Kdo z vás to má? Přes 100 tisíc bere jen šest procent zaměstnanců. Zjistěte, jakou máte šanci vy

Není to tak dlouho, co ceny v Česku rostly výrazně rychleji než mzdy. Situace se však obrátila a kupní síla Čechů opět stoupá. Loni se reálné výdělky zvýšily o 4,6 procenta a v prvních měsících letošního roku tempo ještě zrychlilo. To ale neznamená, že si polepšili všichni stejně.

Naopak, rozdíly mezi jednotlivými profesemi se dál prohlubují. Zatímco některé obory se z propadu teprve vzpamatovávají, v jiných firmy bojují o každého zkušeného experta a neváhají si za jeho udržení připlatit. Týdeník Ekonom proto zjišťoval, komu v posledních letech rostly platy nejrychleji a co čeká tuzemský trh práce dál.

Obecně platí, že nejrychleji rostou mzdy tam, kde je dlouhodobě obtížné obsadit pracovní pozice nebo kde jsou vyžadovány specifické a nedostatkové dovednosti. Zároveň se prohlubuje rozdíl mezi profesemi, u nichž přetrvává nedostatek pracovníků, a těmi, kde je nabídka uchazečů dostatečná.

„Zatímco například technické profese, kvalifikovaní řemeslníci nebo specialisté na moderní technologie si stále mohou říkat o vyšší mzdy, u administrativních či méně specializovaných pozic je růst mezd výrazně umírněnější,“ shrnuje datový analytik a manažer JenPráce.cz Michal Španěl.

Elita s šesticiferným příjmem

Rychle se rozšiřuje také skupina lidí s nejvyššími příjmy. Hrubou mzdu přes sto tisíc korun měsíčně podle údajů Českého statistického úřadu pobírá téměř šest procent zaměstnanců. Jednoznačně dominuje sektor informačních a komunikačních technologií, kde šesticifernou částku na výplatní pásce najde přibližně každý třetí zaměstnanec. Druhé místo patří peněžnictví a pojišťovnictví, v němž tuto hranici překračuje zhruba každý čtvrtý pracovník.

Růst nejvyšších mezd odráží širší proměnu české ekonomiky. Digitální služby patří mezi několik málo odvětví, v nichž tuzemské firmy přímo soupeří o zaměstnance s globální konkurencí. Software vzniká pro zákazníky po celém světě, rozšíření práce na dálku odstranilo část geografických omezení a zkušený specialista může pracovat pro zahraniční společnost, aniž by opustil Česko. Domácí firmy proto musí nabízet odměny, které obstojí v mezinárodním srovnání.

Vedle programátorů a datových analytiků rychle rostou také příjmy specialistů na cloudové technologie, kybernetickou bezpečnost nebo umělou inteligenci. Právě těchto odborníků je na trhu dlouhodobý nedostatek.

Podobný vývoj se odehrává také ve finančním sektoru. Banky a pojišťovny procházejí rozsáhlou digitalizací, investují miliardy korun do moderních technologií a zároveň reagují na stále přísnější regulatorní požadavky. To zvyšuje poptávku nejen po finančních expertech, ale také po IT specialistech, datových analyticích, risk manažerech či odbornících na compliance.

Na opačném konci trhu stojí tradiční odvětví, která se těmto mzdovým úrovním ani zdaleka nepřibližují. Ve službách, maloobchodu, pohostinství nebo zemědělství stále představují výjimku i zaměstnanci s měsíční mzdou 60 tisíc korun.

Už nepřidávají všem stejně

Mění se ale také způsob, jakým firmy o zaměstnance soutěží. Zatímco v období extrémně napjatého trhu práce často navyšovaly mzdy plošně, nyní postupují selektivněji. „V praxi pozorujeme, že část zaměstnavatelů více zohledňuje výkon, odbornost, obtížnou nahraditelnost zaměstnance nebo jeho přínos pro firmu,“ popisuje Španěl.

Podmínky pro individuální i selektivní oceňování ovšem – pravděpodobně od ledna – změní nová legislativa ohledně průhledného odměňování. Zaměstnavatelé budou muset zveřejňovat mzdová rozpětí již v pracovních inzerátech, zaměstnanci získají právo žádat informace o průměrných odměnách na srovnatelné pozici a větší firmy budou každoročně reportovat gender pay gap. „Bude mnohem obtížnější odůvodnit výrazné mzdové rozdíly bez transparentních kritérií. Zaměstnavatelům to omezuje flexibilitu,“ říká Španěl.

Firmy zároveň hledají cesty, jak si klíčové pracovníky udržet bez dalšího výrazného růstu fixních nákladů. „Stále častěji vidíme, že firmy část odměňování přesouvají z fixní mzdy do benefitů,“ upozorňuje Španěl. Zaměstnavatelé nyní pečlivěji zvažují, u kterých pozic se vyšší odměna skutečně vyplatí. Peníze směřují především tam, kde nedostatek lidí představuje riziko pro chod firmy nebo její další rozvoj.

Ekonomové zároveň upozorňují, že ani přes mírně rostoucí nezaměstnanost český pracovní trh zásadně neochladl. „Česko dál patří k zemím s nejnižší nezaměstnaností v Evropské unii a trh práce zůstává mírně přehřátý. Skutečná míra nezaměstnanosti zůstává pod úrovní, která by odpovídala ekonomice v rovnovážné kondici,“ upozorňuje hlavní ekonom Patria Finance Dominik Rusinko. Právě napjatá situace podle něj odráží svižný růst průměrné mzdy v prvním čtvrtletí, nominálně stoupla o více než osm procent.

Skokani posledních let

Data Informačního systému o průměrném výdělku za roky 2019 až 2025 naznačují, že nejrychleji rostly mzdy v profesích, u nichž se potkaly tři silné faktory: nedostatek lidí, rostoucí hodnota odbornosti a proměna samotné práce. Největší skok zaznamenaly především lékařské profese, ale také některé technické a manažerské pozice.

Absolutním vítězem mzdového závodu se stali chirurgové. Jejich mediánový výdělek se za šest let zvýšil o 133 procent na více než 125 tisíc korun. Výrazný růst zaznamenaly i další lékařské profese. Za prudkým růstem příjmů ve zdravotnictví stojí nejen dlouhodobý tlak lékařských odborů, změny v odměňování, ale hlavně nedostatek zdravotnického personálu. Nemocnice i další poskytovatelé péče musí zkušené lékaře udržet, protože jejich nahrazení je časově i finančně mimořádně náročné.

Ke mzdovým skokanům posledních šesti let patří třeba i produkční, řídící role v oblasti nemovitostí nebo obsluha průmyslových technologií. Růst mediánu nemusí vždy znamenat, že všichni pracovníci dostali výrazně přidáno.

Často se změnila samotná struktura zaměstnanců. Z firem a některých odvětví postupně mizely jednodušší a hůře placené pozice. Výrobu převzaly stroje, část administrativy software a rutinní činnosti se přesunuly jinam. Ve statistikách pak zůstává menší skupina zkušenějších lidí, kteří dělají složitější práci a pobírají vyšší mzdu.

Typickým příkladem je průmysl. Automatizace nesnižuje nutně hodnotu zaměstnanců. Naopak zvyšuje cenu těch, kteří umějí nové systémy řídit a řešit nestandardní situace. Z operátora jednoduchého zařízení se stává specialista na dohled nad komplexním výrobním procesem.

Stejný mechanismus se začíná objevovat také v kancelářských profesích. Umělá inteligence a další digitální nástroje zatím ve většině firem neznamenají plošné rušení pracovních míst. Častěji mění náplň práce: zaměstnanec zvládne více úkolů, zatímco firmy omezují nábor nebo nenahrazují část lidí, kteří odejdou přirozenou cestou. „Nehovořil bych o masovém propouštění kvůli umělé inteligenci. Ve většině českých firem dnes AI spíše mění způsob práce, než nahrazuje celé pracovní pozice,“ podotýká Španěl.

Největší výhodu tak získávají lidé, kteří dokážou technologie využít ve své profesi. Nejde jen o IT specialisty, ale také o datové analytiky, odborníky na automatizaci nebo manažery schopné propojit znalost oboru s novými nástroji. Vývoj posledních let ukazuje důležitý trend: mzdy nerostou automaticky tam, kde technologie nahrazují lidi. Rostou především tam, kde technologie zvyšují hodnotu těch, kteří je umějí ovládat.

Kde se bude přidávat nejvíc

To vše naznačuje, ve kterých profesích by mohly růst mzdy i do budoucna. Ekonomové se totiž poměrně shodují, že období vysokého růstu mezd ještě neskončilo. Podle Rusinka z Patria Finance se letos zvýší mzdy nominálně v průměru o 7,5 procenta a v příštím roce zůstane mzdový růst stále nad šesti procenty.

Vedle efektu dohánění, tedy obnovy reálné kupní síly, kterou zaměstnanci ztratili během inflačního šoku, se v tom bude propisovat nedostatek pracovníků a stárnutí populace. „Nejde jen o cyklický problém, ale o dlouhodobou strukturální bariéru. Od roku 2010 se populace v produktivním věku snížila zhruba o 450 tisíc a v dalších letech – zejména ve 30. a 40. letech – tento trend ještě zesílí s odchodem takzvaných Husákových dětí do důchodu,“ říká Rusinko.

