


Bublinky, sladší a také méně alkoholická vína. To jsou hlavní trendy, které v poslední době vládnou vinařskému byznysu. Jak říká výkonný ředitel vinařství Lahofer Petr Chaloupecký, starší generace věrných zákazníků, pro které bylo víno každodenní součástí života, postupně odchází nebo ze zdravotních důvodů konzumaci omezuje. A mladí dbající na zdravý životní styl pijí mnohem méně.

Vinaři se s tím musí vyrovnat, a tak je obrovským trendem poslední doby víno s nižším, či dokonce žádným obsahem alkoholu. Povídali jsme si i o tom, jak klimatická změna proměňuje české vinařství a jaké jsou hlavní hrozby, které se vznášejí nad pěstováním vinné révy a výrobou vína v Česku.
Budeme-li upřímní k realitě českého retailu, tím nejefektivnějším rozhodovacím faktorem bývá žlutá nebo červená cedulka, tedy akční sleva. Tak to prostě je, i když je to z pohledu vinaře trochu smutný pohled.
To je hodně široká otázka, která přímo závisí na velikosti a struktuře konkrétního vinařství. Podle vinařského zákona máme malé domácí vinaře s produkcí do padesáti tisíc litrů. Ti mají svou stálou klientelu, prodají většinu produkce takříkajíc ze dvora, ve vlastní vinotéce nebo v lokální gastronomii. U nich má lahev logicky vyšší základní cenovku, protože vyrábějí v malých objemech.
Na druhé straně stojí moderní, rozsáhlejší vinařství s výrazně větším objemem výroby, kde se cenotvorba dělá jinak. Abych ale odpověděl přímo: v rámci České republiky se dají zcela bezproblémově sehnat velmi kvalitní a poctivá vína v rozmezí 160 až 250 korun.
Dnes už definitivně neplatí. Na Znojemsku to máme doslova pár kilometrů k hranicím s Rakouskem a platí u nás takové vypozorované pravidlo: to, co se objeví v Rakousku, k nám dorazí zhruba do pěti let.
Když jsme se ve Vinařství Lahofer v letech 2011 a 2012 rozhodovali šroubovací uzávěry zavést, dělali jsme podrobné testy. Tehdy panovala ortodoxní představa, že kultura vína je spjatá výhradně s korkem a že pod šroubem víno nemůže vydržet.
Dnes máme k dispozici historii 14 let a mohu s klidným svědomím říct, že i ty nejstarší ročníky pod šroubovacím uzávěrem drží skvěle. Šroubový uzávěr navíc vychází finančně výhodněji než kvalitní korek, i když záleží na konkrétním typu.
Jedna věc je velmi patrná. Když navštívíte vyhlášenou oblast Wachau, ještě před pěti lety to byla striktní bašta výhradně suchých vín. Pokud tam přejedete dnes a chcete ochutnávat, bez problémů narazíte na polosuchá i polosladká vína.
U nás dlouho panoval úzus – a mezi znalci stále přežívá –, že správný znalec pije jedině ultrasuché víno. Já si ale myslím, že je potřeba vyrábět taková vína, která lidem chutnají, pijí se a prodávají.
Dá se to tak říct. Mladá generace vyrostla na sladkých limonádách typu Coca-Cola nebo Fanta, kde je hladina cukru extrémně vysoká. Když takovému člověku nalijete tvrdé, striktně suché víno s vyšší kyselinkou, zkřiví pusu a řekne, že je to kyselé.
Nejde jen o mládež, platí to obecně pro začínající konzumenty. Někomu, kdo s vínem začíná, se prostě polosuché nebo polosladké víno pije nesrovnatelně lépe.
Obrovským fenoménem posledních let jsou bubliny. Je to samozřejmě spojené s masivní celosvětovou vlnou prosecca, ale obecně obliba šumivých a perlivých vín dramaticky roste. S tím souvisí i nový trend v obalových materiálech, konkrétně víno v plechovkách, které oslovuje zejména mladší ročníky.
Na druhé straně dochází k zásadní demografické proměně. Starší generace věrných zákazníků, pro které bylo víno každodenní součástí života nebo nedílnou součástí rodinných oslav, postupně odchází nebo ze zdravotních důvodů konzumaci omezuje.
Mladá generace naopak čelí obrovskému tlaku na zdravý životní styl a wellness. Obecná spotřeba alkoholu celosvětově klesá, což se týká piva, tvrdého alkoholu i vína. Mladí lidé k vínu už prostě nenacházejí cestu tak automaticky jako jejich rodiče.
Dealkoholizovaná vína jsou dnes obrovským tématem, ale já osobně k nim mám velmi rezervovaný postoj. Když se detailně seznámíte s tím, co výroba nealko vína obnáší, zjistíte, že je to technologicky i energeticky extrémně náročný proces.
Vy v podstatě vezmete hotové, jednou vyrobené víno a složitě z něj odstraňujete alkohol. S klasickým vinařstvím to podle mě už nemá moc společného, dostáváme se do sféry nápojového průmyslu a mechanické manipulace.
My se snažíme jít čistší a přirozenější cestou přes práci se surovinou. Jedním směrem jsou lehká vína s obsahem alkoholu mezi 8,5 až 10 procenty.
Druhou možností jsou nápoje na bázi čerstvého hroznového moštu. Zde nabízíme buď stoprocentní přírodní hroznovou šťávu, nebo její sycenou variantu, kdy mošt naředíme vodou a nasytíme oxidem uhličitým. Tím získáváme poctivý, osvěžující nealko nápoj přímo z hroznové šťávy bez nutnosti chemicko-technologického odstraňování alkoholu z hotového vína.
Na druhou stranu jsme pragmatická firma. Pokud uvidíme, že poptávka po dealkoholizovaném víně bude masivní a trh si to vyžádá, budeme muset zareagovat, abychom udrželi krok.
Začátek srpna je pro nás klíčový a musím přiznat, že takové sucho, jaké zažíváme letos na Znojemsku, za svůj život nepamatuji. Násada hroznů byla sice vynikající, ale teď, když se mají bobule nalévat, chybí jakákoliv voda. Na některých viničních tratích už dochází k zavadání listů a zasychání samotných bobulí.
Pohledově to na vinici vypadá opticky dobře, ale pokud v nejbližších dvou až třech týdnech nezačne pršet, stran výnosu nejsem úplný optimista.
Podle prognóz klimatologů zaměřených na globální oteplování bude v polovině 21. století celé území České republiky – s výjimkou horských oblastí – klimaticky vhodné pro pěstování révy vinné. To bylo před 15 lety nemyslitelné. Už dnes pozorujeme, že modré odrůdy pro výrobu červených vín dosahují na jižní Moravě vynikající cukernatosti a vyrábíme tu špičková červená vína, s čímž jsme dříve bojovali.
Odrůdová skladba se však bude muset proměnit. Dochází ke geografickému posunu a to, co se dříve pěstovalo jižněji od nás, se posouvá na sever. Obnovovat odrůdy na vinici přitom není triviální záležitost. Když vysázíte nový vinohrad, investice se plánuje na horizont 30 až 35 let, aby byla zajištěna ekonomická rentabilita. Vinaři tak musí při dnešní restrukturalizaci vinic přemýšlet v horizontu celých generací.
Zde je potřeba striktně rozlišovat dva obory: vinařství, tedy sklepní hospodářství a výrobu, a vinohradnictví, což je práce na vinici. O vinařství strach nemám, odborné školy fungují a mladí lidé mají o obor zájem. Obrovský problém je ale manuální práce.
Vinohradnictví se neobejde bez lidské ruky. I při postupující mechanizaci musíte v zimě v mrazu révu ostříhat a v létě v horku dělat spoustu tvrdé práce. Není to pohodlí v klimatizované kanceláři. Dělníci na vinicích nám stárnou do důchodového věku a mladí místní lidé chybějí. Když k nám nastoupí mladý člověk, často po pár dnech na slunci odejde s tím, že to pro něj není.
Dnes máme problém sehnat i kvalifikované traktoristy nebo operátory sklízecích kombajnů, přestože moderní traktory mají klimatizaci, ledničku i rádio. Bez zahraničních agenturních pracovníků z Východu – hlavně z Ukrajiny či z Bulharska – bychom vinice nedokázali obhospodařit. A je to celoevropský problém, totéž řeší v Rakousku i Německu.
Nízkou produktivitu na hektar. Podle údajů Svazu vinařů ČR se průměrný výnos pohybuje okolo 5,5 až šesti tun z hektaru. Když se podíváte do Rakouska nebo Itálie, tam se běžně pohybují na výnosech 12 až 20 tun z hektaru.
Tento propastný rozdíl má historické kořeny v zakládání vinic. V České republice se historicky používaly široké spony okolo tří metrů, což odpovídalo přibližně 3300 keřům na hektar a výnosu 5,5 až šest tun. Moderní evropský standard naopak využívá užší spony okolo dvou metrů, kde se hustota výsadby pohybuje mezi pěti až šesti tisíci keři na hektar.
Pokud máte v hustší výsadbě 6000 keřů a z jednoho keře sklidíte optimální 1,5 až dvě kila hroznů, dostáváte se na 10 až 12 tun z hektaru při zachování špičkové kvality. Zde leží klíč k ekonomické životaschopnosti moravských vinohradů.



