Praha - Dvacet let po pádu komunismu patří české domácnosti v evropském srovnání do třetiny nejchudších. Před deseti lety si mohly ve srovnání s Němci koupit polovinu zboží, loni byly stále chudší o 40 procent. Ukazují to nejnovější čísla Eurostatu, který shromažďuje data z 33 evropských zemí.
Protože sousední postkomunistické státy dohánějí bohatý Západ rychleji, české domácnosti se v žebříčku spotřeby postupně propadají. Dnes jsou mezi Slováky a Poláky, a pokud se udrží stávající trend, polské rodiny přeskočí Čechy už v příštím roce. Na dohled je také Litva.
Tuzemská spotřeba nepřekonala kvalitativní rozdíl proti západní ani jižní Evropě. Z tradičních kapitalistických zemí zaostávají za německou spotřebou víc než o desetinu pouze Malta, Portugalsko a Island.
Naopak postkomunistické státy s výjimkou Slovinska a Slovenska ztrácejí o 40-60 procent.
Varování ministrů Nečasovy vlády, podle kterých musí Češi omezit spotřebu, aby neskončili ve stejných dluzích jako Řecko, ztrácí při pohledu na reálná data na přesvědčivosti. Řecké rodiny ještě loni utrácely stejně jako jejich německé protějšky a na českou úroveň by se dostaly ve chvíli, kdyby čtyři roky po sobě omezovaly spotřebu aspoň o desetinu.
Bohatí chválí chudé
Vedle dědictví komunismu odpovídá za nízkou tuzemskou spotřebu také politika dosavadních vlád, které škrtily státní výdaje a které zároveň dávaly pozor, aby se nízko udržely rodinné útraty.
Proto vládní instituce a rodiny v celkovém součtu loni utratily částku na úrovni 71,6 procenta HDP. Horší bilanci měla pouze spotřeba v Irsku a Estonsku, kde vlády přistoupily po roce 2009 k drastickým rozpočtovým škrtům o desítky procent.
Vzhledem k HDP utrácejí vlády a rodiny méně ještě v nejbohatších evropských zemích - Lucembursku, Norsku a Švýcarsku. V absolutních číslech je ale právě v nich konzum zdaleka nejvyšší.
Úsporné politiky Estonska a Česka mají ohlas západních finančních trhů. Právě těmto dvěma zemím zvýšila agentura Standard & Poor's v posledním měsíci rating o dva stupně.
Příklad katastrofy
Tvrdé škrty následují s výjimkou Polska a Slovinska i další východoevropské země. Na ekonomickém fóru v bavorském Lindau si za všechny vysloužilo pochvalu Lotyšsko. V debatě o úsporách nutných k záchraně rozpočtů evropských zemí prohlásil německý prezident Christian Wulff: "Jako příklad k následování doporučuji na evropské úrovni Lotyšsko s jeho odvážným úsporným a reformním kurzem."
Vysloužil si tím kritiku amerického ekonoma Josepha Stieglitze, který sice připustil, že lotyšská ekonomika začíná po krizovém propadu o dvacet procent opět oživovat, růst však stojí pouze na zahraničních půjčkách, které mohou opět zmizet.
"Z ekonomického pohledu je Lotyšsko příkladem úplné katastrofy," prohlásil Stieglitz.
Sázka na kapitál
Všechny východoevropské země ovšem nestojí na půjčkách. Již zmíněné Estonsko a Česko, případně Maďarsko, sice také spoří, při ekonomickém oživení ale spoléhají namísto půjček na výnosy z exportu.
Česko má v Evropě dvanáctou nejlepší bilanci zahraničního obchodu, když přebytek exportu nad importem zajišťuje pět procent ekonomického výkonu. Estonci i Maďaři na tom jsou o něco lépe, v ostatních východních zemích ale vývoz maximálně dosahuje hodnoty zboží a služeb, které se dovezou.
Vládní politiku úspor a podpory exportu potvrdil naposled v Otázkách Václava Moravce ministr obrany Alexandr Vondra (ODS): "Z bludného kruhu se dostaneme jedině tak, že se nastartuje česká ekonomika, a každý, kdo zná a něco ví o české ekonomice, tak ví, že ji tradičně dominantně netáhne domácí spotřeba. Na to je ten trh tady příliš malý. My jsme exportně založená ekonomika," vysvětlil divákům.
Vláda může pomoci exportu tím, že umožní firmám, aby akumulovaly větší množství kapitálu, který budou investovat do nových technologií a do materiálu.
Také v tomto ohledu následuje Nečasův kabinet směr vytyčený předchozími vládami. Dokazují to opět data Eurostatu, podle kterých se akumulace kapitálu a zásob podílí na tuzemském ekonomickém výkonu 23,6 procenty.
Vyšší úroveň mají pouze dvě nejchudší země Evropské unie - Rumunsko a Bulharsko, které musí nejvíc dohánět. Na stejné úrovni jako Česko jsou další čtyři východoevropské země a Norsko s Finskem, které ukládají vysoké částky do státních rezerv pro budoucí penze.
Nečasova vláda vznik nového kapitálu podporuje řadou opatření včetně penzijní reformy, zrušení daně z dividend a bezplatného rozdělování emisních povolenek.
Chvála tureckého hospodářství
Posílení domácího kapitálu může vést k budoucímu blahobytu širokých vrstev, aktuálním důsledkem podpory podniků je ovšem mimořádně nízká spotřeba domácností, na které zbývá menší část koláče. Například pro Estonce a Maďary to znamená, že jejich životní úroveň zaostává už i za Tureckem.
Konkurenční růstová strategie zvyšování či udržení domácí spotřeby ztroskotala v Řecku a Portugalsku, které žily očividně nad poměry. S podporou ekonomů typu Stieglitze se ovšem i nadále uplatňuje ve velkých západoevropských zemích v čele s Velkou Británií, Francií a Itálií.
Drží se jí také dvě nejúspěšnější ekonomiky posledních let. V Polsku vláda a rodiny utratí dohromady 79,4 procenta HDP, v Turecku 85,3 procenta. Bez ohledu na krizi vyrostl jejich hospodářský výkon v posledních dvou letech celkem o pět procent a nejrychleji roste také letos.
Z ostatních zemí Evropy si v krizových letech polepšili už jen nejbohatší Švýcaři a velkému propadu se vyhnuly další země s velkými rezervami, konkrétně Norsko, Lucembursko a Švédsko.
