Až bude zákon přijat, všichni by se měli zase spojit

Michal Růžička
23. 7. 2012 11:00
Úspěch novému systému péče o ohrožené děti by měli přát i ti, kteří ho vidí jinak
Foto: PubliCon

V čase, kdy vznikalo nejnovější vydání Edice Otvíráme, jednalo se v parlamentu o novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která by měla reformovat péči o ty z nich, které neměly dost štěstí, aby vyrůstaly ve vlastní, milující rodině.

Diskuse o reformě, jak jsme ji několik měsíců zaznamenávali, měla a má navenek znaky většiny debat, v nichž jde o rozsáhlé změny nejen pro ty, které stát chrání (v tomto případě děti, respektive jejich rodiny), ale i pro ty, kdo ony podpůrné služby poskytují. Tyto znaky lze charakterizovat slovy „vyhrocený", „osobní", případně „černobílý".

Ovšem jde-li člověk blíž k jednotlivým nositelům či reprezentantům v médiích opakovaných hlavních názorů, obraz se trochu mění. Jestliže ředitelka Dětského centra při Fakultní Thomayerově nemocnici Jaroslava Lukešová symbolizuje médiím odpor proti reformě, ve skutečnosti uznává, že je třeba podporovat pěstounskou péči a celý systém modernizovat; nesouhlasí především s časovou představou MPSV a zdá se jí, že nelze současná centra transformovat v duchu reformy příliš rychle a zbrkle.

Jestliže předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková říká, že reforma je v předkládané podobě nesmyslem, zároveň dobře ví, že někdejší kojenecké ústavy byly pro malé děti zhoubou; ví, že „klasické" dětské domovy neposkytují ideální péči. Problém je z jejího pohledu v tom, že si není jista budoucím osudem sítě Klokánků, kterou vybudovala - a která mimochodem v řadě znaků připomíná dětská centra, k nimž chtějí dospět i předkladatelé novely zákona.

Takto bychom mohli pokračovat dlouho. Ač to na první pohled možná nevypadá, řada protichůdných hlasů, z nichž jsme již dost představili a ještě představíme, se i na lecčems základním shodne. Není divu. I když mají odlišné názory, většina odborníků, zástupců neziskovek a pěstounů má pro svou práci a působení stejný motiv: pomáhat dětem.

Samozřejmě, že hranice mezi úspěchem a neúspěchem spočívá i v detailu, takže není nepodstatné, jaké změny se do novely zákona před jeho konečným schválením dostanou. I přesto bude hodně záležet na státních úřednících, především z MPSV, jak situaci v následujících měsících pojmou. Bylo by nešťastné, kdyby se po schválení novely oblékli do slavnostních rouch vítězů a tím podtrhli dočasné rozdělení stakeholderů na názorové strany.

Poté, co novela začne platit, bude naopak důležité, aby se všichni opět spojili (a tady může třeba MPSV sehrát důležitou jednotící roli) - a začali společně pracovat v nově nastavených mantinelech. Úspěch novému systému péče a výchovy dětí, které nemohou vyrůstat v biologických rodinách, by měli přát i ti, kteří by jej byli nastavili trochu jinak. Nakonec, bez nich by tento úspěch zřejmě ani nebyl možný.

(Text vyšel v Edici Otvíráme II/2012, magazínu o právech dětí a péči o ně, který vydává PubliCon ve spolupráci s občanským sdružením Publicist a za podpory Nadace Terezy Maxové dětem)

 

Právě se děje

před 18 minutami

Španělské fotbalistky vstoupily do stávky, podpořil je Griezmann

Španělské prvoligové fotbalistky vstoupily v sobotu do stávky. Dva zápasy musely být odloženy, poté co hráčky splnily svou hrozbu z října. Fotbalistky se snaží o vyjednání nové kolektivní smlouvy s kluby, podpořila je i hvězda Barcelony Antoine Griezmann.

Fotbalistky si stávku odhlasovaly drtivou většinou na shromáždění 23. října. Poté, co ani další jednání nevedla k zažehnání sporu, ohlásila hráčská asociace AFE, jež zastupuje muže i ženy, v sobotu začátek stávky. "Dnes říkáme my fotbalistky dost!" uvedla na videu asociace reprezentační brankářka Mariasun Quiňonesová se San Sebastianu.

Svým kolegyním poslal slova povzbuzení francouzský mistr světa Griezmann, jenž hraje ve Španělsku celou profesionální kariéru. "Kamarádky z ženského fotbalu, které stávkují za svá práva, mají mou plnou podporu. Hodně štěstí!" napsal na twitteru bývalý hráč San Sebastianu a Atlética Madrid, jenž od letoška působí v Barceloně.

Fotbalistky požadují po klubech zvýšení minimální roční mzdy z 16.000 eur (přes 400.000 korun) na 20.000 eur (přes 500.000 korun). Největším problémem byla nicméně dohoda ohledně platů při částečném úvazku - hráčky chtěly minimálně 75 procent z plného profesionálního úvazku (12.000 eur), kluby byly ochotny jednat maximálně o 50 procentech (8000 eur).

Ve španělské lize hraje 16 týmů, ale jen několik je plně profesionálních. K nejúspěšnějším klubům patří podobně jako mezi muži Barcelona a Atlético Madrid. Real Madrid bude mít svůj ženský tým od příští sezony.

Ženský fotbal zažívá ve Španělsku boom od roku 2015, kdy se národní tým poprvé představil na mistrovství světa. Do ženského fotbalu začali poté proudit sponzoři a výrazně se zvýšil mediální zájem. Na zápas žen Atlética proti Barceloně přišlo v minulé sezoně na stadion Wanda Metropolitano přes 60 tisíc diváků.

Další zprávy