Třikrát se stal Cukrářem roku v Česku. Letos v říjnu navíc zvítězil v Budapešti v soutěži Global Pastry Chefs Challenge, kde se utkali nejlepší cukráři ze střední a východní Evropy. Díky tomu Lukáš Skála postoupil mezi sedm nejlepších cukrářů světa. Velké finále ho čeká příští rok v norském Stavangeru.

Jaký je jeho recept na úspěch? Podle jeho slov by dobrý cukrář měl být alespoň trochu skromný. A měl by mít také širší znalosti o cukrařině než jen to, co se učí na školách v Česku.

"Je to jednoduché, stačí udělat něco navíc. Čeští cukráři se totiž do podobných akcí příliš nehrnou. Myslí si, že jsou moc náročné, nebo si prostě nechtějí komplikovat život," říká Skála.

"Vyhlásí se podmínky soutěže a řada cukrářů v Česku usoudí: v daném čase to nemůžeme stihnout. Ve světě ale nikdo neřeší, jestli se to dá, nebo nedá stihnout. Všichni pracují tak, aby to zvládli," dodává.

V soutěžích se podle něj hodnotí hlavně vzhled a chuť výrobku, komisaři ale přihlížejí i k technice výroby. "Sledují třeba, jestli máte suroviny v lednici správně umístěné, aby vejce nebyla u ovoce a podobně," vysvětluje úspěšný cukrář.

Buchty s mákem v Mexiku šokovaly

Co v cizině připravuje jako ukázku českých sladkostí? Většinou kynuté knedlíky. V případě tvarohových je totiž mimo Evropu problém sehnat vhodný tvaroh. Jinak třeba také lívance nebo trhanec. Ohlasy byly většinou pozitivní.

"Údiv vyvolalo pouze to, když jsem v Mexiku upekl buchty s makovou náplní. Mák je tam spojený s výrobou opia," dodává Skála.

Cukráři v Česku podle něj často neznají základy řemesla. Chybují například v tom, že do sachru dávají rybízovou nebo malinovou marmeládu, přitom tam patří meruňková. "Pokud si půjdete koupit škodovku, taky nechcete mít pod kapotou motor z trabanta," vysvětluje.

Vadí mu také, když se místo klasické šlehačky nebo tuku používá rostlinná náhrada. Nebo když se do čokolád přimíchává palmový tuk, který škodí lidskému zdraví.

Zmrzliny stačí dvě

Má Lukáš Skála ještě nějaký profesní sen? "Chtěl bych si otevřít kavárnu, kde bych nabízel sortiment podle vlastního uvážení, a ne podle toho, co lidi požadují. Když totiž naše babičky přijdou do cukrárny a nemají tam roládu nebo laskonku, vyrazí raději jinam. Tomu se ale nechci přizpůsobovat," říká.

Ve své kavárně by rád prodával domácí bonbony, dorty vytvořené podle svých receptů, dobrou kávu nebo dva druhy opravdu dobré točené zmrzliny. "Rozhodně tam nechci mít velký pult s 30 druhy zmrzliny, jak bývá zvykem jinde. Každá vanička by se totiž měla do 48 hodin po otevření spotřebovat," upřesňuje Skála.