Zdroj: Shutterstock

V Indexu finančního zdraví, který zkoumá kvalitu života ve státech Evropské unie na základě dostupných dat, obsadila loni česká ekonomika celkově deváté místo. Letos se ale pozici v první desítce obhájit nepodařilo a pohoršila si o tři místa. České hospodářství se tak se svou kondicí nyní může srovnávat se státy jako Itálie nebo Estonsko.

Nejsilnější ekonomikou se momentálně může pyšnit Švédsko, které se v každém ze zkoumaných pilířů umisťuje do desáté příčky. Skokanem je pak Malta, která si polepšila hned o šest pozic, a také Portugalsko.

Srovnání unijních států naopak uzavírá Řecko a za největšího „propadlíka“ je Rumunsko, které kvůli vysoké inflaci a poklesu hrubého národního důchodu kleslo z 10. příčky až na 20. místo.

Strašák jménem inflace

Důvodem zhoršení tuzemské ekonomiky je podle indexu především inflace. Její růst v roce 2022 dokonce překonal hodnoty z takzvané velké recese roku 2008. Eurostat uvádí, že se inflace v Česku loni dostala na 14,8 procenta, což je pátý nejvyšší výsledek z celé unie.

Česko vede v bezpečnosti a zdravotní péči. Horší je to s bydlením, uvádí srovnání EU

Podle ekonomky Jany Matesové způsobily tak strmý růst především tři faktory: „Zaprvé extrémně uvolněná rozpočtová kázeň, která ve druhé polovině roku 2020 a v roce 2021 z naprosté většiny nebyla obhajitelná pandemií a s ohledem na stav a možnosti české ekonomiky nebyla ekonomicky obhajitelná obecně,“ vysvětluje. „Zadruhé špatná regulace energetického trhu a do třetice vysoká koncentrace a dominantní postavení některých prodejců na českém trhu, které umožňuje zneužívání významné tržní síly,“ popisuje dále Matesová.

Podle ní u zbytného zboží, jako je elektronika či oblečení, se toto zneužívání postupně daří omezit samotnými zákazníky a jejich odloženou poptávkou. „Ale u základních potřeb, jako jsou potraviny, tento faktor samozřejmě nefunguje,“ podotýká ekonomka.

Matesová doplňuje, že do silného růstu inflace zasáhlo i zahraničí – šlo například o rozpad dodavatelských řetězců, uvolněnou měnovou a fiskální politiku či dopady ruské invaze, které zasáhly prakticky všechny ekonomiky napříč Evropou.

Promyšlené nákupy

Růst cen s sebou přináší i snahu šetřit. Spotřeba domácností v Česku klesla ve 3. čtvrtletí loňského roku meziročně o šest procent, což byl největší pokles ze zemí EU a zároveň jeden z největších, který kdy česká ekonomika zažila.

„Pro Čechy je typické, že v dobách, kdy se daří, utrácejí. V krizových časech se však dostávají do deprese a pesimismu,“ popisuje Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny. “Podle pravidelného průzkumu Eurobarometr z podzimu loňského roku zlepšení své životní situace v následujícím roce očekávalo pouze osm procent dotazovaných, nejméně z celé EU. Více než polovina pak odpověděla, že naopak čeká zhoršení životních podmínek, což byl jeden z největších podílů hned po Slovensku,“ dodává Hrtúsová.

Lidé si své nákupy více promýšlejí, ve větší míře využívají slevových akcí nebo jezdí na nákup potravin za hranice.

Promyšlené nakupování a dočasné omezení spotřeby je i podle Matesové jednou z mála cest, kterým se mohou domácnosti bránit růstu cen. A konat by podle ní měly i instituce odpovědné za makroekonomickou stabilitu, vláda a také centrální banka.

Mít nejmíň lidí bez práce nestačí. Českému trhu vládne zkostnatělost i nerovné mzdy

Veřejný dluh stoupá

Český státní dluh byl dlouhodobě relativně nízký, poslední dobou však znatelně narůstá. Ze čtvrtého nejnižšího výsledku se Česko podle posledních dat posunulo na šestou příčku a například ve třetím čtvrtletí roku 2022 bylo jedinou zemí, která svůj veřejný dluh meziročně navýšilo.

Za růstem podle Mojmíra Hampla, předsedy Národní rozpočtové rady, stojí systematické snižování příjmů veřejných rozpočtů, tedy rušení či snížení řady daní, v kombinaci se zvyšováním některých výdajů v oblastech jako například školství, zdravotnictví a penze.

Východiska Hampl vidí ve zvýšení některých daní, snížení podpory v nezaměstnanosti, snížení počtu vězňů či zvýšení efektivity veřejné správy. „Čím více se z tohoto seznamu podaří realizovat, tím dříve se sníží hrozivé strukturální saldo veřejných rozpočtů. Žádné populární, ani bezbolestné cesty nejsou,“ varuje Hampl.

Třetí nejkomplexnější ekonomika

Česko většinu ostatních zemí předčí v ekonomické komplexitě, vyplývá z dat OEC. Znamená to schopnost ekonomik jednotlivých států odolávat externím výkyvům díky své rozmanitosti. Zjednodušeně jde tedy o to, že čím více produktů z různých odvětví země exportuje, tím lépe obstojí, když nastane nějaká nečekaná změna.

Draze, zato pomalu. Česko v bydlení zaostává téměř ve všem, blýsklo se jen jednou

„V tomto ohledu máme nejen 3. nejodolnější ekonomiku v unii, ale zároveň i osmou nejsilnější na světě. Oproti minulým výsledkům nás předstihlo Švédsko, ale stejně jde o velký úspěch, se kterým se však pojí problémy – závislost na levné a dostupné pracovní síle a energetická a dovozní náročnost,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech.

O Česku se stále mluví jako o takzvané „montovně Evropy“. Právě nízká přidaná hodnota je totiž jedním z největších problémů, se kterými se současná ekonomika potýká. V přidané hodnotě vývozu se Česko propadá na 23. příčku v EU a ve srovnání přidané hodnoty s celkovou produkcí, jsme na tom dokonce ještě o jednu příčku hůř, uvádí index.

Podle Davida Navrátila, hlavního ekonoma České spořitelny, oslabuje českou ekonomiku v současnosti několik věcí. „Je více závislá na levné a dostupné pracovní síle. Češi mají nízké mzdy ve srovnání s Německem, a to nejen absolutně, ale i po zohlednění produktivity. Počet pracovníků bude dál klesat kvůli demografickým změnám, což tlačí mzdy nahoru. Pracovní síla tak už nebude ani levná ani dostupná,” uvádí jeden důvod.

Máme podle něj také jednu z nejvíce energeticky náročných ekonomik. Spotřebujeme dvojnásobek energie ve srovnání s Dánskem na jednotku HDP, ale i o 50 procent více než Německo, které má také silný průmysl.

“A problém je také to, že jsme sice silně vývozní ekonomika, ale také silně dovozní ekonomika. Dovozní náročnost automobilového odvětví se dostává mírně přes 50 procent, v případě výroby počítačů nebo chemických látek dokonce nad 75 procent,” říká Navrátil.

Společným rysem těchto problematických oblastí, je nízká přidaná hodnota české ekonomiky. “Od finanční krize vidíme, že se tempo dohánění životní úrovně v Německu víceméně zastavilo a dostali jsme se do něčeho, co lze nazvat past ekonomiky středních příjmů,” uzavírá Navrátil. Z té se podle něj jde vymanit tím, že budeme zvyšovat úrovně vzdělání, vědy a výzkumu a snížíme podíl subdodávek pro výrobu zahraničních firem.