Foto: Isifa/Thinkstock

Špehování v bazarech

Nominovaný: Ministerstvo financí
Za co: Získávání informací dle zákona o praní špinavých peněz v případě prodejů nad 1000 eur u starožitníků, vetešníků či zastavárníků. Povinnosti vyplývá z § 2 odst. 1 písm. i. a j. zákona proti praní špinavých peněz č. 253/2008 Sb..

Citace rozhořčeného zákazníka: Jde o zákon "proti praní špinavých peněz a financování terorismu". Když jsem si chtěl v bazaru koupit prstýnek za 30 tisíc korun pro svou ženu, bylo mi vysvětleno, že onen "výslech" začíná už od nákupů 1000 eur, což mi připadá jako nehoráznost naší legislativy. Jak mohl náš zákonodárce dát těmto podnikatelům nástroj, abych jim musel říct adresu, původ svých financí a další věci, které mohou ty špatné zavést až ke mě domů a vykrást mě?

Nenechte se zmást, nemám nic proti tomuto typu podnikání a staré věci mám rád, akorát mi připadá, že narušení soukromí je až nepoměrné k požadovanému výsledku (představa, že budu prát přes bazary špinavé peníze v řádech desetitisíců je směšná).

Uvedl jsem teda, že si nic nekoupím, protože se tomuto podrobovat nechci, takže jsem zvědav, jaký bude mít toto opatření dopad na ty poctivé chudáky, kteří se snaží nějak uživit prodejem starých a použitých věcí a zároveň si mají hrát na finanční policii. Aby toho nebylo málo, známý mi pak vysvětlil, že když jsem odmítl uzavřít obchod, tak již jsem podezřelý, protože asi mám co skrývat, a měl jsem být prodejcem hned nahlášen na FAÚ. Já ale chtěl chránit jen své soukromí (prstýnek jsem navíc koupil jiný jinde, kde už to neřešili), o tom je přece celé GDPR, které nám vtloukají do hlavy."

• Zjišťovat řadu osobních údajů o kupujících při prodeji nad 1000 eur kritizovala i Asociace starožitníků ČR - zejména s přihlédnutím k tomu, že u prodejců jiného luxusního zboží podobná povinnost neplatí.