náročných komodit často přichází z lokalit, které trpí nedostatkem vody - a dováží se naopak do míst, která na tom tak špatně nejsou. Třeba když si koupíte bavlněné tričko, vězte, že Indové použili vodu na zalévání polí na úkor zásobování obyvatelstva, protože trička jim přinesou daleko víc peněz.
Takže se můžeme dočkat obdoby emisních povolenek a budeme nakupovat virtuální vodu?
K tomu je dlouhá cesta. Ale prvním krokem jsou plány EU, podle nichž mají být povinné informace na obalech zboží o tom, kolik se na výrobu daného produktu spotřebovalo vody. Celý koncept je ale opravdu virtuální, protože zatímco emise změříte velmi přesně, celkovou spotřebu vody už obtížněji.
Zůstaneme-li pro příklad v Indii, tam kdyby nerostla bavlna, rostla by tam tráva, kterou nikdo nejí, a stejně na ni potřebujete vodu k zalévání. A je otázka, co by se dělo s onou vodou, pokud bychom ji chtěli ušetřit a nevyužili bychom ji na bavlnu: byla by tak kvalitní, aby mohla být použita jinak?
Každá firma, každý jednotlivec, který chce čerpat vodu, musí požádat o vodoprávní rozhodnutí. Stačí zatím tento druh regulace?
Ano, dělá se to kvůli tomu, aby nedošlo k neřízené exploataci vodních zdrojů, jak se to běžně děje například v arabském světě. Zde si zlikvidovali kvalitní zásoby podzemní vody tím, že čerpali příliš, až do pramenů strhli i mořskou vodu, čímž si zásoby zcela zlikvidovali. Problém je, že si stát hlídá udržitelné využívání zdrojů vody, když vychází ze stacionárních dat a z přesvědčení, že množství disponibilních vod se nemění v čase.
Dá se do budoucna napomoci ochraně vody i kvalitnějšími technologiemi čištění odpadních vod?
Nové závratné postupy v technologii čištění odpadních vod nejsou - a zřejmě ani nebudou. Pořád bude platit zákon zachování energie: i když dostanete nečistoty z vody, pořád ji budete mít v kalech. A co s těmi kaly? Zkrátka, čím méně vody bude, tím horší bude její kvalita.
(Rozhovor vyšel v časopisu CSR fórum 1/2013)