To znamená jediné. Firmy budou soupeřit o stále menší počet zaměstnanců. Největší prostor pro další růst mezd proto podle ekonomů zůstává v kybernetické bezpečnosti, informačních technologiích, energetice, technických profesích, stavebnictví a kvalifikovaných řemeslech. Spolu s tím Rusinko očekává, že důležitým tahounem růstu výdělků bude veřejný sektor. „Za první Babišovy vlády rostly platy ve veřejném sektoru v průměru rychleji než mzdy v tržních odvětvích, zatímco za vlády Petra Fialy tomu bylo naopak,“ připomíná ekonom.

Proto očekává, že s ohledem na aktuální vládní priority se tento poměr zřejmě znovu obrátí. To znamená, že na více peněz by si mohli přijít zaměstnanci zejména ve zdravotnictví, sociálních službách, školství nebo v bezpečnostních složkách.

Růst mezd může naopak zpomalit v části průmyslu. Týká se to zejména firem závislých na slabší německé poptávce, například českých dodavatelů pro automobilový řetězec čelící čínské konkurenci a dalším strukturálním změnám. Pod tlakem zůstane podle Rusinka nejspíš také energeticky náročná výroba.

Jinde se mají lépe

Přestože se tuzemská mzdová úroveň dlouhodobě přibližuje průměru EU, zůstává stále nízká a nedosahuje ani 60 procent tohoto průměru. Ve srovnání s ostatními zeměmi střední a východní Evropy navíc Česko konverguje pomaleji.

Od roku 2019 vzrostla průměrná hrubá mzda v Česku kumulativně přibližně o 45 procent, zatímco v Estonsku o 55 procent, v Polsku zhruba o 80 procent a v Litvě téměř o 95 procent. Tyto země jsou nyní evropskému průměru blíže než Česko. „Důležité přitom je, že zejména v Polsku a Litvě nadále svižně roste produktivita práce, což tlumí riziko ztráty konkurenceschopnosti,“ upozorňuje Rusinko.

Rozdíl je natolik výrazný, že už jej nelze vysvětlit pouze inflací nebo mimořádnými okolnostmi posledních let. „Produktivita práce od roku 2019 v zásadě stagnuje, což ukazuje na vyčerpávání růstového modelu založeného na levné a dostupné pracovní síle a přílivu zahraničního kapitálu,“ shrnuje Rusinko.

Právě produktivita je slovo, které ekonomové zmiňují téměř při každé debatě o českých mzdách. Dlouhodobě totiž platí jednoduché pravidlo: firmy mohou trvale vyplácet vyšší mzdy jen tehdy, pokud samy vytvářejí vyšší hodnotu.

A právě v tom tkví český problém. Ekonomika vyrostla po roce 1990 především díky průmyslu. Automobilky, strojírenské podniky nebo výrobci elektroniky přinesli statisíce pracovních míst a výrazně zvýšili životní úroveň. Model založený na kvalitní výrobě a relativně levné pracovní síle fungoval mimořádně dobře. Jenže jeho možnosti se postupně vyčerpaly.

Mnoho tuzemských podniků stále funguje jako dodavatelé zahraničních koncernů. Vyrábějí kvalitně a efektivně, ale největší část zisku vzniká jinde.

„Podmínkou pokračujícího růstu a prolomení pasti středního příjmu je tak překonat subdodavatelský charakter české ekonomiky. Sáhnout si na ty části hodnotového řetězce, kde jsou nejvyšší marže: výzkum a vývoj, design nebo na druhé straně prodej finálního produktu a následné vztahy se zákazníky,“ říká Rusinko.

Právě proto mohou například polské nebo pobaltské firmy v řadě odvětví zvyšovat mzdy rychleji. V posledních letech totiž dokázaly výrazněji zvýšit produktivitu práce a posunout své ekonomiky směrem ke službám s vyšší přidanou hodnotou.

Pokud mzdy rostou rychleji než produktivita práce, firmy postupně ztrácejí konkurenceschopnost. V krajním případě mohou omezovat investice, přesouvat výrobu do levnějších zemí nebo propouštět. Dlouhodobě udržitelný růst mezd proto musí být podložen odpovídajícím růstem produktivity.

Recepty, jak toho dosáhnout, jsou všeobecné známé. Rusinko zmiňuje kvalitnější vzdělávací systém, větší podporu vědy a výzkumu, rozvoj domácích firem schopných prosadit se na zahraničních trzích, flexibilnější trh práce i efektivnější veřejnou správu. Jenže Česko už několik let přešlapuje na místě. Bez těchto změn bude dohánění západní Evropy dál zpomalovat.