Ostrava - Riegrova ulice v Ostravě-Hrušově v poslední době prokoukla. Zmizely všudypřítomné haldy odpadků. Sklepy a půdy jsou vyklizené. Temné a špinavé chodby některých zdevastovaných domů dostaly čerstvý nátěr. Po ulici se potlouká méně dětí než obvykle.
Je to práce dlouhodobě nezaměstnaných. V ulici, která je na seznamu sociálně vyloučených lokalit, už od března uklízejí, malují. Další lidé, kteří vykonávají dobrovolnickou službu, si hrají s dětmi v tamní klubovně. Nový zákon o hmotné nouzi je k tomu donutil.
V Riegrově ulici od pondělí vykonává veřejnou službu Josef Kováč. Když neodpracuje dvacet hodin za měsíc, úřady mu zkrátí dávku v hmotné nouzi o více než tisíc korun. A to nechce.
Není vyučený, většinu života se živil jako zedník, v poslední době byl bez práce. Má pět dětí a byt v Riegrově ulici, takže do "služby" to má pár kroků. "Hledal jsem práci, ale marně. Po telefonu to vždy vypadalo nadějně, když pak viděli cikána, ztratili zájem," říká pan Kováč.
Lepší by to bylo za plat...
S dalším nezaměstnaným dává do pořádku jeden zdevastovaný obecní byt. Nejdříve oškrábali zdi, teď štukují a začišťují, nakonec budou malovat.
"Jsme tu třetí den. Práce mi nevadí, je to lepší, než sedět doma. A mám naději, že se dostanu na veřejně prospěšné práce. Tak se snažím. To bych už dělal za plat, to by bylo lepší," říká jednatřicetiletý muž.
Jeho spolupracovník Milan Červeňák pracuje se špachtlí. Učil se zedníkem, ale nedoučil. Má tři děti. Devět roků, až do útlumu, pracoval v Dole Odra. Naposledy v jedné firmě sázel stromy a sekal trávu. "Práci jsem hledal, ale nic jsem nesehnal," říká čtyřicetiletý muž.
V největší, již opravené místnosti bytu, který muži opravují, je dětská klubovna.
Dávky lze zachránit i hlídáním dětí
Asi deseti dětem různého věku se věnují dvě mladé ženy. Jedna hraje se skupinkou dětí Člověče, nezlob se. Je jí teprve dvacet. Ještě nikdy nepracovala, vyučená není. Brigádu u dětí si sehnala prostřednictvím ostravského občanského sdružení S.T.O.P, které zprostředkovává dobrovolnické práce.
"V červenci jsem měla už nižší dávku. Dlouho jsem hledala, kde bych si těch dvacet hodin mohla odpracovat," tvrdí dívka. Její čtyřiatřicetiletá kolegyně Nikola je vyučená kuchařka. Žije sama s dcerou. Nepracuje od skončení mateřské. "Nemůžu dělat na směny, to je problém," říká.
Na neplacené pracovníky v Riegrově ulici dohlížejí dvě sociální pracovnice, které mají v jednom z domů malou kancelář. „Střídá se nám tady několik part. Zadáváme práci, vydáváme pracovní pomůcky, kontrolujeme. Lidi se většinou snaží. Udělali už kus práce," říká Jitka Jašková. Ona i její kolegyně se nadále věnují běžné sociální práci s lidmi z problematické lokality.
Slezská Ostrava začala s veřejnou službou v březnu, takže někteří lidé, kteří měli zájem, si už povinné hodiny dokonce nadpracovali. Z šedesáti prvních zájemců vybrali patnáct a rozdělili je do tří skupin.
Jak nepřijít o dávky?
- Po půlroce, kdy nezaměstnaný pobírá dávku v hmotné nouzi ve výši 3 126 korun, musí odpracovat bez jakékoliv odměny dvacet hodin za měsíc.
- Platí to od 1. ledna 2009.
Pokud nezaměstnaný práci neodvede, sníží se mu dávka na 2020 korun.
Nezaměstnaný musí prokázat, že byl krátkodobě zaměstnán, například formou veřejně prospěšných prací, anebo vykonat nejméně dvacet hodin měsíčně veřejné nebo dobrovolnické služby.
Pokud odpracuje třicet hodin, zvýší se mu dávka na 3678 korun.
Veřejnou službu zajišťují obce, případně po dohodě s úřadem práce i jiný zaměstnavatel, ale není to jejich povinnost.
Dobrovolnickou službu mohou organizovat pouze nestátní neziskové organizace.
Vrátí se ztracená chuť k práci?
"Patříme k prvním obcím, které se rozhodly zákon uplatnit v praxi. Musíme lidem přidělit práci, vybavit je pomůckami a nářadím a kontrolovat je, ale stojí to za to. Stačili už uklidit neuvěřitelný nepořádek. Firma by nás stála daleko víc," říká starosta ostravského obvodu Slezská Ostrava Antonín Maštalíř.
Nezanedbatelná je podle něho i naděje, že nezaměstnaní mohou znovu najít chuť k práci. Asi pět lidí, kteří se při veřejné službě osvědčili, obec zaměstnala jako veřejně prospěšné pracovníky na zaměstnanecký poměr. A nabrala další lidi na veřejnou službu.
Obec zdaleka nezaměstná všechny, kterých se úprava zákona týká. "V našem obvodu jde asi o šest set lidí. Samozřejmě mnozí o práci zájem nemají," říká mluvčí radnice Marie Stypková.
Starosta Bohumína: Je to na nic
Některé obce veřejnou službu vůbec nezřizují. "Podle mne je to k ničemu," tvrdí starosta Bohumína Petr Vícha. "Považuji to za neefektivní. Je to administrativně náročné, obec musí také zajistit, nářadí, zázemí, kontrolu. A dvacet hodin práce měsíčně je směšně málo," je přesvědčen starosta a senátor za ČSSD.
Například karvinský magistrát má v současné době práci pro asi dvacet šest nezaměstnaných, ale chystá od září zřízení dalších míst pro až dvě stě zájemců.
"Někteří lidé se začali o veřejnou službu zajímat až poté, co zjistili, že jim přišly nižší dávky. Z našeho předchozího průzkumu vyplynulo, že z asi tisícovky lidí, kterých se povinnost týká a mohli by být schopni pracovat, mělo zájem jen 180 lidí," říká mluvčí karvinské radnice Šárka Swiderová.
Všichni zájemci asi službu neseženou
V původním návrhu novely zákona o pomoci v hmotné nouzi bylo dvacet hodin práce zdarma za týden. Zákonodárci nakonec souhlasili s dvaceti hodinami měsíčně. Odpracovat tolik hodin zadarmo jim připadalo příliš kruté a také nemotivující.
Bohumín i další města, která veřejnou službu nezřizují, odkazují zájemce na neziskové organizace. Ty zajišťují dobrovolnickou službu, což je další možnost, jak si povinných dvacet hodin odpracovat. Dobrovolníkem však nemůže být každý, musí často projít výběrovým řízením.
Ani neziskové organizace zatím zdaleka nemají pro všechny dost práce. "Na všechny se nedostane, to je, bohužel, slabina tohoto jinak užitečného zákona," říká Ivona Šťovíčková z občanského sdružení S.T.O.P., které má akreditaci na zprostředkování práce dobrovolníků.
