reklama
 
 

Musíme děti podchytit, je v nich obrovský potenciál

17. 5. 2012 9:00
Rozhovor s vedoucí vzdělávacího programu ČEZ ,,Svět energie" Marií Dufkovou

Vzdělávací program ČEZ „Svět energie" řídí jaderná inženýrka Marie Dufková už dvacet let. Ujala se ho půl roku poté, co vznikl, a to, že stále existuje, rozrůstá se a představuje vlajkovou loď komunikace ČEZ, považuje za svůj největší profesní úspěch.

„Program vznikl na podzim roku 1992 v souvislosti se založením ČEZ," vzpomíná Marie Dufková na jeho začátky. „Po původních Českých energetických závodech, které se rozpadly, jsme totiž zdědili nejen několik elektráren, ale i pověst neproniknutelného kolosu, který tají informace a nechce o sobě nikomu nic říct. Jenže to nebyla pravda a potřebovali jsme tenhle názor vyvrátit, a tak jsme hledali možnosti, jak a kudy informace šířit."

"Kromě jiného jsme si tenkrát udělali i průzkum na školách, jestli by třeba neuvítaly víc informací o energetice," říká Marie Dufková. "Jejich reakce byla skoro nadšená - říkali nám: To bychom přesně potřebovali, v učebnicích je toho jen málo a nám by se hodily nějaké další  materiály, které by nám pomohly přiblížit dětem, co o vlastně energetika je... Tohle své nadšení pro věc přenesli i na nás a nás to podnítilo k tomu, že jsme se pustili do vzdělávacího programu. Takže takhle vznikl, z primární potřeby otevřeně informovat o tom, kdo jsme a co děláme."

Program běží už dvacet let a neustále ho rozšiřujete. Chcete o sobě informovat víc a víc?

On k tomu prvotnímu cíli - otevřeně komunikovat - záhy přibyl ještě druhý: vzbudit v dětech zájem o energetiku a obecně o studium technických oborů. Má to i čistě praktický důvod, do našich provozů si potřebujeme vychovávat budoucí spolupracovníky.

Svět energie

Vzdělávací program Svět energie založila energetická společnost ČEZ před 20 lety v roce 1992 s cílem zvýšit zájem mládeže o studium technických oborů a posílit vědomosti o komplexní problematice energetiky. Učitelům nabízí účinnou pomoc při zapojování fyzikálních témat do školních vzdělávacích programů. Veškeré vzdělávací aktivity jsou poskytovány bezplatně nebo za symbolické ceny. ČEZ je jedinou českou průmyslovou společností, která poskytuje tak dlouhodobý program na podporu vzdělávání. V roce 2006 získaly semináře vzdělávacího programu společnosti ČEZ akreditaci Ministerstva školství a tělovýchovy ČR. V roce 2011 získal ČEZ ocenění TOP ODPOVĚDNÁ FIRMA za ,,strategický přístup ke vzdělávání v ČR".

Tahle potřeba se ukázala poměrně brzo, už po nějakých pěti letech existence programu. Většina našich elektráren byla postavena v 60. a 70. letech, „otcové zakladatelé" se pomalu blížili důchodovému věku a navíc se většina dětí po revoluci vrhla na studium ekonomiky a práv. A my jsme začali pociťovat nedostatek zájmu o technické a přírodovědné obory a potřebovali jsme ho nějak povzbudit.

A daří se vám to? Můžete po těch letech říct, že sklízíte nějaké plody svého úsilí?

Myslím, že daří. Přesnou statistiku sice nemáme, ale ověřovali jsme si opakovaně různými průzkumy na školách, zda materiály našeho vzdělávacího programu skutečně pomáhají zvýšit povědomí studentů o energetice a jejich zájem o tento obor, a odpověď zní, že ano.

Nakonec ani vysoké školy, s nimiž dlouhodobě spolupracujeme, jako je třeba ČVUT a další, nemají problém s nedostatkem studentů, takže určitý vliv to asi má. A ČEZ byl také opakovaně v různých anketách mezi studenty zvolen za nejžádanějšího zaměstnavatele, což nás taky velmi těší. Myslíme si, že i to je výsledek našeho dlouhodobějšího působení,

To může být ale taky tím, že o ČEZ se ví, že hodně vydělává - a každý očekává, že se tam prostě bude mít líp než jinde, ne?

Pokud má někdo představu enormních příjmů, z tohohle očekávání se rychle vyléčí. ČEZ samozřejmě nabízí k platu spoustu benefitů, ale rozhodně nikoho nepřeplácí. Ekonomicky si vede dobře, ale to je hlavně proto, že se chová i velmi úsporně.

Abychom o programu Svět energie nemluvili jen obecně - co všechno konkrétně zahrnuje?

Rejstřík máme hodně široký - dneska jsou to nejrůznější tištěné materiály pro školy, videa, internetové aplikace... Ale například taky dozimetrická souprava, takový kufřík s ionizujícím zářičem, Geiger-Müllerovým detektorem a dalšími pomůckami, s kterými jde dělat asi 40 různých pokusů s radioaktivitou. Je to jediná pomůcka svého druhu v republice. Dřív jsme to školám dávali za symbolickou cenu a zbytek jsme dotovali, teď už si to musí sice kupovat, ale jejich situace se zase zlepšila, mají daleko víc sponzorů, anebo mohou požádat o příspěvek naši nadaci. A není to tak závratná suma...

Kolik?

16 tisíc korun. Ale školy už si je opravdu umějí sehnat.

To pořád ale mluvíme jen o pomůckách, což je jenom malá část celého programu. Už někdy koncem 90. let jsme také začali cíleně vyhledávat talenty, takže podporujeme různé soutěže a organizujeme i své vlastní. Od počátku 90. let jsme hlavním partnerem soutěže Expo science Amavet, což je soutěž vědeckotechnických projektů středoškolské mládeže, jehož vítězové jezdí reprezentovat Českou republiku do světa a zaznamenali tam už řadu úspěchů včetně prvních míst.

Druhá naše soutěž je Cena Nadace ČEZ, která se zaměřuje na vysokoškolské vědeckotechnické projekty - ta už se soustředí na ty technické obory, jejichž absolventy hlavně potřebujeme, čili energetiku a elektrotechniku. A pak je tu i soutěž diplomových a doktorských prací o Cenu ČEZ, rovněž zaměřená na technické obory. I tyhle soutěže nám pomáhají vyhledávat talentované, šikovné studenty, které bychom rádi v budoucnu zaměstnali.

Kolik z těch, kteří ve zmíněných soutěžích zaznamenali úspěch, do ČEZ skutečně nastoupilo?

Přesné číslo z hlavy nevím, ale za těch nějakých osmnáct let to budou určitě desítky. Takže docela dost.

Vydáváte i časopis Třetí pól, který jste vymyslela, navrhla a uvedla do života... I ten patří do vzdělávacího programu?

Ano. Ten časopis je dítě úspor. Dřív jsme posílali přímo do škol daleko víc tištěných materiálů, ale když jsme byli přinuceni víc šetřit, řekla jsem si, že bude lepší sdružit prostředky do nějakého časopisu, kde by mohlo být všechno pohromadě - anonce na soutěže a nejrůznější naše publikace, články, recenze - a to posílat do škol.

Spočítali jsme si, že vyjde daleko levněji než ta dosavadní masa tištěných prostředků. Takže jsme začali vydávat časopis v nákladu 30 tisíc výtisků, čtyři čísla ročně, a rozesílat ho do gymnázií a technicky zaměřených středních škol. Další úspory nás pak donutily k tomu, že časopis je teď už jen v elektronické verzi. Což má ale zase výhodu, že zasáhne daleko víc lidí, můžeme ho propagovat přes weby, Facebook a další sociální sítě - a vychází ne už jen čtyřikrát do roka, ale prakticky nepřetržitě - skoro denně je tam nějaký nový článek.

Obsahem přesahuje obor našeho podnikání, ale to je nutné, pokud chceme zaujmout i ty, kteří by primárně popularizační časopis vůbec nevzali do ruky. Proto ve Třetím pólu najdete i rozhovory s metalovými muzikanty, různé psychologické rady i cestopisy... Snažíme se o populární témata, aby časopis zaujal co největší počet mladých lidí, a doufáme, že pokud upoutáme jejich pozornost, přečtou si i ty články o energetice.

Jste profesí jaderná fyzička, spolupracujete se školami - takže určitě máte i přehled o tom, jak se fyzika učí. Nemůže být jeden z důvodů, proč je o technické a přírodovědné obory tak malý zájem, i to, že se nevyučují dostatečně atraktivním způsobem? Snažíte se i v tomhle něco dělat?

Když v roce 2006 vznikla nová koncepce školství, která rozhodla o tom, že už se nebude učit objem informací, ale takzvané kompetence, vznikly rámcové vzdělávací programy a školní vzdělávací programy. A učitelé, upřímně řečeno, si s nimi moc nevěděli rady. V tom jsme pro sebe viděli příležitost, věděli jsme, jak pomoci, a hned jsme začali pořádat semináře pro učitele.

Najali jsme lektory, kteří se v těch programech velmi dobře vyznali, a učitele jsme začali učit, jak si napsat školní vzdělávací program pro fyziku. A založili jsme i Klub učitelů fyziky, kde je učíme, jak tenhle předmět učit, aby byl pro děti zajímavý, a dodneška s tím máme velké úspěchy.

Kolik má klub členů?

Když jsme ho zakládali, říkala jsem si: Kéž by se jich přihlásilo aspoň dvě stě! To je pak docela slušná pravděpodobnost, že na nějaký seminář či setkání jich přijede aspoň třicet, protože pochopitelně ne všichni vždycky můžou. No a vidíte, dnes už máme v klubu 465 členů!

Vedle seminářů pro ně připravujeme třikrát do roka i setkání, která se snažíme pořádat na atraktivních místech - takže už jsme byli v uranovém dole, v podzemní přečerpávací elektrárně Dlouhé Stráně, v Řeži, vyvezli jsme je i na „uhelnou safari" do povrchových dolů, atd.. Vždycky se snažíme navíc poskytnout nějaké zajímavé informace z místa a pozvat zajímavé hosty, takže o setkání je velký zájem.

Navíc pro náš vzdělávací program jsme získali i akreditaci ministerstva školství, což pro učitele mj. znamená, že se jim to počítá jako další vzdělávání a ve škole za to mohou získat další ohodnocení. Takže to má i tenhle efekt.

Kolik lidí se o tyhle aktivity v ČEZ stará?

Začátkem devadesátých let jsme byli čtyři. Od roku 2003 to dělám sama, třetinou své kapacity. Protože další třetinou se starám o jadernou komunikaci a další o všechny informační centra ČEZu.

Žertujete.

Ale vůbec ne. Jak už jsem říkala, ČEZ prosperuje především proto, že hodně šetří.

Přesto vymýšlíte stále nové a nové věci - procházejí vaše nápady tvrdou oponenturou?

Samozřejmě, jde to přes všechny družice (smích). Nejdřív to musím obhájit před svými šéfy, pak před jejich šéfy... Za pana ředitele Romana dokonce tohle všechno schvaloval on sám osobně. Musela jsem k němu jít a udělat mu prezentaci, a on říkal, tohle ano, tohle ne, na tohle dáme méně...

Rozuměl tomu?

Rozuměl tomu velmi dobře, protože jeho maminka byla učitelka. Velmi podporoval vzdělávací aktivity ČEZ, protože věděl, jak jsou pro nás důležité. To ostatně platí i teď za pana ředitele Beneše.

Nosíte v hlavě nějaký vysněný projekt, který jste zatím musela odložit, protože na něj nejsou peníze?

Pár by se jich našlo. Mám třeba zpracovaný krásný projekt, který se jmenuje Energetický detektiv.

Co to je?

Hra pro školy, které by si podle ní udělaly vlastními silami energetický audit. Průvodcem je Sherlock Holmes, který pátrá po tom, jak uniká energie, kudy mizí a kdo s ní plýtvá. Je to rozpracováno do různých předmětů - v matematice by si děti spočítaly kubaturu místnosti, plochu oken a podobně, ve fyzice by změřily teplotu zdí, místnosti i teplotu venkovní, spočítaly úniky tepla, obešly školu, zkontrolovaly, kde kapou kohoutky, kde mají špatně izolované roury, kde jim teplo uniká střechou...

Na školní zahradě by si mohly postavit malou meteorologickou stanici, aby zjistily, odkud kam fouká vítr a kam svítí slunce a navrhly by, kam zasadit stromy, aby v létě stínily, a podobně. V rámci dějepisu či vlastivědy by vypátraly, jak je jejich škola stará a z čeho se tehdy stavělo...

Je to rozplánováno asi do sedmnácti kapitol, během nichž by si děti udělaly takovýhle laický energetický audit a samy by navrhly různá opatření a doporučení: první, co je možné udělat hned a nic to nestojí - to jsou ty kapající kohoutky, režim větrání, osvětlení a podobně. Druhé - co může ještě udělat sama škola ze svých peněz - to je změna tarifu na výhodnější nebo třeba paliva do kotle, drobná zateplení, úspornější osvětlení... A pak třetí, které už je drahé, ale škola by mohla získat grant nebo dotaci - to jsou zateplení celých budov, výměny oken a podobně.

Děti by nafotily a popsaly, co všechno pro věc udělaly. Pro školy by to byla soutěž, v níž bychom těm nejlepším třeba mohli pomoci získat peníze právě na to zateplení... A tím vším by se zároveň děti učily fyziku a získávaly právě ty kompetence, o nichž mluví vzdělávací programy. Ale věřím, že i na tenhle projekt jednou dojde.

Od roku 2000 také pořádáte na školách besedy. Jaký je o ně zájem?

Řekla bych, že za všechno mluví číslo - nedávno jsme pořádali jubilejní, už 4000. besedu o energetice. Máme 14 lektorů, pět z nich jsou zaměstnanci ČEZ, shodou okolností operátoři nebo fyzici z jaderných elektráren, další jsou pak různí nezávislí experti na energetiku, např. z vysokých škol. Tohle všechno je pro školy velmi zajímavé, protože lidé z praxe jsou schopni zodpovědět i ty nejkonkrétnější dotazy třeba k řízení reaktoru...

Taky na ty besedy jezdíte?

Jezdím na hospitace, ano, a občas taky sama přednáším - o jádru, to je moje parketa.

A jaký máte z těch studentů a žáků při besedách pocit?

Vždycky mě strašně nadchnou! Nesmíme je podceňovat, je v nich ohromný potenciál. Oni se - ti mladší z osmých a devátých tříd zejména - o tohle téma velmi zajímají, pokud se jim předloží populární, poutavou a zábavnou formou. A tady už strašně záleží na učitelích, i proto je tolik podporujeme. Nesmíme ty děti zkrátka nechat ladem - protože jinak je ten zájem zase přejde a všichni zase půjdou studovat ekonomiku a práva...

(Rozhovor vznikl pro časopis CSR fórum)

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Nahlédněte - vysoké školy technického zaměření

autor: vt | 17. 5. 2012 9:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama