Praha – Česká spořitelna prohrála důležitý spor s jedním ze svých klientů, který s ní v minulých letech uzavřel zajišťovací obchod. Prodělal na něm 7,5 milionu korun.
Vrchní soud v Praze v listopadu minulého roku potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze, proti němuž se spořitelna odvolala, a oba soudy nařídily České spořitelně zaplatit 7 586 700 korun, které jí její klient předtím uhradil.
Spořitelna navíc musela zaplatit žalobci i všechny náklady související se žalobou, které u obou soudů narostly na 698 417 korun. Rozhodnutí je pravomocné a spořitelna již žalovanou sumu klientovi uhradila.
"Ačkoliv Česká spořitelna považuje uvedené rozhodnutí soudu za překvapivé, nepodala v dané věci dovolání, protože v podmínkách dřívější právní úpravy byla šance na úspěch v dovolacím řízení jejím právním zástupcem vyhodnocena jako nízká," řekla online deníku Aktuálně.cz Tereza Fořtová z tiskového oddělení České spořitelny.
"Česká spořitelna jakožto obchodník byla ,penalizována', že klienta nevyváženě informovala, když mu prezentovala pouze možná pozitiva, avšak nedostatečně zdůraznila rizika, která s sebou obchod přináší,“ řekla Aktuálně.cz advokátka Michaela Šubrtová, která zastupovala žalobce.
Pád Lehman Brothers ovlivnil obchod
Ve sporu šlo o obchod uzavřený v roce 2008. Klient spořitelny, který je podnikatelem v silniční dopravě a nakupuje proto velké množství nafty, se u ní chtěl zajistit takzvaným swapovým obchodem proti výkyvům ceny nafty. Obě strany uzavřely nejprve v březnu toho roku rámcovou smlouvu a na prvním obchodu se dohodly až následně 4. září 2008 a stvrdily ho smlouvou uzavřenou přes telefon.
Od října 2008 do září 2009 mělo dojít k nákupu 100 tisíc litrů komodity "ULSD ppm FOB Barges Rotterdam“ s prodejem vždy v následujícím měsíci a vypořádáním cenového rozdílu. Referenční cena byla stanovena na 15 korun za litr nafty a bylo dohodnuto, že když cena bude klesat, doplatí rozdíl klient, když naopak cena poroste, doplatí klientovi rozdíl spořitelna.
Dále byl sjednán platební limit takzvaný "cap" ve výši 18 korun. Spořitelna podle žalobce v telefonu komunikovala tento "cap" jako výhodný pro žalobce. Spořitelna v obhajobě říká, že cap měl fungovat tak, že žalobce by platil rozdíl nad 18 korun za litr, čímž de facto přiznává, že byl výhodný pro ni. Zatímco totiž v případě poklesu ceny, který měl spořitelně hradit klient, žádná hranice stanovena nebyla, při růstu ceny si spořitelna pojistila, že nezaplatí více jak tři koruny. Vyšší růst ceny by šel opět na vrub klienta.
K růstu ceny ale nedošlo. Stal se pravý opak, když na začátku září uzavřely obě strany telefonickou smlouvu s referenční cenou 15 korun za litr a téměř okamžitě po uzavření obchodu se cena propadla na 11,825 koruny za litr nafty. To se opakovalo i nadále, čímž vznikla celková ztráta ve výši oněch 7,5 milionu korun.
Pro žalobce nešťastně došlo 15. září 2008 k pádu Lehman Brothers, který bývá považován za začátek globální finanční krize. Žalobce se po této zkušenosti snažil ze smlouvy vyvázat hned po prvním měsíci. Podle něj byl předtím pracovníkem spořitelny ubezpečen, že to je možné. Spořitelna ale podle něj nabídla jen několikaměsíční odklad a růst referenční ceny na 16,5 koruny. Žalobce k tomu dodal, že kdyby věděl, že nemůže odstoupit, obchod by se spořitelnou neuzavřel.
Dále si stěžoval, že neměl dostatečné informace o předchozím vývoji ceny nafty a že do obchodu v rozsahu 100 tisíc litrů byl dotlačen, když jeho roční spotřeba se pohybuje kolem 60 až 65 tisíc litrů. Spořitelna k tomu řekla, že 100 tisíc je minimum a klient uváděl spotřebu kolem 80 tisíc litrů.
Ujednání telefonickou formou o každém obchodu bylo podle žalobce zcela neurčité až nesrozumitelné, a došlo tak podle něj k bezdůvodnému obohacení. Tento jeho závěr potvrdil Městský soud v Praze a jeho rozhodnutí pak tedy i odvolací vrchní soud.
Spořitelna: Škoda nevznikla
Spořitelna v obhajobě řekla, že mezi uzavřením rámcové smlouvy a prvním obchodem uběhlo pět měsíců, kdy klient se spořitelnou probíral vývoj ceny ropy na trzích a parametry obchodu. Po tuto dobu ceny stoupaly a bylo možné očekávat, že tomu tak bude i nadále. Upozorňuje na to, že obchod se stal pro žalobce ztrátovým v důsledku nepředvídatelného vývoje a že žalobce to respektoval, ztrátu uhradil a až v roce 2012 se začal domáhat zrušení obchodu a vrácení peněz.
Podle spořitelny si referenční cenu určil sám žalobce. Byl si podle ní zcela vědom všech parametrů kontraktu a podle spořitelny se dá u podnikatele v dopravě i předpokládat, že měl povědomí o vývoji cen na světových trzích. Pokud jde o možnost obchod předčasně ukončit, tak podle spořitelny klient jen špatně pochopil, co mu bylo řečeno. Šlo prý zrušit jen příkaz, nikoli celý obchod.
Podle spořitelny tedy škoda nevznikla, protože částky, které žalobce zaplatil, uhradil v souladu se smlouvou, když skutečně docházelo v souvislosti s nečekaným vývojem na trhu ke ztrátám z daného obchodu. Podle spořitelny chyběla žalobě i příčinná souvislost, protože ztráta nevznikla kvůli nedostatečným informacím, ale kvůli nečekanému zvratu na trhu.
Nedělej, čemu nerozumíš, zde neplatí
Soud prvního stupně věc vyhodnotil jako bezdůvodné obohacení, když průběh obchodu považoval za mimosmluvní s tím, že spořitelna postupovala mimo rámcovou smlouvu a žalobce řádně neinformovala.
Odvolací soud svůj potvrzovací rozsudek shrnul takto: "Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že mezi účastníky ke smlouvě o tomto konkrétním komoditním swapu nedošlo, když podklady, ze kterých mohl žalobce vycházet, nebyly dostatečně určité a částečně nesrozumitelné. Nelze tedy ani dospět k závěru, že se projevy vůle o smlouvě stejného obsahu na obou stranách setkaly, že obě strany uzavíraly stejnou smlouvu.“
Podle odvolacího soudu například spořitelna žalobci nevysvětlila, že obchody proběhnou jen zdánlivě a že na konci měsíce se vyúčtuje jen rozdíl v cenách těchto fiktivních obchodů. Zavádějící byla i informace o "capu", když bylo namístě sdělit žalobci, že obdrží maximálně tři koruny za litr, ale při prodělku žádné omezení není. Podle odvolacího soudu nebylo předem jasné ani to, že musí proběhnout všech dvanáct transakcí.
K argumentaci spořitelny o tom, že žalobce podniká v dopravě, a má tedy povědomí o tržních cenách nafty, odvolací soud poznamenal: "Oblast finančního trhu je natolik specifická, že ani po osobách, které podnikají, nelze požadovat úplné znalosti a zkušenosti v této oblasti. Zákony respektují, že obchodníci s cennými papíry jsou z tohoto pohledu ve značné výhodě."
Podle odvolacího soudu neobstojí ani jinak správná teze, že se nemám pouštět do obchodů, kterým nerozumím. "Kdyby to tak bylo, stal by se kapitálový trh jen úzkým trhem skupiny vyvolených, která by na tomto omezení prodělala, protože by chyběla likvidita, trh by neměl hloubku a ztratil by značnou část své vypovídací hodnoty. To ovšem nutně předpokládá posílit pozici neprofesionálních účastníků trhu a zvýšení povinnosti obchodníků vyrovnat startovací pozice."
Odvolací soud zároveň nenabyl přesvědčení, že by se pracovník spořitelny snažil záměrně žalobce zmást, nalákat jej do obchodu a na jeho úkor získat prostředky. Problém vidí spíše v tom, že si pracovník neuvědomil, že nejedná s někým, kdo má stejně hluboké znalosti o trhu.
Budou další žaloby?
"Soudce ústně, bezprostředně po vynesení rozsudku uvedl, že by se obchodníci měli zaměřit nejen na marketing, tedy na to, jak konkrétní služby a produkty třetím osobám prodat, ale také na to, jak tyto subjekty dostatečně informovat, a to tak, aby to bylo pochopitelné pro člověka s průměrnou inteligencí,“ dodává právnička úspěšného žalobce Michaela Šubrtová a mluví o průlomovém rozhodnutí.
Souhlasí s ní i další právník, Petr Němec ze serveru Hromadné žaloby.cz. "Na základě tohoto průlomového rozhodnutí by všichni investoři obchodující pod Českou spořitelnou měli provést audit svých ztrátových obchodů a případně se obrátit na svého advokáta," říká.
Česká spořitelna si je dalších hrozících sporů zřejmě vědomá, už u soudu její právní zástupce argumentoval proti rozhodnutí ve prospěch žalobce údajným otevíráním Pandořiny skříňky. Nyní od dalších případných sporů odrazuje poukazováním na novou legislativu.
"Jedním z deklarovaných cílů nového občanského zákoníku, který je založen na zásadě, že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost, je překonání dosavadní formalistické rozhodovací praxe soudů. Česká spořitelna předpokládá, že uvedená zásada se skutečně prosadí v rozhodovací praxi soudů, a nová kodifikace občanského práva tak do budoucna vyloučí podobná překvapivá rozhodnutí soudů,“ uzavírá Tereza Fořtová z tiskového oddělení České spořitelny.