Životní příběh Josefa Bicana, jednoho z největších kanonýrů v historii kopané, se dočká podoby celovečerního filmu v režii Jakuba Červenky. Scenáristou projektu, který už získal podporu vývoje ze Státního fondu audiovize, je Ondřej Hübl. Na vzniku filmu od počátku spolupracuje také fotbalový klub Slavia Praha, na jehož stadionu v Edenu by se měla uskutečnit premiéra plánovaná na rok 2030.



Ministr školství Robert Plaga (za ANO) je zklamaný přístupem koaličních partnerů k novele, která by měla přinést změnu financování a profesionalizaci asistentů pedagoga v základních školách. Řekl to v pondělí novinářům na akci u příležitosti Světového dne učitelů. Projednávání novely v pondělí vláda přerušila, vrátí se k ní za týden po jednání koalice.



Nová epizoda podcastu Politická šikana se věnuje finální fázi kampaně před komunálními a senátními volbami, první velké chybě prezidenta Petra Pavla a nedožitým narozeninám Václava Havla. Opět se také vracíme ke střetu mezi zástupci hnutí ANO a hejtmanem Jihomoravského kraje a předsedou lidovců Janem Grolichem.



Doslova tristní start nedělního závodu F1 v malajsijském Sepangu vyvolal mezi jezdci nevídanou vlnu kritiky.



Představitelé amerického ministerstva obrany svým přístupem nadále štěpí NATO na vybrané a přehlížené spojence, napsal server Politico. Pozvánku na strategické jednání Aliance v Polsku neobdrželi Britové a Francouzi, a dokonce ani pobaltské země, pro něž to je naprosto nepochopitelné. Americká selekce vyvolala kritiku i mezi diplomaty. V Evropě sílí obavy, že Alianci spíš oslabí, než posílí.