V osmdesáti stále krásná. Aerovka nebyla jen červená

Radek Pecák Radek Pecák
26. 10. 2014 18:21
V příštím roce se v Česku uskuteční evropský sraz vozů majitelů vozů Aero.
Foto: Radek Pecák

Karosérie roadsteru Aero 30 i po osmdesáti letech od svého zrodu vypadá nádherně, ať se na ni člověk dívá odkudkoli.

Design je natolik nadčasový, že když v roce 1997 konstruktér Vladimír Friml stvořil vůz Gordon, který má v útrobách moderní výkonnou techniku, jeho linie téměř úplně zkopíroval.

Autorem designu "aerovky" je Josef Voříšek, narozený v roce 1902. Původně letecký konstruktér, který pracoval v továrně Aero. Později se proslavil jako autor nestárnoucích tvarů vozů Aero 30 i Aero 50. Muž, známý rovněž jako fotograf a novinář, zemřel v roce 1980.

Linie blatníků jsou skutečně zdařilé.
Linie blatníků jsou skutečně zdařilé. | Foto: Radek Pecák

"Původní výkresy vozu i pozdější fotografická tvorba jsou nyní ve sbírkách Uměleckoprůmyslového a technického muzea," říká jeho vnuk Petr Voříšek.

Řazení je nezvyk

Redaktor online deníku Aktuálně.cz měl možnost si jednu aerovku důkladně prozkoumat, a dokonce ji pár stovek metrů řídit.

Na ovládání vozu by si člověk musel delší dobu zvykat. Volant je sice vlevo, tedy z dnešního pohledu na té správné straně, ale startuje se stlačením startéru nohou na podlaze nad pedálem plynu. A největším problémem je řazení.

Kromě toho, že převodovka nemá synchronizační zařízení, řidič uvyklý na dnešní moderní vozy má problém už se samotným umístěním řadicí páky pod palubní deskou. Převodovka má sice jen tři stupně, ale redaktor se během pár minut, které strávil za volantem, nedokázal s odlišným schématem řazení srovnat.

Technická data Aero 30

Délka karosérie: 4120 až 4220 milimetrů

Šířka: 1500 milimetrů

Výška: 1450 milimetrů

Hmotnost: 850-950 kilogramů

Maximální rychlost: 100 km/hod

Výkon motoru: 30 koňských sil

Spotřeba: 10,5 litru na sto kilometrů

Výroba v letech 1934-47

Nádherný světle modrý exemplář patří předsedovi pražského Aero Car Clubu Jiřímu Zítkovi. "Aerovku jsem si pořídil jako mladý kluk. Byl to vůbec první vůz značky - model 500. Dodnes ji sice mám, ale momentálně je ve stavu, že se s ní moc nechci chlubit," vypráví Jiří Zítek. Vozy Aero mu zabírají většinu volného času. Na příští léto připravuje celoevropský sraz vozů Aero, který bude v Harrachově.

Pět tisíc kilometrů s veteránem

Světle modrá Aero 30 z roku 1934 je jeho chloubou. Však ho také rekonstrukce přišla na stovky tisíc korun. "Šlo by to asi o něco levněji, ale nechtěl jsem dělat kompromisy," říká. Renovaci vozu, jehož je teprve třetím majitelem, dokončil před dvěma lety.

Ovládání vozu není složité. Jen řazení je o dost jiné, než u moderních aut.
Ovládání vozu není složité. Jen řazení je o dost jiné, než u moderních aut. | Foto: Radek Pecák

Přitom automobil není technicky vůbec složitý. Výkon dvouválcového dvoudobého motoru se přenáší na přední kola, celou kovovou strukturu karosérie nese podlaha a rám.

Letos, kdy už Jiří Zítek opustil trvalý pracovní poměr a může si dovolit pracovat třeba i z chalupy, se svojí aerovkou najezdil přes pět tisíc kilometrů. "Letos už asi žádné další nepřidám. Auto jsem umyl a je připravené na zimu," říká.

Dvoutaktní dvouválcový motor je spolehlivý.
Dvoutaktní dvouválcový motor je spolehlivý. | Foto: Radek Pecák

Vypravil se i na sraz vozů Aero do Německa. "Auto fungovalo úplně bez problémů. Spotřeba se držela do devíti litrů na sto kilometrů. Já ale jezdím tak do osmdesátky, i když by to šlo i o nějakých dvacet kilometrů rychleji," vysvětluje Zítek.

Červená jako tramvaje

O aerovkách ví tento muž téměř vše. Potvrdil to, když jsme se podivovali nad tím, že jeho vůz je modrý, a nikoliv červený, jak se o tomto typu traduje.

Původně mívaly vozy Aero 30 na tomto místě ještě nouzové sedadlo, na kterém se sedělo napříč. Většina majitelů ho však vyjmula a zvětšila tak zavazadlový prostor.
Původně mívaly vozy Aero 30 na tomto místě ještě nouzové sedadlo, na kterém se sedělo napříč. Většina majitelů ho však vyjmula a zvětšila tak zavazadlový prostor. | Foto: Radek Pecák

"Tato modrá byla skutečně v původním vzorníku automobilky. Vybral jsem si ji, protože se mi líbí víc než slonovinová kost, kterou byl vůz lakován původně," říká. Červených ale podle něho skutečně bylo z celkového počtu 8000 vyrobených kusů velké množství. "Traduje se, že tuto barvu Aero nakoupilo společně s dopravními podniky, když ty lakovaly nové tramvaje. Proto ji získalo levněji a nabízelo ji přednostně," říká Zítek.

Základním provedením vozu Aero 30 byl čtyřmístný kabriolet, dále se vyráběly i roadstery v provedení 2+1 a také sedany s pevnou střechou. Dnes je mezi sběrateli nejvíce ceněný dvoumístný roadster - tedy stejný typ, jaký má pan Zítek. Továrna dodala i desítky šasi s motorem různým karosářským firmám, které pak stvořily karosérie podle přání konkrétních zákazníků.

Novou plátěnou střechu si musel pan Zítek objednat až v Německu.
Novou plátěnou střechu si musel pan Zítek objednat až v Německu. | Foto: Radek Pecák

Existovaly i sportovní a také užitkové varianty těchto vozů.

Aero 30 se vlastně stalo jakýmsi dárcem orgánů pro svého většího sourozence - Aero 50. Ten dostal pod kapotu zdvojený motor z typu 30.

 

Právě se děje

Další zprávy