Zlín - V době, kdy se prakticky každá firma potýká s krizí a přemýšlí, jak ušetřit náklady, je zájem zaměstnanců o radu veliký. "Kolikrát jsou to opravdu hrozné osudy, co slyším," říká Karel Popelka.
Popelka je jedním ze dvou poradců Regionálního poradenského centra pro zaměstnance ve Zlíně. Celorepubliková síť celkem 33 těchto bezplatných poraden je první svého druhu v zemi. Její poradci jednají přímo v terénu se zaměstnanci i zaměstnavateli. Z první ruky tak mají informace o skutečném stavu českého hospodářství i o náladách, které v lidech vyvolává.
A.cz: Z vaší poradny právě odešel starší muž. Co potřeboval?
Zaručujeme klientům naprostou anonymitu, takže jen obecně. Pán je zaměstnaný ve firmě devět let na pozici specialisty. Ta firma se ani jednou nezajímala o jeho zdravotní stav. Teď ho poslali na zdravotní prohlídku a zjistili mu poškození sluchu. Na základě toho jej chtějí přeřadit na horší místo, nebo se ho prostě zbavit.
Ten člověk má téměř nulové právní povědomí o tom, co může dělat on, co jeho zaměstnavatel a jaké jsou jeho šance. Na druhou stranu se ale snaží problém řešit preventivně a je tak naděje, že nespadne do státní sociální sítě. Právě v těchto situacích umíme pomáhat nejlépe. Fungujeme jako jakási norná stěna před úřadem práce.
Regionální poradenská centra
- Fungují zdarma. Na 33 místech v celé republice v nich na plný úvazek zaměstnaní profesionálové poskytují poradenství nejen s pracovně právními vztahy, ale i všedními problémy zaměstnanců.
- Centra spolupracují s krajskými svazy podnikatelů, krajskými úřady, úřady práce, ale třeba i sdružením na ochranu nájemníků.
- Na vzniku poraden se podílely odbory, zaměstnavatelé i ministerstvo práce a sociálních věcí. Poradny platí z většiny Evropská unie a budou fungovat do jara. Jejich seznam i s adresami a kontakty najdete na adrese www.esondy.cz
- Karel Popelka je zlínský rodák, bývalý zaměstnanec velké dopravní firmy a později uvolněný odborový funkcionář. Dnes je spolu s právníkem Jaromírem Pospíšilem zaměstnancem poradenského centra ve Zlíně.
A.cz: S jakými problémy pomáháte lidem nejčastěji?
Třeba přijde zaměstnanec a řekne: to není možné, ve firmě je nás třicet a se zaměstnavatelem se nemůžeme domluvit, odbory ale zakládat nechceme nebo se bojíme. Nebo sem přijde šofér a říká, podepsal jsem pracovní smlouvu, podívejte se mi na to. Jako místo výkonu práce v ní má přitom uvedeno "Evropa", takže nemá nárok na cestovní náhrady. Byl tu taky dvaadvacetiletý kluk z nějaké fabriky, kde lisují hmoždinky. Povídá: oni už po nás chtějí, ať si nosíme i vlastní montérky, potřebujeme se nějak bránit...
Pomáháme zkrátka lidem v orientaci v zákoníku práce, firemních předpisech a podobně. Konečné rozhodnutí je ale na nich.Chodí taky lidé, kteří už jsou na "černé listině" a hrozí jim propuštění.
A.cz: Takže se zájem o vaše poradenství zvyšuje i kvůli krizi?
Určitě. Nejsme však zaměřeni čistě pracovněprávně, ale obecně na rady zaměstnancům. Nemáme suplovat roli odborů, advokátů nebo úřadů práce. Nejsme taky žádní mesiáši a každý si v prvé řadě musí chtít pomoct sám. Naše služby jsou ale kvalitní. Podobné poradny mají například zaměstnavatelé a živnostníci. Na straně zaměstnanců dosud chyběly.
A.cz: Jak propouštění ovlivňuje psychiku lidí?
Po úmrtí v rodině a rozvodu je ztráta zaměstnání snad třetí nejsilnější traumatická událost. Lidé se často za svou životní situaci stydí. Konkrétně třeba tento pán, co právě odešel, je borec, morálně integrální osobnost. Chtějí ho ale vykopnout a on neví, co má dělat. Považuje za obrovskou osobní ostudu, že se v šestapadesáti letech nedokáže ve firmě nějak dohodnout. Nemůže se za prací odstěhovat, protože má nemocnou manželku. Ten člověk je raněný na duši. Tohle má jako odměnu na stáří? Být alkoholik, tak zapadne do první hospody. Přijde taky třeba paní, které zemřel manžel a ještě přijde o práci. Jsou to kolikrát hrozné osudy.
A.cz: Co má člověk udělat, když potřebuje vaši radu?
Jsme na webu, na mobilech a na skypu, takže lidé se nejdřív ozvou, zjistí, co naše činnost obnáší a že za konzultaci nemusí platit. My jim řekneme, kam mají přijít a co si musejí s sebou k jejich problému přinést. Zaměstnanec pak přijde, vyplní nám žádanku a obdrží požadovaný úkon. Někdy je to pohovor, jindy právní rada. Stráví tu dvacet třicet minut, pak ale odchází vybavený pocitem, že jeho příběh někoho zajímá a že se mu snažíme pomoct. Máme přitom zabezpečenou interní databázi jednotlivých případů, takže když se klient přestěhuje třeba do Karlových Varů, může poradce tamního centra na jeho "případu" pokračovat.
A.cz: Kolik lidí měsíčně vaši poradnu navštíví?
I s poradními místy ve třech dalších okresních městech je těch, co se dostanou až do databáze, tak kolem stovky.
