Překotný vývoj technologií v posledních letech zásadně ovlivnil i knižní trh, a tím také nakladatelský byznys. Konkurence televize a internetu u mladších generací ubírá knihám na atraktivitě, lidé čtou stále častěji na displejích místo z papíru. Mění se vkus lidí, ochota za některé knihy utrácet, a krize navíc mnoha rodinám "ukousla" část peněz, které mohou utratit za zábavu.
Přes všechny negativní faktory ale knižní trh stále nečelí katastrofě, které se nakladatelé v minulých letech obávali. Jen v loňském roce vyšlo v Česku podle údajů Svazu českých knihkupců a nakladatelů 16,6 tisíce knih. To je přibližně stejně jako v roce 2011 a zhruba o dva tisíce méně než v posledním předkrizovém roce 2008.
Celkem zákazníci v "kamenných" i internetových knihkupectvích utratili 8,2 miliardy korun oproti sedmi miliardám v roce předešlém. "Bylo to do velké míry způsobeno zvýšením DPH. Skutečné zvýšení prodeje představovalo jen asi 400 milionů korun," upozorňuje spoluautor zprávy, nakladatel Vladimír Pistorius.
Právě zvýšení daně z přidané hodnoty bylo jedním z hlavních strašáků. Podle některých pesimistů mělo "zabít" český knižní trh. Nakonec k tomu nedošlo, nicméně na pultech knihkupectví i ve výsledovkách nakladatelů se změny projevily výrazně.
"Nejhorší pro nás bylo zvýšení DPH z pěti procent na devět v roce 2008. To vyvolalo skokové zdražení knih až o třetinu," konstatuje ředitel brněnského nakladatelství Host Tomáš Reichel.
Vydělává hlavně "lehké čtivo"
Nepříliš optimistický výhled knižního trhu a změna vkusu čtenářů, kteří stále méně čtou uměleckou literaturu a hledají především zábavu, donutily mnoho nakladatelů změnit svůj přístup. Některá dříve úzce specializovaná nakladatelství například musela začít vydávat i masovější literaturu.
Podnikatelé v knižním byznysu jsou většinou lidé s nadstandardním vztahem ke knihám. Sami ale říkají, že na vydávání knih pro radost či dle vlastního vkusu není prostor. Knižní byznys je tvrdý a panuje v něm velká konkurence. Na trhu působí přes dva a půl tisíce nakladatelů, přičemž více než 50 knih loni vydalo šest desítek z nich.
Viewegh, Pawlowská, Svěrák
Mezi hlavní tahouny českého knižního trhu v oblasti beletrie, na niž připadá zhruba polovina všech vydaných knih, patří zahraniční autoři. Nakladatele k sázce na překladovou beletrii nutí především jeden fakt: nedostatek českých autorů, kteří by byli schopni prodat deseti- či statisícové náklady.
Světlými výjimkami jsou Michal Viewegh, Halina Pawlowská, případně Zdeněk Svěrák, jehož kniha Po strništi bos vládne žebříčkům v letošní předvánoční sezoně.
Vyhledávání nadějných českých autorů patří k nákladným a nejistým činnostem. Právě nakladatelství Host se ale v minulých letech povedl kardinální úlovek, díky němuž se čas i peníze investované do "pilování" rukopisu vyplatily: spisovatelka Kateřina Tučková.
Její knihy Žítkovské bohyně se prodalo přes 60 tisíc kusů. A to je na českého autora, navíc začínajícího, vynikající číslo. I Reichel ale přiznává, že podobných objevů je jako šafránu. "Nový rukopis najdeme v poště prakticky každý den, ale věnujeme se maximálně dvěma nebo třem do roka," dodává Reichel.
Chybějí vzory?
Důvodů, proč Češi až na několik výjimek neumějí psát bestsellery, je více. Především podle nakladatelů chybějí potenciálním spisovatelům vzory. Pokud by viděli, že se psaním knih dá uživit, našlo by se i více zájemců. Příkladem jsou právě severské země.
"Když začaly být skandinávské detektivky celosvětově populární, vrhli se na psaní talentovaní lidé, kteří by se jinak stali třeba právníky nebo novináři. Úspěch jejich kolegů je přesvědčil. Česká literatura ale v poslední době moc příkladů úspěchu nenabízí," tvrdí Reichel.
