Přijímání migrantů není oběť. Těží z něj přistěhovalci i místní, říká ekonom

Bohumíř Žídek

18. 4. 2022 20:36

Kdyby státy přestaly s restriktivní imigrační politikou a otevřely své hranice, bohatství světa vyjádřené globálním HDP by se zdvojnásobilo. Říká to americký ekonom Bryan Caplan, jemuž nedávno v češtině vyšla kniha Otevřené hranice. I když obsahuje dlouhý seznam literatury, jde o komiks, který má být přístupný všem. V rozhovoru pro Ekonom tvrdí, že se snaží zcela změnit uvažování lidí o migraci.

Foto: Radek Vebr

Česko v posledních týdnech poskytlo azyl 225 tisícům uprchlíků z Ukrajiny, což jsou více než dvě procenta zdejší populace. Podle průzkumu STEM/MARK souhlasí s jejich přijetím 97 procent Čechů. Potřebujeme teď vůbec vaši knihu a vaše argumenty pro otevřené hranice?

Rozhodně je stále potřebujeme. V první řadě bude o Ukrajincích téměř každý říkat, že jde o speciální případ. Jejich země čelí invazi, jejich kultura je blízká a tak dále. Druhá věc je, že jde o úplně jiný způsob přemýšlení, než jaký prezentuji v knize Otevřené hranice. Přijímání válečných uprchlíků lidé vnímají jako charitu. Jde o velké břemeno, které jsme ochotni vzít na svá bedra. Postaráme se o ně, protože jsme dobří lidé. Podle tohoto pohledu bude přijímání lidí znamenat obrovské odčerpávání domácích zdrojů na mnoho let dopředu. Já však tvrdím, že tento pohled je chybný.

Přijímání migrantů vidím jako příležitost pro cílovou zemi i pro zemi, z níž migranti odcházejí. Základní důvod, proč lidé migrují v době míru, je ten, že v některých zemích jsou výrazně vyšší mzdy. A to díky tomu, že je tam vyšší produktivita. Migrace tedy znamená zvyšování bohatství světa a lidstva. To je základní poznatek, který v této debatě chybí. Místo toho se bavíme o vůli lidí obětovat se, aby pomohli. Což je v pořádku v krátkodobém horizontu, ale z dlouhodobého hlediska je to chyba.

Že Ukrajinci prchají před válkou a jsou nám kulturně blízcí, bude hrát určitě velkou roli. Můžete tedy přiblížit důvody, proč bychom měli přijímat i lidi, kteří nejsou uprchlíky a nejsou nám tak blízcí?

Vzít sem kulturně blízké lidi, kteří utíkají před válkou, dává smysl, pokud věříte tomu, že jde o sebeobětování. Ale jak jsem říkal, podle mě jde o chybný pohled. Navzdory kulturním odlišnostem vznikají ekonomické příležitosti. Anebo lépe řečeno - ekonomické příležitosti často vznikají naopak díky těmto odlišnostem. Jde o příležitosti nejen pro samotné migranty, ale i pro obyvatele přijímajících zemí. Když jsem se procházel po Praze, viděl jsem velmi mnoho restaurací s mezinárodní kuchyní z celého světa. Existují většinou jen díky tomu, že sem přišli migranti z těchto zemí a rozjeli tu tyto podniky. U hostů je to jiné. Většina z těch zemí nepochází, jsou to Češi. Je to jeden z mnoha příkladů toho, že z výhod migrace profitují místní úplně stejně jako přistěhovalci.

To je příklad, kdy imigrant přirozeně našel způsob obživy, třeba měl i takový plán. Uprchlíci si ho budou muset najít.

V knize také upozorňuji, že pokud o migraci přemýšlíte jako o charitě, pořád máte morální limit. A to ten, že můžete říct - heleďte se, nejprve se musíme postarat o vlastní lidi, a pokud nám zbudou nějaké prostředky, můžeme pomáhat i cizincům. Já na to ale odpovídám, že dovolit někomu, aby někoho mohl zaměstnat, není charita. Jde o základní lidskou slušnost. Jestli toho člověka nechcete zaměstnat, v pořádku. Ale tohle je jiný případ. Máte člověka v jedné zemi, který se chce nechat zaměstnat, a v druhé zemi je člověk, který by ho rád zaměstnal. Morální otázka zní - co je komu do toho? Kdo má právo říct, že se tohle nesmí?

To jsme se dostali k morální stránce věci.

A vás zajímá ta ekonomická. Tam platí, že je to naprosto realizovatelné právě proto, že nejde o charitu. Přijdou sem lidé a lze čekat, že se o sebe postarají. Získají práci a budou pracovat. Nabízejí ostatním zboží a služby, za což získávají prostředky, díky nimž se o sebe dokážou postarat.

To je makromodel. Jaké přínosy by měl akceptující přístup k migrantům pro obyvatele přijímajících zemí konkrétně?

Řekněme, že válka na Ukrajině dopadne dobře a uprchlíci přijdou jen na chvíli, využijí pomoc a zase se vrátí domů. Pak to skutečně byla charita a asi k tomu není co víc dodat. Na druhou stranu, pokud velká část těchto lidí zůstane a třeba jich ještě dost přijde, tak i když je smutné, že museli uprchnout, jde také o velkou příležitost. Můžete očekávat, že se stanou důležitou součástí vaší ekonomiky. Díky zboží a službám, které mohou nabídnout, bude Česko mnohem lepší místo pro život. Jak pro ně, tak pro místní. Pokud jde o nějaký ekonomický popis, je poměrně jednoduché si to představit v zemědělství. Máte člověka, který pracuje na zaostalé farmě v jedné zemi a přesune se do moderní zemědělské firmy v bohatším státě.

Co se stane? Vyprodukuje daleko větší množství jídla než doma. Podobně ilustrativní případ je zpracovatelský průmysl. Stejný člověk, který přijde z rozvojové země do bohatého vyspělého státu, vyprodukuje mnohem víc. Složitější na pochopení je to u služeb. Můžete říct, že není rozdíl mezi tím, jestli leštíte boty v Kyjevě, nebo někde jinde. Z ekonomického hlediska je cílem služeb šetřit lidem čas. Pokud ušetříte čas někoho, jehož produktivita je vyšší a jehož práce je hodnotnější, opět jste světu přispěl mnohem víc. Pokud ušetříte pět minut času Billu Gatesovi, má to mnohem větší hodnotu, než když ušetříte pět minut mého času.

Bryan Caplan

Americký ekonom a spisovatel, který působí jako profesor na George Mason University, kde je také členem think‑tanku Mercatus Center.

Proslavil se zejména knihou Mýtus racionálního voliče, v níž využívá poznatků ekonomické školy veřejné volby a teorie her k analýze chování lidí u volebních uren. Popularizoval v ní koncept racionální iracionality.

V češtině mu v loňském roce vyšla kniha Otevřené hranice: Etika a ekonomie migrace. I když je plná odkazů na akademickou literaturu, má formu komiksu.

Dokážeme tedy ekonomicky vyčíslit, jak by se projevilo, kdyby všechny země světa otevřely hranice a lidé by se mohli stěhovat po světě, jak uznají za vhodné?

Pochopitelně je velmi obtížné odhadnout, jak by se projevila radikální změna, která nenastala. Přesto je možné se o to pokoušet. Základní přístup současných ekonomů je podívat se na to, o kolik se zvýší světová produktivita, pokud se přestěhuje jeden migrant. Obvyklý odhad je, že se produktivita tohoto konkrétního člověka zpětinásobí. Následně to musíte vynásobit počtem lidí, kteří by se podle dat z průzkumů rádi přesunuli a aktuálně jim to není umožněno nebo je to pro ně složité. Když vezmete ten obrovský nárůst produktivity na jednoho člověka a obrovský počet pracovníků, kteří se chtějí přestěhovat, a vynásobíte je, dostanete se k obrovskému číslu. Rovnice zní takto: vysoký nárůst produktivity krát vysoký počet pracovníků rovná se vysoký přínos pro svět. Tak se dostaneme k číslu, na něž se ptáte.

A kolik to tedy je?

Obvyklý odhad, tedy za předpokladu, že se kdokoliv může skutečně bez jakýchkoliv podmínek přesunout kamkoliv, bývá ten, že se světové bohatství - globální HDP - zdvojnásobí. Samozřejmě by k tomu nedošlo přes noc, ale dává nám to dobrou představu, o jak velkou příležitost v důsledku restriktivní migrační politiky přicházíme. Jedná se o ještě větší přínos než v případě přechodu bývalého východního bloku od komunismu ke kapitalismu.

A jak by se projevilo, pokud by k otevření hranic přikročila pouze jedna země, řekněme Česko?

To je dobrá otázka. V případě malé země lze při velkém nárůstu počtu obyvatel určitě očekávat velký nárůst cen nemovitostí. V určité chvíli dosáhnou takové výše, že se tam už další lidé nebudou chtít stěhovat. To dobře ilustruje Lucembursko. Jde o zemi, která má nejvyšší HDP na hlavu v Evropské unii. V schengenském prostoru fungují otevřené hranice mezi Lucemburskem a zbytkem EU. Ale není to tak, že by se tam stěhovala celá EU. Je to právě proto, že životní náklady v Lucembursku jsou velmi vysoké. Ve větších zemích je samozřejmě možné stavět další bydlení, čímž se ceny sníží, v menších zemích v určitém momentu začnete narážet na limity.

Takže co by se stalo? Z Česka by bylo větší Lucembursko, superbohatá země s vysokou hustotou zalidnění, extrémně kosmopolitní a s vysokými životními náklady. Lidé, kteří tu už teď vlastní nějakou nemovitost, by závratně zbohatli. Růst nákladů kvůli vysoké poptávce sice znamená, že by se sem nepřestěhovala miliarda lidí, ale klidně by se počet obyvatel mohl zpětinásobit na padesát milionů. To odpovídá hustotě zalidnění Nizozemska.

To, co říkáte, by pro řadu lidí byl naopak argument proti otevřené migrační politice. Ceny bydlení jsou už teď pro leckoho na hraně únosnosti a vysoká hustota zalidnění asi taky nevyhovuje každému.

Tady máte upřímnou odpověď: Samozřejmě že to je pravda. Tohle platí pro všechny ekonomické změny. Vždy máte vítěze i poražené. Dokonce i vakcíny proti covidu měly poražené. Podnikatelům v pohřebních službách to ublížilo. Otázka je, jestli budeme veřejnou politiku modelovat podle toho, jestli najdeme někoho, kdo na tom může tratit, nebo podle toho, co je nejlepší pro svět v úhrnu. Já jsem všemi deseti pro druhou možnost. I za cenu toho, že některé ceny stoupnou a některým lidem se to nebude zamlouvat. A pokud jde o ceny bydlení, jinde argumentuji, že deregulace v této oblasti by vedla k tomu, že by se stavělo víc, tím by se výrazně snížily ceny a zvýšila dostupnost bydlení.

Kompletní rozhovor s americkým ekonomem Bryanem Caplanem si můžete přečíst v týdeníku Ekonom.