Švédsko je zemí, kde žije - podobně jako u nás - deset milionů obyvatel, jeho rozloha je však oproti Česku šestinásobná. Z těchto údajů by člověk snadno nabyl dojmu, že krajina mimo města musí být téměř liduprázdná, zvlášť daleko na severu poblíž polárního kruhu. Pokud proniknete hlouběji do vnitrozemí, pak to samozřejmě bezezbytku platí, přímořské oblasti jsou ale nečekaně hustě zabydlené.
Přesvědčili jsme se o tom při zimní poznávací cestě, která začala v místní metropoli Luleå. Město ležící v místech, kde řeka Lule ústí do severní části Baltského moře, jen nějakých 50 km jižně od severního polárního kruhu. Severněji už ve Skandinávii žádné větší město neleží, Luleå je ale zajímavá i z dalších důvodů: nachází se v ní významná univerzita, mnoho společností působících na poli informačních technologií, první datacentrum Facebooku mimo USA, Unescem chráněný kostel a staré dřevěné město, ale také přístav a ocelárny. A v zimě se tu dá na zamrzlém moři bruslit.
Nás však na naší cestě zajímá něco jiného - co nabízí okolí. Však Luleå je díky dobrému leteckému spojení výchozím bodem pro mnoho turistů toužících poznat kouzlo Arktidy. Kdo se sem však vydá v zimě, musí se pořádně připravit: teploty se přes den pohybují mezi -30 a -20 stupni.
Také proto místní doporučují zkusit "jarní zimu", období v dubnu, kdy se teploty pohybují kolem pro nás přijatelnějšího bodu mrazu. To však přijdete o některé lákavé atrakce, jako je například pozorování polární záře. Za ní je navíc potřeba vyrazit dál za město, aby jas jeho světel nepřekrýval noční oblohu.
Hotel zavěšený na stromech
Prvním cílem naší cesty je dvě hodiny jízdy vzdálená vesnice Harads. Nevelká obec, která leží jen 50 km jižně od polárního kruhu, není nijak známá, ale místní Treehotel je mezi nadšenci do architektury pojmem.
Hotel tvořený sedmi "pokoji" zavěšenými na stromech dokonale vystihuje podstatu švédského designu. Každý kus je originál, dokonce navržen vždy jiným architektem, a přitom všechny mají mnoho společného. Nezapřou jistou dávku extravagance a avantgardy, důležitými prvky jsou ale minimalismus, uhlazené tvary a samozřejmě důraz na přírodní a "čisté" materiály.
Že je tady Volvo doma, dokládají hned dvě věci. Jak přirozeně se nová generace modelu V60 Cross Country, který byl naším společníkem na cestách, vyjímá na příjezdové cestě na kraji lesa. A také to, že Kent Lindvall, majitel a zakladatel Treehotelu, sám jezdí starším typem V60 Cross Country. Jak jinak, že?
Treehotel vznikl před deseti lety. Původně jeho majitelé, místní rodáci Britta a Kent, provozovali jednoduchý penzion. První impuls ke změně přišel v roce 2006, když nedaleko Harads vznikl obytný dům zavěšený na stromech. Právě on byl inspirací - Kent se o této myšlence zmínil před několika architekty na rybářském výletě a bylo rozhodnuto. Architekti připravili návrhy a pomohli sehnat investora. Projekt se stal celosvětově proslulým už v průběhu realizace a je oblíbenou destinací pro turisty z celého světa.
V Treehotelu nepočítejte s bůhvíjakým luxusem a komfortem. Na prvním místě je neobvyklý zážitek a spojení s přírodou. Každý pokoj je jiný, společná je jim ale pozice zhruba pět metrů nad zemí a nevšední estetika. Všechny pokoje jsou vícelůžkové, některé i rozdělené do více místností.
Samozřejmostí je wi-fi a minibar, toaleta je ale ekologická bezvodá a koupelny jsou společně se saunou umístěny v samostatné budově. V původní budově penzionu je pak pro hosty připravena luxusní restaurace s moderní gastronomií a interiérem zařízeným ve stylu poloviny minulého století.
Odlehlá poloha Harads není na závadu, Treehotel nabízí desítky aktivit v okolí - od pěších túr přes jízdy na sněžných skútrech nebo koních, sjíždění řeky Lule na kajacích až po pozorování medvědů. S ohledem na roční období jsme zvolili pozorování polární záře. Bohužel příroda nefunguje podle harmonogramu a my máme smůlu. Polární záři lze obvykle pozorovat dvakrát týdně a Kent, tentokrát v roli průvodce, to komentuje lakonicky: "však tento týden byla vidět už třikrát…"
Pohádkově zasněžená krajina
Naše další putování míří napůl bezcílně do venkovských oblastí při pobřeží Baltu. Pás prvních několika desítek kilometrů do vnitrozemí je překvapivě hustě obydlený, a tak není nouze o úzké silnice protínající místní lesy a pláně od vesničky k vesničce. Sníh se tu drží dlouho a všude, začíná odtávat až koncem dubna. Proto také v zimě nefungují přívozy na řekách, místo toho místní s traktory "pouze" hlídají průjezdnost zamrzlých řek mezi moly.
Zamrzlá hladina je dominantním prvkem posledního zastavení. S arktickým průvodcem Rickem vyrážíme do ústí řeky Lule lovit ryby tradiční metodou přes vyvrtané otvory v ledu. Bohužel i toto končí neúspěšně - včera braly a dnes ne. Přírodě se zkrátka nedá poručit. Na odlehlém severu si to ale člověk uvědomí mnohem snadněji než v uspěchaném srdci Evropy, kde se vše zdá být zdánlivě pod kontrolou a nezávislé na nepředvídatelných okolnostech.
