Foto: iStock

Rizika však existují

Přesto z koncepce motoru jistá rizika plynou. Ale pokud s nimi bude uživatel počítat, lze životnost motoru značně prodloužit. Většina maloobjemových tříválců je vybavena přímým vstřikováním paliva (s výjimkou motoru Renault 0.9 TCe, který si ponechal nepřímý vstřik).

A už z principu jsou tu tak dvě nebezpečí: vznik karbonových úsad na pístech i sacích ventilech (ventily nemá co omývat) a také ředění oleje benzinem při neustálých jízdách na krátkou vzdálenost (motor běží za studena na bohatou směs a benzin, který navíc omývá olejový film z pístu, se nestačí u studeného motoru z oleje odpařit).

Dále jsou tu přeci jen komplikované periferie a namáhané turbodmychadlo, které má už z principu fungování nějakým způsobem omezenou životnost. A nevyrovnaný chod tříválce vyžaduje tlumení torzních kmitů, které dávají zabrat dvouhmotovým setrvačníkům (pokud je auto má).

Schodovitá charakteristika průběhu výkonu pak má za následek namáhání spojky, což ostatně potvrdil i dlouhodobý test Světa Motorů, kdy byla u Rapidu nutná výměna ani ne po 50 000 km. Výrobce sám spojku modifikoval a nová už by měla vydržet výrazně déle.