Praha - "Česká republika je vůdcem mezi novými státy EU v rozvojové spolupráci a humanitární pomoci, a to nejen z hlediska finančních příspěvků, ale i v zapojení českých nevládních organizací," řekla na nedávné návštěvě České republiky Kristalina Georgievová, držitelka titulů Evropan roku a Komisař roku 2010.

Bulharská europolitička přijela diskutovat se zástupci ministerstva zahraničí a neziskového sektoru o zlepšení koordinace v rámci zahraniční pomoci. Při této příležitosti si našla čas na rozhovor.

Jedním z vašich cílů, který jste si pro své funkční období dala, je založit Evropské sbory dobrovolných humanitárních pracovníků, tedy jakousi obdobu US Peace Corps. Co je za touto vaší iniciativou a jak by se dala využít v České republice?

Nápad založit "European Corps" přišel v rámci diskusí o Lisabonské smlouvě, v jejímž rámci byl dokonce definován základní rámec evropských dobrovolnických sborů. Mým současným úkolem je najít pro projekt příležitosti a zjistit skutečnou potřebu, a to jak v Evropě, tak po celém světě, kde lidé potřebují pomoci. Nyní probíhá proces konzultací ve dvou fázích.

Jednak se scházíme s humanitárními neziskovými organizacemi, aby nám řekli svůj názor na to, kde ony vidí prostor pro naše aktivity a jednak jsme zahájili sérii pilotních projektů, na kterých bychom si mohli tyto výstupy ověřit a které by nám potvrdily, zda jsou životaschopné a funkční. Ideálně bychom to chtěli ověřit před příštím rokem, kdy chceme projekt sborů spustit.

Taková příprava v sice jednotné, ale přesto rozmanité Evropě musí být poměrně náročná.

Evropa je pro dobrovolnictví a jeho rozvoj skvělé místo, 23 % Evropanů nad 15 let se v dobrovolnictví nějak angažuje. Ale dobrovolnictví se dosti liší v každé evropské zemi a to činí vytvoření jednotných evropských dobrovolnických sborů poměrně náročným. Proto je třeba tyto národní odlišnosti reflektovat. Musíme vědět, co bude fungovat lépe na celoevropské úrovni než na té národní.

A na co už jste přišli?

Že jsou věci, které bychom dělat neměli (smích). Určitě víme, že nebudeme posílat mladé lidi na nebezpečná místa. Neměli bychom také vytvářet konkurenci pro profesionální dobrovolnické organizace. Ale chtěli bychom z jednotlivých zemí vzít to, co může být přínosné.

Co to je v České republice?

U vás má například dlouhou tradici dobrovolně pracovat pro hasičské sbory. Právě jsem se dozvěděla, že téměř 50 tisíc dětí je nějak zapojeno do aktivit hasičů.

Dnes máme pětkrát více katastrof než v roce 1975. Prevence je třeba

Ale kde vidíte tu příležitost, kterou je třeba uchopit?

Mnoho organizací se zaměřuje na humanitární pomoc, ale jen hrstka z nich zapojuje dobrovolníky do preventivních projektů. Prevence je potřeba, vždyť vidíme jasný vliv přírodních i lidských pochodů na svět kolem nás. Dnes máme pětkrát více katastrof než v roce 1975. Stejně tak se zvyšuje počet konfliktních situací v důsledku různých hnutí a aktivit, a to zejména v rozvíjejících se zemích. Takových zemí jsou v současnosti desítky.

V rámci své návštěvy jste se setkala i s některými českými humanitárními organizacemi. Jak na myšlenku evropských dobrovolnických sborů reagovaly ony? Kritizovaly nebo podporovaly tuto myšlenku?

Upřímně, já, kdybych byla neziskovou organizací, také bych požadovala, aby tato nová služba byla komplementární k tomu, co dělám já a skutečně se zaměřila na oblasti, kterým se nikdo nevěnuje.

České neziskové organizace v tomto nejsou výjimkou. Když jsem nastoupila do úřadu, myslela jsem si, že projekt má širokou podporu humanitárních organizací. Opak byl pravdou. 

Spíše jsem se setkala s mírným napětím a obavami. Právě kvůli konkurenci i obavám, aby se na nebezpečná místa nedostali nezkušení lidé. Proto uvažujeme i o určitých standardech pro dobrovolnictví v rámci našich připravovaných sborů. A i když jsme chtěli projekt nastartovat již v letošním roce, protože probíhá Evropský rok dobrovolnictví, přesto raději vše lépe připravíme a spustíme v roce příštím.

Když se podíváme například na letošní největší katastrofu v Japonsku, myslíte si, že by se v ní již mohla evropská služba uplatnit?

Humanitární pomoc v samotném Japonsku byla velice organizovaná a dobrovolníků přímo z Japonska byl dostatek. Proto si myslím, že zde nebylo našich dobrovolníků příliš třeba. Ale v zemi, kde není tak vyspělá infrastruktura a kapacita, pak ano. Ale opět v koordinaci s jinými organizacemi. Z pohledu humanitární pomoci však v Japonsku, podle jejich vlastního vyjádření, chyběla připravenost řešit katastrofu takového rozsahu. 

Navíc se ukázalo, že Japonsko nemá vybudované systémy na přijímání zahraniční pomoci. Takže, když nyní přemýšlím o vaší otázce, pak možná japonsky mluvící Evropané, kteří by pomohli Japonsku v této oblasti, mohli být užitečnou pomocí například japonskému Červenému kříži.

Objevily se i hlasy: Měli bychom vůbec pomáhat bohaté zemi jako je Japonsko?

Strávila jsem tam po katastrofě nějaký čas, a proto můžu odpovědně říci, že ano. Už nežijeme ve světě, kdy pouze bohaté země pomáhají těm chudším. Podíváte-li se na tento rok, země, které byly těžce postiženy přírodními katastrofami, jsou zeměmi rozvinutými.

Nejdříve Austrálie, poté Nový Zéland, Japonsko, Spojené státy a ve všech těchto případech byly tyto země zasaženy a potřebovaly pomoci. Ale musíme se zamyslet nad tím, jak na mezinárodní úrovni tyto aktivity koordinovat. Když jsem byla v Japonsku, starosta jedné z obcí, kde jsme pomáhali, mi řekl, že stejně důležité, možná důležitější než materiální pomoc je pro něj to, že to zbytku světa není lhostejné.

A co role soukromých dárců. Jak by se podle vás měly ideálně zapojovat firmy?

Pokud jste soukromá firma, pak doporučuji držet se primárně oblasti podnikání. Pokud jste logistická firma, pomožte s převozem zboží či potravin. Pokud chcete přispět finančně, zachovejte maximální míru flexibility, aby se prostředky mohly využít i v situacích, kdy se potřeby rychle mění. Například ve Velké Británii je k dispozici i forma ratingu humanitárních organizací, což pro řadu soukromých dárců může být dobrým vodítkem.

Dělají firmy dost?

Myslím, že nejlepší, co mohou firmy dělat, je uvolňovat své odborníky na práci pro veřejně prospěšné organizace. Případně je na to uvolnit či jim zaplatit čas, který takto stráví. Lidé se takto angažovat chtějí a do firem se vracejí motivovanější.

Tento materiál vznikl v rámci společného projektu Aktuálně.cz a CSR fórum - webového magazínu Byznys a společnost.

Sekce chce informovat o světě firem, neziskových organizací, trendech v CSR a společenské odpovědnosti vůbec.