reklama
 
 
Komerční článek - Toto je reklamní sdělení. Aktuálně.cz není jeho autorem a neovlivňuje jeho obsah

Divadlo chytrou techniku přežije

Právě sedím u počítače a rychle (jen s měsíčním zpožděním) píši svůj postřeh. Elektronicky. Bez technického vybavení mé kanceláře by zpoždění bylo možná ještě delší, za což se omlouvám. Musel bych udělat místo na svém stole, vzít čistý list papíru, najít pero, které píše, zklidnit myšlenky na divadelní provoz a najít čas mezi placením faktur, telefonováním s herci, vymýšlením dramaturgického plánu a přípravami na premiéru nové inscenace Saturnin.

Rychlost je bezesporu plus, které technika přináší. Ručně psanému dopisu bych věnoval více svého času - a bylo by to spojení bližší. Otázkou je, co je pro společnost důležitější. Možná je čas najít rovnováhu mezi moderními vymoženostmi a tím nejstarším a nejpřirozenějším způsobem komunikace.

V současné době je pro mě hardware ta část počítače, do které můžu kopnout, když software přestane fungovat. Ne že bych této možnosti někdy využil, snažím se jen demonstrovat svůj postoj k technice.

Nejsem odborník ani se nesnažím porozumět všemu, co kolem sebe vidím a slyším. Jména na nikdy nekončící přímce vývoje mi nejsou cizí, stejně jako rád čtu o Stevu Jobsovi, vím, kdo byl Charles Babbage, ale snad si ani nechci představovat, jak bude moje kancelář vypadat, až mi bude 82 let. Doufám v to, že ať už budu sedět kdekoliv a na čemkoliv obklopený čímkoliv, budu tam rád.

Když je nejhůř, vezmi to do svých rukou

Jestli se v budoucnu obejdeme bez tištěného slova? Pokaždé, když jdu kolem výlohy knihkupectví, dal by se už jen z titulů poskládat zcela nový příběh. Počátek, Macbeth a Dívka s jahodami, Co na Tobě miluji, Hastrman - bestsellery posledních měsíců, které jsou zrovna v tuto chvíli čtené v mnoha rodinných domech, studentských garsonkách, zahradách, školách i v nemocnicích.

Jan Hrušínský

Jan Hrušínský

herec a principál Divadla Na Jezerce

Syn legendárního herce Rudolfa Hrušínského začínal hrát v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde potkal svoji budoucí manželku, herečku Miluši Šplechtovou. Byl členem pražského Realistického divadla, poté působil i v Divadle Na zábradlí a pravidelně hostoval na několika dalších pražských scénách včetně Národního divadla. V roce 2004 založil pražské Divadlo Na Jezerce, které je dnes jedním z nejnavštěvovanějších v Praze a působí zde přední herci, režiséři i výtvarníci.

Čtou se! A nejen to. Když zamířím přímo ke stojanům s knižními tituly, můžu je vzít do ruky, přivonět, můžu je kdekoliv otevřít - a mám právo je i nedočíst. Copak bychom se o tohle chtěli dobrovolně připravit? Když je nejhůř, vezmi to do svých rukou, říká se. Rád bych tu možnost měl i zítra, natož v budoucnosti. A rozhodně bych nechtěl, aby o ni přišly moje děti a vnoučata.

"Nechci, aby naše počítače měly tvoje chyby!" křičel na Jobse jeho spolupracovník Wozniak. Existují profese, kterým technika práci jednoznačně ulehčuje, neumím si ale představit úplné nahrazení lidského faktoru. Ani si nic takového představovat nechci. Mám z toho zvláštní pocit, jako by něco umělého a nehmatatelného mělo "vyhladit" kolečka od kávy na stolech mých spolupracovníků. Když někoho nahradíte něčím, tak ať to bude sebevíc rafinovanější a úspornější - vždy s tím, kdo odchází, ztrácíte i kousek sebe.

Divadlo mohou ohrozit jen sami lidé

Divadlo Na Jezerce má webové stránky, facebookový i instagramový účet a v každé kanceláři i v pokladně počítače, tiskárny, mobilní telefony. Fandím sociálním sítím a všem "sdílecím" technikám do té míry, do jaké neberou divadlu život. Když se řekne divák, představím si člověka milujícího divadlo, takového, který přijde z práce domů, převlékne se do svátečního oblečení a z domu vyrazí s úsměvem a vstupenkou v ruce.

Cestou se těší na to, co prožije - a po třetím zazvonění usedá do hlediště a vnímá neopakovatelnost, se kterou se před ním život na jevišti odehrává. Vnímá sdílení a energii proudící z jeviště a v lepších případech odchází s přesvědčením, že nešlo o promarněný čas.

Jak se bude vyvíjet obsah termínu "divák" dál, to nechci odhadovat. Rád bych si zachoval svou představu, která se mi v Divadle Na Jezerce naštěstí stále ještě odehrává přímo před očima. Technicky vzato - jsem za to rád. Divadlo trvá už přes dva tisíce let a přežilo ledacos. Přežilo nástup rozhlasu, filmu i televize a jsem si jist, že přežije i nástup jakékoli chytré techniky budoucnosti. Jediné, co by divadlo mohlo ohrozit, jsou sami lidé. Naštěstí jen někteří.

Text je součástí projektu Kancelář budoucnosti, který chce přinášet vize odborníků z různých oblastí s cílem nastínit, jak se za 20 let změní kancelář, její technologie a způsob, jakým je využíváme. Partnerem projektu je společnost Canon CZ, která je globálním lídrem v inovacích a poskytování technologií z oblasti zpracování obrazu, tiskových služeb a dodavatelem inteligentních kancelářských řešení.

autoři: Jan Hrušínský, komerční článek | 6. 8. 2018

Související

Hlavní zprávy

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama

Sponzorované odkazy

reklama