Praha - Sbližování české ekonomiky s vyspělými západními zeměmi zůstává spíše v kategorii přání. Česko se za posledních 25 let navzdory všem předpokladům a očekáváním nedokázalo v hrubém domácím produktu (HDP) na hlavu výrazněji přiblížit svému největšímu obchodnímu partnerovi Německu. Naopak se na něj začínají dotahovat země jako Polsko, Estonsko, Maďarsko nebo Slovensko, které byly v devadesátých letech výrazně více pozadu.
"Pro dostižení Německa bychom podle mě potřebovali hlubokou reformu a změnu myšlení, která bude souviset se způsobem, jak pracujeme, jak vnímáme společenskou shodu a zda jsme ji schopni využít," říká David Vávra, partner v konzultační společnosti OGResearch, který v minulosti řídil odbor makroekonomického modelování v České národní bance.
Vávra vedl skupinu expertů, kteří zpracovali kapitolu Ekonomický potenciál ve studii, jež vznikla u příležitosti konference Kam kráčíš, Česko organizované v tomto týdnu Aspen Institutem a magazínem Forbes.
Jako příklad země, které se daří ekonomické sbližování se Západem mnohem lépe než Česku, uvádí Vávra Estonsko. "Nejenže tam provádějí cílené reformy, to my občas děláme také, ale oni mají velkou společenskou shodu v tom, kam chtějí jako země směřovat. Součástí té shody je například vnímání podnikání jako prostředku k tomu, jak se dostat z mizérie," říká.
Marnou snahu Česka dohnat hospodářsky západní země dokládají také statistiky Světové banky. Podle nich se český hrubý domácí produkt na hlavu zvýšil mezi lety 1993 a 2015 více než dvaapůlkrát na 32 167 dolarů. Jen o málo slabším tempem zvyšovaly svůj produkt také Německo, Rakousko nebo Evropská unie jako celek.
Naopak Polsko nebo Estonsko zvýšily svůj HDP na hlavu za stejné, nebo dokonce kratší období více než čtyřikrát. V absolutním srovnání jsou sice stále za Českem, ale jen kvůli tomu, že jejich startovní pozice byla výrazně horší. Pokud se stávající tempo zachová, předstihnou Česko během několika následujících let.
Jsme na potenciálu, hrozí přehřátí
Příliš prostoru pro výrazné zlepšení přitom podle ekonomů české hospodářství v tuto chvíli nemá. Blíží se takzvanému potenciálu, tedy svému výkonu při obvyklém využití pracovních sil a kapitálu. V růstovém období sice ekonomika může potenciál překročit, pak ale hrozí její přehřátí.
"Metod, jak zjišťovat úroveň potenciálu, je více. Podle jedné z nich se česká ekonomika aktuálně pohybuje prakticky přesně na svém potenciálu, jiné metody naznačují, že už je dokonce 0,6 procenta nad ním," říká hlavní ekonom poradenské společnosti Deloitte David Marek.
Přesto česká ekonomika roste z dlouhodobého hlediska málo. Loňská zpráva pražské pobočky mezinárodního think-tanku Aspen Institute uvádí, že jediným delším obdobím, ve kterém česká ekonomika systematicky doháněla Evropskou unii, byly roky 2000 až 2008. Od té doby Česko ve srovnání s EU stagnuje.
Letošní studie se snaží upozornit na oblasti, v nichž Česko za svými konkurenty zaostává nejvíce. "Poměrně slušné postavení ve většině sledovaných kritérií je sráženo několika málo oblastmi, ve kterých se pohybujeme na chvostu pelotonu mezi zeměmi, jejichž ekonomická úroveň je hluboce pod naší," píše se ve studii.
Jedním z příkladů je čas potřebný na vyřízení administrativy spojené s výstavbou skladové budovy. Jde například o projektování, získání všech potřebných povolení a kolaudaci. Česko je v této oblasti v žebříčku Ease of Doing Business, který sestavuje Světová banka, na 130. místě ze 190 sledovaných zemí. Rychleji než za českých 247 dní se dá celý proces zvládnout i v zemích, jako jsou Kosovo, Džibutsko nebo Gambie. Přitom v Estonsku, které je v této kategorii deváté, se dá totéž stihnout v průměru za 102 dní.
Česko v mezinárodním srovnání zaostává také v počtu dní potřebných k založení firmy nebo v čase, který musí středně velké podniky věnovat daňové administrativě. "Domníváme se, že může být výrazně jednodušší eliminovat tyto propadáky než se pokoušet významně posunout v oblastech, kde jsme již relativně dobří," uvádějí autoři studie.
Kam chceme směřovat?
K tomu, aby ekonomika dosahovala svého potenciálu, využívala efektivně výrobní kapacity, ale zároveň se nepřehřívala, lze použít vhodnou měnovou a fiskální politiku. Na posun celého potenciálu na vyšší úrovně, které by představovaly sbližování s vyspělejšími zeměmi, je ale potřeba mnohem více. "Pohnout potenciálem mohou strukturální vládní politiky, jako například podpora vědy a výzkumu nebo změna vztahu mezi daněmi a sociálními dávkami," říká David Marek ze společnosti Deloitte.
Podle Davida Vávry je nutné, aby se vlády začaly chovat jinak a přijímaly zákony, které opozice za čtyři roky nezvrátí. Důležitá je také celospolečenská shoda na tom, kam má daná země směřovat, míří Vávra znovu k příkladu Estonska. "Snaha této země dostat se z ruského vlivu a mít nezávislou ekonomiku občany víc stmeluje. Pak jsou schopni se dohodnout na nízkých daních, na liberalizaci a jsou tomu ochotni něco obětovat," říká.
Hlavní ekonom finanční skupiny Roklen Lukáš Kovanda zdůrazňuje, že větší roli v ekonomickém sbližování Česka se Západem by měl hrát také domácí kapitál. Upozorňuje, že objem úvěrů poskytnutých z domácích zdrojů dosahuje v Česku jen 50 procent, a patří tak v mezinárodním srovnání k těm nízkým.
"Malé a střední podniky se dnes u nás v porovnání s korporacemi dostávají k úvěru obtížněji než před začátkem finanční krize. Po právu nám to vytýká i OECD," říká Kovanda. Pokud by se podařilo domácí kapitál mobilizovat, mohlo by to podle něj přispět k růstu české ekonomiky čtyřikrát až pětkrát více než zlepšení úrovně vzdělanosti nebo zlepšení výkonu veřejné správy.
Situaci na českém kapitálovém trhu se věnuje také letošní studie. Česko je podle ní výjimkou mezi rozvíjejícími se ekonomikami, protože patří k čistým vývozcům kapitálu. "Takovou situaci by bylo logičtější očekávat u vyspělých, kapitálově dobře vybavených ekonomik typu Nizozemska než u země, která má v této oblasti co dohánět," uvádí se v dokumentu.
Česko cizince potřebuje
Studie otevírá i téma ekonomické migrace. Oblast legálního příchodu kvalifikované pracovní síly ze zemí mimo Evropskou unii patří k oblastem, ve kterých Česko ve srovnání s mezinárodní konkurencí zbytečně propadá.
Autoři studie uvádějí konkrétní příklad ukrajinských manželů, kteří si v Česku v lednu 2015 vyhlédli pracovní pozici na základě nabídky úřadu práce. Přestože šlo o vysoce kvalifikované odborníky, jejich přesun do Česka zahrnující mimo jiné udělení víz a zaměstnaneckých karet trval 13 měsíců. Na vině byl složitý byrokratický proces i přetížený český konzulát v Kyjevě.
Právě cizinci přitom podle Davida Vávry mohou pomoci snadno vyvážit dlouhodobý odliv vzdělaných lidí z Česka. "Jsme země zničená emigrací inteligence, která ve vlnách odchází už od 17. století. Platí to i pro období po roce 1989. Schopnější lidé ve všech vzdělanostních úrovních odcházejí na Západ, kde si vydělají více peněz i v dělnických profesích, třeba na stavbách nebo jako řidiči kamionů," říká Vávra.
V minulosti se dařilo tento úbytek pracovních sil nahrazovat lidmi přicházejícími z východních, především rusky mluvících zemí. "Čistý příliv vrcholil v roce 2008 a od té doby klesá. Poslední data máme za rok 2013 a tam už emigrace převyšuje imigraci," upozorňuje Vávra.
Důvodem podle něj může být právě to, že dostat do Česka legálního pracovníka ze země mimo Evropskou unii stojí statisíce korun a trvá to i více než rok. "Upřímně řečeno, pochybuji, že do toho nějaká firma půjde podruhé, pokud toto zažila," varuje Vávra před dalším z nedostatků, které mohou bránit ekonomickému sbližování Česka a Západu.
Autoři studie si však přes všechna doporučení, jak vylepšit českou ekonomiku, kladou také otázku, zda má vůbec smysl se srovnávat se zeměmi, jako je Německo.
"Možná jsou naše požadavky na nás samotné přehnané. Pokud bychom si na základě povrchního historického exkurzu měli zvolit nějakou přirozenou hranici našeho konvergenčního potenciálu, pak by to bylo pravděpodobně kolem 70 až 80 procent německého HDP na hlavu. A od této hranice nejsme při současných 65 procentech příliš daleko," uvádějí.
Navrhují se spíše držet příkladů zemí, jako jsou Slovensko a Estonsko, které Českou republiku ekonomicky dohánějí.
"Estonská vláda je velmi aktivní v zajišťování potřebné infrastruktury a podpory podnikání, včetně pružnosti při vytváření školních osnov. Třeba programovací dovednosti jsou v Estonsku součástí povinné předškolní přípravy už od pěti let věku, uvádí studie jeden z příkladů, proč by se Češi mohli při snaze zvýšit ekonomické možnosti své země inspirovat touto pobaltskou republikou.
