reklama
 
 

Sinice zaplavují české vody, úřady mlčí

14. 5. 2006 13:00
Praha - Miliarda korun ročně se točí kolem likvidace sinic ve stojatých vodách, pokud by měly být ošetřeny všechny rybníky a vodárenské nádrže.

Aplikace přípravků proti sinicím by přitom měla startovat právě v současné době - nastávající teplé počasí, umocněné po letošních povodních vyšším splachem živin do vod, znamenají totiž pro rozvoj sinic optimální kombinaci.

Podle statistik je v Česku zhruba 24 tisíc rybníků s celkovou plochou 51 tisíc hektarů, více než stovka velkých údolních nádrží s plochou 30 tisíc hektarů a množství malých vodních nádrží takzvaného rybničního typu.

Zamořeno je skoro vše

Sinice se přitom vyskytují prakticky všude. Zatímco v roce 1952 bylo kontaminováno sinicemi 25 procent vodních ploch, v současné době je to již téměř 90 procent stojatých povrchových vod. Navíc jedovatost sinic se zároveň zvyšuje.

Tím také představují pro člověka značná zdravotní rizika, o kterých se dříve nevědělo. Kromě klasických alergií a zažívacích potíží mohou způsobit i potíže s dýcháním, oslabení imunitního systému či poruchy funkce jater.

Koupání ve vodě s toxickými sinicemi může ohrozit dokonce plod v těle matky. I proto vydala Světová zdravotnická organizace (WHO) normy únosného množství sinic ve vodě. Čeští experti ale upozorňují, že uvedená norma byla ještě před několika lety třeba v nádržích Nových Mlýnů pod Pálavou překročena stonásobně a ve vodě se normálně koupali lidé.

Loni zase byla provedena kontrola vodních nádrží ve správním území Povodí Ohře, využívaných k rekreaci se závěrem, že "v podstatě ve všech nádržích byl zjištěn minimálně 50procentní podíl potencionálně toxických druhů sinic".

Nikdo se ale nic nedozvěděl. Zcela v duchu zákona. Podle vrchního ředitele odboru vodního hospodářství ministerstva zemědělství Pavla Punčocháře totiž provádějí Státní podniky povodí odběry a rozbory povrchových vod pro Český hydrometeorologický ústav na základě smluvního vztahu a nejsou oprávněny tyto údaje zveřejňovat.

A hydrometeorologický ústav, který je garantem sledování jakosti vod ve státní monitorovací síti, údaje zveřejnit sice podle Punčocháře může, ale nemusí.

Možnosti jsou, ale nevyužité

Státní úředníci, kteří rozhodují o likvidaci sinic, přitom využívají téměř výhradně starou metodu chemického čištění buď modrou skalicí, nebo síranem hlinitým, který vloni neúspěšně použili na Máchově jezeře.

Ve skutečnosti existují minimálně dvě technologie, které prokazatelně sinice likvidují, a navíc nezatěžují životní prostředí.

Jednou z nich je takzvaná ozonizace autora Josefa Kováře, vyzkoušená již v roce 1998. Ta spočívá, laicky řečeno, v současném rozrušení horní vrstvy stojatých vod pohonnou jednotkou motorového plavidla při současné aplikaci prostředku proti sinicím.
Druhá možnost je nasypat do vody probioticko-enzymatický přípravek firmy Ventura Venkov "SEKOL", doplňující vodní biotop o organismy, které sinicím snědí jejich potravu. Ta byla odzkoušena loni.

Metoda společnosti Ventura by navíc ušetřila při likvidaci sinic peníze. Při ceně dvou haléřů za metr krychlový vody by například ošetření Orlíku vyšlo asi na tři miliony. Aplikace chemických prostředků je rozhodně dražší.

Běžné koupaliště se pak dá "vyčistit" od sinic asi za čtyři tisíce korun. To odpovídá běžné denní tržbě provozovatele. Ztráty ze zákazu koupání by tak byly mnohem větší.

autor: Petr Havel | 14. 5. 2006 13:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama