reklama
 
 

Soud: Provozovatel auta má platit i nezaviněnou škodu

2. 5. 2013 6:07
Spor o odškodnění za smrt při předváděcí jízdě dává návod pro pozůstalé

Brno - Za nemajetkovou škodu vzniklou při dopravní nehodě odpovídá provozovatel vozidla, tedy ve většině případů současně jeho majitel. A to i v případě, že je viníkem konkrétní řidič, zatímco provozovatel přímo neporušil žádné související předpisy. Na takovém výkladu zákona trvá Nejvyšší soud.

Jde o průlomové stanovisko, které prakticky dává návod lidem, kteří se zraní při autonehodě jako spolujezdci, nebo pozůstalým po oběti smrtelné havárie.

"Odpovědnost za zásah proti osobnosti fyzické osoby není odpovědností za zavinění, ale je odpovědností objektivní. Proto nelze provozovatele vozidla zprostit odpovědnosti z žádného důvodu," zdůrazňuje Nejvyšší soud.

Provozovatelé aut, ať už jde o fyzické, nebo právnické osoby, by tak měli dávat ještě větší pozor na to, komu řízení auta svěřují. I v případě, že řidiče řádně poučí, hrozí provozovatelům placení vysokého odškodného obětem nehody nebo pozůstalým.

Nejvyšší soud tak opakovaně rozhodl v případu smrti novinářů při testovací jízdě ve voze zapůjčeném od automobilky Hyundai. A kvůli tomu, že Vrchní soud v Praze už potřetí rozhodl odlišně, rozhodl se Nejvyšší soud k neobvyklému kroku - svěřit další rozhodování jiným soudcům.

Řidič jel příliš rychle

Dva novináři se v květnu roku 2002 zúčastnili prezentační akce vozidla Hyundai Coupe. Jejich testovací jízda skončila tragicky. Jeden z nich - řidič - zemřel při nehodě, jeho spolujezdec o pár dnů později v nemocnici podlehl následkům zranění.

Vyšetřování ukázalo, že nehodu způsobil výlučně řidič tím, že výrazně překročil maximální povolenou rychlost, respektive rychlost, která byla bezpečná na projetí zatáčky. Na vozidle nebyla zjištěna žádná závada nebo poškození, které by zapříčinilo ztrátu řiditelnosti a ovladatelnosti vozidla bezprostředně před nehodou.

Automobilka Hyundai jako majitel a provozovatel vozu a organizátor prezentační akce přitom prokázala, že novináře před jízdou seznámila s podmínkami, za jakých je vozidlo testováno. Poučila je také, že testování není na uzavřeném okruhu, ale v běžném provozu, zdůraznila jim i povinnost dodržovat dopravní přepisy, včetně rychlosti.

Syn, družka, bratři a matka usmrceného spolujezdce se rozhodli zažalovat automobilku a požadovali odškodnění za nemajetkovou, tedy zjednodušeně řečeno citovou újmu.

Jejich advokáti argumentovali tím, že došlo k "neoprávněnému zásahu do práva na soukromý a rodinný život žalobců jako jeho nejbližších příbuzných".

Za zásah do osobnosti odpovídá provozovatel

Po několika verdiktech městského i vrchního soudu doputoval spor až k Nejvyššímu soudu ČR. Ten uznal argumentaci pozůstalých a rozhodl, že jim automobilka musí zaplatit odškodné v řádu statisíců korun.

Podle Nejvyššího soudu totiž provozovatel auta odpovídá i za nemajetkovou újmu příbuzných usmrceného muže. Není přitom podstatné, kdo vůz v době nehody řídil.

"Ustanovení § 427 a následujících občanského zákoníku se uplatní jen při určení osoby odpovědné za zásah proti osobnosti fyzické osoby vyvolaný zvláštní povahou provozu dopravních prostředků, avšak při zkoumání předpokladů odpovědnosti za zásah do osobnostních práv je třeba postupovat podle ustanovení § 13 občanského zákoníku," vzkázal Nejvyšší soud Vrchnímu soudu v Praze, který měl předtím odlišný názor.

"Jako předpoklad odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13 musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, přičemž tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní)," konstatoval Nejvyšší soud.

"Neoprávněnost každého zásahu do právem chráněných statků, a tedy i zásahu do osobnosti fyzické osoby, tvoří objektivní kategorii představující záporné hodnocení zásahu do osobnosti fyzické osoby ze strany státu. Tuto objektivní kategorii je třeba odlišovat od zavinění jakožto subjektivní kategorie. Zásah podle § 13 může spočívat jak v aktivním chování původce zásahu, tak podle okolností případu v jeho pasivním chování, především spočívajícím v nesplnění konkrétní právní povinnosti. Dále pak musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a neoprávněností (protiprávností) zásahu," uvedl soud. 

Více o autech

Vrchní soud se znovu vzepřel

Takto rozhodl Nejvyšší soud už v březnu 2012, když zrušil předchozí verdikt vrchního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vrchní soud se nyní měl řídit právě "závazným právním názorem" Nejvyššího soudu.

Jenže senát vrchního soudu se vzepřel a trval na svém původním stanovisku. Podle něho neexistuje příčinná souvislost - a tedy ani odpovědnost provozovatele - mezi pouhým vlastnictvím či provozováním vozu a újmou, která žalobcům vznikla.

Vrchní soud v novém verdiktu z listopadu 2012 uvedl, že sice bylo dotčeno právo žalobců na soukromí (konkrétně právo na rodinný život), avšak současně poukázal na skutečnost, že provozovatel vozu není původcem neoprávněného zásahu, neboť nebylo prokázáno, že by se dopustil protiprávního jednání. Nebyl tedy splněn jeden z předpokladů odpovědnosti za neoprávněný zásah, o němž hovořil Nejvyšší soud.

Sebereme vám to

Když jim vrchní soud ani tentokrát nevyhověl, obrátili se pozůstalí znovu na Nejvyšší soud. Argumentovali tím, že vrchní soud nerespektoval závazné stanovisko, podle kterého nemohla být firma zproštěna odpovědnosti z žádného důvodu.

A Nejvyšší soud v nejnovějším rozhodnutí z letošního jara trvá na tom, že "žalovaná firma byla provozovatelem havarovaného vozidla (nadto nelze nepochybně přehlížet ani skutečnost, že k nehodě vozidla došlo při prezentaci vozu žalované strany), přičemž existence dotčení osobnostní sféry žalobců je zřejmá". Za škodu způsobenou autem odpovídá provozovatel vozidla, a tedy i za nemajetkovou újmu musí odpovídat analogicky také provozovatel. A není podstatné, jestli byl tím, kdo ve chvíli nehody řídil.

Kvůli tomu, že "zásadním způsobem nebyl dodržen závazný právní názor vyslovený dovolacím soudem v předchozích dvou zrušovacích rozhodnutích", přistoupil Nejvyšší soud k ojedinělému kroku. Nařídil, aby případ příště projednal jiný senát Vrchního soudu v Praze.


autoři: Tomáš Fránek, Petr Kučera | 2. 5. 2013 6:07

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama