reklama
 
 

Naděje pro tisíce dlužníků. Soudy musí zastavit exekuce

18. 9. 2013
Foto: Thinkstock
Nejvyšší soud omezil soukromé rozhodčí společnosti u spotřebitelských sporů.
Doporučujeme

Praha - Tuzemské soudy by měly zastavit tisíce navrhovaných nebo již probíhajících exekucí. Dlužníci díky tomu mohou získat další čas pro splnění svých závazků nebo přinejmenším výhodnější postavení ve sporu s věřitelem. Vyplývá to z průlomového rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Verdikt se týká většiny exekucí nařizovaných na základě rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách. Doložka je totiž podle Nejvyššího soudu neplatná, „pokud se výběr rozhodce neuskutečnil podle transparentních pravidel nebo byl vybrán právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování".

Usnesení Nejvyššího soudu se konkrétně týká úvěrové a leasingové společnosti Essox ze skupiny Komerční banky. Klienty, kteří neplnili své závazky, posílala k rozhodcům jmenovaným Společností pro rozhodčí řízení - jedné z největších firem v oboru, v jejímž představenstvu jsou advokáti Tomáš Sokol, Jan Brož a Jiří Novák. U soudu tedy mohou narazit přinejmenším další nálezy Společnosti pro rozhodčí řízení, mezi jejíž klienty patří také Komerční banka, Home Credit, Česká pošta nebo Raiffeisenbank.

Rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu má však širší dopad a znamená další vážnou ránu i pro další soukromé firmy jako Sdružení rozhodců (brněnská společnost mimo jiné rozhodovala spory s klienty realitní kanceláře Prolux), Národní centrum pro rozhodčí a mediační řízení (klienti katalogové společnosti RES online) nebo dřívější Rozhodčí soud České republiky. Podle soudu může rozhodčí spory se spotřebiteli řešit jen právnická osoba, která je ustanovena zákonem. Fakticky tak uznává jen Rozhodčí soud při Hospodářské a agrární komoře, který vznikl přímo zákonem (podobně jako menší rozhodčí soudy při komoditních burzách, jejichž působnost se ale nevztahuje na běžné spotřebitele).

"Chybně nařízená exekuce na základě nezpůsobilého rozhodčího nálezu se podle našich odhadů týká více jak 100 tisíc případů," říká Petr Němec, právník a mediátor, který se zviditelnil bojem za vrácení bankovních poplatků nebo projektem HromadnéŽaloby.cz. Samy soudy nemají celkovou statistiku k dispozici. Ministerstvo spravedlnosti před dvěma lety odhadovalo počet všech rozhodčích nálezů u spotřebitelských smluv na 70 tisíc ročně.

Advokát Tomáš Sokol v reakci na rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedl, že zcela stejné smlouvy byly judikaturou dříve uznávány za platné, a varoval před vznikem nepřehledné situace.

Od teď vždy z úřední povinnosti

Nové rozhodnutí Nejvyššího soudu je důležité nejen jako potvrzení předchozí judikatury, podle níž jsou možnosti rozhodčích řízení ve spotřebitelských sporech velmi omezené. Nyní totiž získává masový význam tím, že soudům výslovně "ukládá", aby v exekučním řízení přezkoumávaly platnost rozhodčí doložky. A pokud nesplňuje zákonné podmínky, musí soudy z moci úřední zastavit probíhající exekuci, případně ji vůbec nezačít, a to nezávisle na tom, že dlužník předtím rozhodčí doložku nenapadl.

Až dosud se soudy při exekučním řízení omezovaly obvykle jen na formální ověření, zda byl vydán takzvaný exekuční titul a zda je pravomocný i vykonatelný. Případné námitky proti samotnému rozhodčímu nálezu musel dlužník jednak aktivně vznést, jednak tak měl učinit hned po jeho vydání, tedy ještě před exekučním řízením.

První exekuce na základě verdiktu Nejvyššího soudu už stopnul například Městský soud v Brně. Reakce z několika okresních soudů, které oslovil online deník Aktuálně.cz, ukazují, že u nových návrhů na exekuci se o přezkoumání platnosti rozhodčího nálezu pokusí i ostatní soudci. Hrozí tak prodloužení řízení, protože si zřejmě budou muset pokaždé vyžádat i rozhodčí doložku.

Nestihneme to, nemáme podklady

Mluvčí Městského soudu v Brně Gabriela Stočková ale upozorňuje, že vzhledem k počtu doručených žádostí o pověření exekutora a vzhledem ke krátké zákonné lhůtě (15 dnů) nebude ve většině případů v silách soudu, aby v této první fázi automaticky přezkoumával každý rozhodčí nález v tom směru, zda sjednaná rozhodčí doložka není absolutně neplatná. „Jiná situace nastává v případě podání návrhu na zastavení exekuce, kdy soud není vázán krátkými lhůtami a může za tímto účelem provést potřebné dokazování," dodává mluvčí.

Z ohlasů zároveň vyplývá, že do automatického přezkoumávání už nařízených (ale zatím neukončených) exekucí se soudcům příliš nechce. Při rozhodování totiž měli k dispozici jen rozhodčí nález, nikoliv samotnou doložku, a bez ní prakticky nelze posoudit její platnost. Místo aby soudci sami otvírali už schválené exekuce a vyzývaly k doplnění podkladů, očekávají, že s návrhem na jejich zastavení přijdou aktivně sami dlužníci nebo jejich právní zástupci.

„Nepředpokládám, že by soud automaticky přezkoumával již nařízené exekuce, neboť exekuci může zastavit tehdy, jestliže je mu znám zákonný důvod. Ale takovou informaci, že rozhodčí smlouva byla uzavřena neplatně, soud v drtivé většině nemá," vysvětluje například Jiří Levý, předseda Okresního soudu Plzeň-město.

Ani usnesení Nejvyššího soudu výslovně nestanoví, že by tak soudci měli činit automaticky z vlastní iniciativy - pouze říká, že pokud neplatnost doložky zjistí, a to i dodatečně, mají zastavit exekuci v každém jejím stádiu.

V takzvaném kontinentálním právním systému, do něhož patří i ten český, nemůže Nejvyšší soud přímo nařizovat "nižším" soudům, jak mají rozhodovat (s výjimkou konkrétního případu). Nicméně pokud by soudy ve shodných případech takové "doporučení" nerespektovaly, mohla by se poražená strana bránit u Nejvyššího soudu, který by pravděpodobně potvrdil své "sjednocovací" stanovisko. 

U soudu má dlužník víc možností

Zastavení exekuce sice dlužníky zcela nezbaví povinnosti platit, ale může výrazně zlepšit jejich postavení ve sporu a navíc jim poskytnout další čas ke splnění závazku.

„Po zastavení exekuce soudem se vymáhání původního dluhu vrací na úplný začátek, kdy úvěrové společnosti nezbývá, než se místo na svého rozhodce obrátit na soud," říká Filip Fuchs, právník neziskové organizace DROM, která mimo jiné pomáhá lidem ve finanční tísni.

„Oproti rozhodcům přitom může soud například posoudit, zda smluvní ujednání např. o úrocích z prodlení nebo o smluvní pokutě neodporují dobrým mravům," vysvětluje Fuchs. U soudu může také dlužník vznést námitku promlčení, případně, pokud již původní dlužnou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení uhradil, může soud žalobu věřitele zamítnout. Pokud soud dlužníkovi nařídí dluh uhradit, může dlužník, pokud prokáže svou obtížnou sociální situaci, dosáhnout toho, že soud nařídí plnění ve splátkách.

Hrozí i protiútok

Zastavení exekuce a případné přenesení sporu ke klasickému soudu však nemusí být jediným důsledkem rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Podle soudu jsou totiž výše zmíněné druhy rozhodčích doložek neplatné absolutně. To znamená, že se na ně hledí, jako by nikdy ani nezačaly platit, a rozhodčí nález je tak nicotným aktem, protože vůbec nebyla dána pravomoc rozhodce.

Dlužníci by tak nemuseli hradit ani náklady zastavené exekuce, ani náklady předchozího rozhodčího řízení. Pokud už za ně museli zaplatit, mohli by zřejmě žádat o vrácení takzvaného bezdůvodného obohacení. Proti věřiteli přichází v úvahu i žaloba na náhradu škody, pokud dlužníkovi vznikla vydáním rozhodčího nálezu újma, což potvrzuje i mluvčí Exekutorské komory ČR Petra Báčová.

Kauza tak může být atraktivní i pro projekt HromadnéŽaloby.cz, za nimiž stojí Němcem spoluvlastněná společnost Český spotřebitel. „Z našeho pohledu to může být zajímavé, jakmile se začnou exekuce zastavovat a vznikne otázka způsobené škody, která by měla být uplatňována po státu kvůli jeho předchozí liknavosti. O tom problému se dlouho vědělo, ale nic se nedělo, rozhodci pokračovali za spolupráce exekutorů a soudů," říká Němec.

V mnohem horší situaci budou lidé, proti nimž už exekuce skončila vymožením peněz či zabavením majetku. Těm podle Báčové nezbývá než se obrátit přímo na věřitele, aby mu částku získanou exekucí vrátil. Případné "anulování" už skončených exekucí a vracení majetku však představuje složitý právní problém s nejistým výsledkem, i když teoreticky došlo k bezdůvodnému obohacení věřitele - k exekuci nikdy nemělo dojít, protože ani rozhodčí nález z právního pohledu nebyl platný.

Původně jen pro podnikatele

Rozhodčí řízení, zvané též arbitráž, původně vzniklo jako alternativa pro řešení sporů mezi podnikateli. Bývá totiž zpravidla rychlejší a jednodušší než soudní řízení. Navíc proti verdiktu prakticky není možné odvolání, zatímco u klasického soudu může postupně rozhodovat více instancí.

V posledních letech však bylo velmi často používáno také ve vztazích mezi podnikateli a běžnými spotřebiteli, nebo dokonce i mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Časté je zneužívání doložky zejména u nebankovních poskytovatelů půjček. To vedlo k boomu soukromých společností zabývajících se rozhodčím řízením. Mnohdy je přitom vlastnila stejná firma jako například úvěrovou společnost, jejíž spory měli přitom rozhodci nestranně posuzovat.

"Setkali jsme se s případy, kdy došlo k nezaplacení jedné splátky, a rozhodce během krátké doby rozhodnul ve prospěch věřitele. Přiznal nemravné úroky, pokuty a odměny a dříve než spotřebitel stačil zareagovat, exekutoři odvezli jeho majetek," říká právní konzultant časopisu dTest Miloš Borovička.

Tuzemské soudy se už v posledních letech přikláněly k názoru, že rozhodčí doložky jsou ve spotřebitelských sporech nepřípustné. Argumentovaly především unijní směrnicí o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a českým občanským zákoníkem, podle kterého se spotřebitel nemůže vzdát práva na spravedlivý proces před nezávislým soudem.

Ústavní soud sice v listopadu 2011 zcela nevyloučil možnost rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách, jako základní podmínku však stanovil transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Další podmínkou je, že rozhodčí řízení zaručí lidem práva srovnatelná s klasickým soudem.

Názor Nejvyššího soudu, že rozhodčí spory se spotřebiteli může řešit jen právnická osoba, která je ustanovena zákonem, nesdílí někteří odborníci. Část právníků stále tvrdí, že podmínka vzniku rozhodčího soudu „na základě zákona" neznamená nutnost založení konkrétního subjektu speciálním zákonem, ale že postačí, když tyto subjekty vznikají v souladu s (jakýmkoliv) zákonem.

Omezení už od dubna 2012

Boom soukromých rozhodčích společností přibrzdila novela z dílny exministra Jiřího Pospíšila, která je účinná od dubna 2012. Ta sice nezakázala rozhodčí doložky pro spotřebitelské smlouvy, výrazně ale zpřísnila jejich pravidla. Mimo jiné výslovně stanoví možnost odvolání se k soudu, pokud se na něj spotřebitel obrátí do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu.

Od dubna 2012 musí být rozhodčí doložka předkládána k podpisu samostatně, tedy nikoliv jako (často nenápadná) součást celkové smlouvy. Novela také stanovila, že rozhodcem ve spotřebitelských sporech už nemůže být kdokoliv, ale pouze osoba bezúhonná a s právním vzděláním, navíc zapsaná v seznamu ministerstva spravedlnosti.

Právě fakt, že zákon teď možnost rozhodčí doložky ve spotřebitelských sporech upravuje zcela konkrétně a zejména ji výslovně připouští, zdůrazňuje i advokát Tomáš Sokol. Podle něj tedy může dojít k poněkud nepřehledné situaci.

"To, že rozhodčí doložka může být neplatná, je známo již poměrně dlouho díky jinému rozhodnutí Nejvyššího soudu. Samo připuštění možnosti přezkoumávat meritorní rozhodnutí i v exekučním řízení zas až tak překvapivé není. A není také v Evropě ničím ojedinělým. Jinou věcí je, že ještě předtím byly zcela stejné smlouvy judikaturou uznávány za platné," říká Sokol k možnému dopadu nového verdiktu na podnikání "rozhodcovských" společností.

Přidejte si nás na Facebook a dozvíte se včas další aktuality a rady!

autor: Petr Kučera

reklama
reklama
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama