Z jednoho hektaru zemědělské půdy tak může ročně zmizet až deset tun zeminy ročně. "Při výpočtu povolené eroze půdy se totiž vychází z takzvané Wischmaier-Smithovy rovnice, která už je zastaralá," upozorňuje vedoucí odboru regionálního rozvoje a životního prostředí Městského úřadu Přeštice Zbyněk Mišák.
Farmáře nic nenutí
Ta říká, že u pole, kde je třiceticentimetrová vrstva zeminy, může ročně voda a vítr "odnést" až jednu tunu na hektar ročně. Při vrstvě do 60 centimetrů jsou to pak čtyři tuny a u ještě tlustší vrstvy půdy je to deset tun.
To pak zemědělce nijak nenutí se o půdu na polích starat a stavět překážky erozi. Těmi jsou například remízky či v případě svažitých polí prostá orba po vrstevnici a ne po spádnici, jak to mnozí dělají.
Vodní a i větrnou erozí jsou ohroženy především svažité pozemky, tedy pole v horských a podhorských oblastech. Takové oblasti přitom tvoří v naší zemi zhruba dvě třetiny všech zemědělsky obhospodařovaných pozemků, které jsou v Česku vedeny v evidenci zemědělsky obhospodařované půdy pro čerpání dotací z Bruselu.
Celková rozloha zemědělské půdy činí necelé čtyři miliony hektarů. Podle hrubého odhadu tak zákon umožňuje, aby se ročně ztratila z našich polí půda v hodnotě kolem deseti miliard korun.
Potvrzuje to i Tomáš Zídek z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. Podle něj jsou ale reálné ztráty ještě o mnoho vyšší. "Uvedená rovnice pochází ještě z minulého století, kdy se počítalo s erozí jako s běžným jevem," uvádí Zídek.
"V současné době se ale připravuje nová metodika výpočtu ztrát, která kromě eroze půdy zahrnuje také náklady za čištění rybníků nebo silnic, kam je půda z polí odplavena. Tato metodika připravovaná v digitální podobě by měla sloužit jednak jako podklad pro pojišťovny při vyčíslování škod způsobených nesprávným zemědělským hospodařením, ale také jako podklad pro soudy v případě, kdyby žádaly po majiteli špatně obhospodařovaného pozemku úhradu vzniklých škod obce," varuje Zídek.
Sankce mohou být tvrdší
Problém eroze se snaží řešit i zemědělská legislativa Unie, kterou se musí řídit i zemědělci u nás. S platností od 15. dubna letošního roku tak musí hospodařit podle zásad správné zemědělské praxe, jejichž cílem je mimo jiné i prevence erozních a povodňových rizik.
Při nedodržování zásad hrozí podle Huga Roldána z ministerstva zemědělství farmářům "nemalé sankce". "V případě, že zemědělec z nedbalosti nedodrží zásady na třech procentech obhospodařovaných ploch, krátí se mu dotace přímých plateb o tři procenta, jde-li o plochu nepřesahující 30 procent, činí sankce čtyři procenta a při porušení zásad na více než třiceti procentech ploch přichází zemědělec o pět procent plateb," říká Roldán.
Pokud se zjistí porušení úmyslné, může již v současné době zemědělec přijít o 20 až 100 procent dotačních podpor.
Uvedené zásady nicméně přímo neřeší přípustnou míru eroze zemědělských ploch. I proto je podle Zídka nová metodika vyčíslování následků erozí pro zemědělce varující. Kromě ztráty dotací totiž může znamenat i riziko žalob od obecních úřadů.
Trocha švindlu stačí
Hodnotu z polí mizející půdy lze podle Zídka odvodit z reálných cen půdy, vycházejících z takzvaných bonitovaných půdně-ekologických jednotek. "Rozdíly mezi cenou hektaru orné půdy a písčitokamenitým podkladem, který může být konečným výsledkem dlouhodobé eroze, jsou statisícové. A ztráty způsobené úbytkem mikroorganismů v půdě jsou nevyčíslitelné," konstatuje Zídek.
Zemědělci se navíc tváří, že o nových pravidlech nevědí, případně je rozhodně nedodržují. Většina prvovýrobců například v praxi hospodaří způsobem, který snižuje účinnost obcemi budovaných protipovodňových opatření.
"Bohužel v případě pozemkových úřadů přetrvává agronomický přístup. Dosavadní praxe je většinou taková, že se vybudují cesty, vytvoří vlastnické bloky, a aby bylo krajinotvorbě učiněno zadost, vysází se podél cest alej drahých stromů, jejichž sazenice stojí několik tisíc korun a které jsou často za krátkou dobu zničeny," podotýká šéf komise životního prostředí a radní města Přeštice Stanislav Duchek.
Autor je spolupracovníkem redakce
