Hyundai i30 není na našich stránkách žádný nováček. Premiéru slavil před pěti lety, loni na jaře následovala modernizace a za tu dobu prošel řadou testů. K jeho cti nutno uznat, že ani po takové době neztrácí eleganci. Evropští designéři, kteří pro Hyundai šijí kabáty, trefili přesný střed - živý, dynamický, ale ne agresivní, nikoho nepobuřuje a nikomu se nepřejí.
Jak už to chodí, za polovinou kariéry se na autě netestují novinky, nýbrž podstata a výdrž. Tříměsíční test pak představuje skutečnou zatěžkávací zkoušku. Takhle dlouho se žádný vůz nevydrží přetvařovat a postupně vycházejí na povrch různé charakterové vady.
Tady je první dobrá známka pro Hyundai i30. Naše dojmy z běžných týdenních testů obstály i v delší známosti, jeho povaha není záludná. Spíš naopak, některé složitosti v ovládání přes dotykovou obrazovku jsme si zautomatizovali natolik, že nám skoro přestaly vadit.
V úvodu popsanou výhodu dlouhého půdorysu plní i30 bez chyby. Čtyři dospělí se v dlouhé kabině usadí bez nesnází a zvládnou tak i delší cestu. Vše potřebné pobere i kufr, jehož objem těsně přesahuje magickou hranici 600 litrů.
Na druhou stranu právě i30 je ze všech dnešních kombíků nejnižší a nezapře to ani v kabině. Pod nízkými sloupky se protáhnete na sportovně nízká sedadla, která mladší uživatelé ocení jistě víc než pokročilí. Také vzadu se sedí dost nízko u podlahy, i když v tom žádný z konkurentů nemá Hyundai moc co vyčítat.
Pod kapotou našeho vozu vrčel nejvýkonnější motor v nabídce i30 kombi, přeplňovaná benzinová patnáctistovka doprovázená malým elektromotorem. Parametry 117 kW a 253 Nm vypadají dynamicky, podání je ovšem medově relaxované. Spíš než odpich z křižovatky umí „prodat“ souvislý tah do dlouhého kopce. Svůj podíl na klidné povaze má i příplatkový dvouspojkový automat, který dává přednost plynulosti před pohotovostí.
Popsané vlastnosti logicky odpovídají dálkovému cestování bez nároku na vítězství a právě tady nás i30 přesvědčila o svých kvalitách. Od Mnichova po Lago di Garda nám ukazovala, co dělá schopného dálkaře schopným dálkařem: tichý chod bez vibrací, nenucená rezerva pod plynem a gradace výkonu ve vyšších otáčkách.
Nízké otáčky sedmistupňového automatu i mírná výpomoc mild-hybridního elektromotoru se přitom podepsaly pod průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km. Troufáme si tvrdit, že litrový tříválec s ručním řazením by si na stejných trasách řekl jen o desetiny litru méně benzinu, zato citelně víc soustředění řidiče.
Při dlouhých hodinách za volantem nám byly vítanou oporou i anatomické sedačky testované verze N-Line. Její pořízení přesto považujeme za otázku vkusu. Patří k ní totiž také velká 18“ kola, s nimiž vůz nezvládá zubožené české silnice bez ostrých rázů. Jinak ovšem k podvozku ani řízení i30 nelze mít připomínky. Díky nezávislému zavěšení si může dovolit pohodlně měkké pérování, aniž by to ubíralo na obratnosti.
Hyundai i30 kombi 1.5 T-GDI N-Line Premium
Motor: benzinový 4válec, 1482 cm3
Výkon: 117 kW při 5500 ot./min
Točivý moment: 253 Nm při 1500 - 3500 ot./min
Nejvyšší rychlost: 210 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 8,8 s
Kombinovaná spotřeba: 5,4 l/100 km
Objem zavazadlového prostoru: 602 l
Cena: od 624 990 Kč
Při tom všem není i30 kombi přehnaně drahé auto, základní verze s atmosférickým motorem startují na 374 900 Kč. Vrchol 1.5 T-GDI mHEV N-Line Premium může být váš za 624 990 Kč, v našem případě nutno připočíst ještě 50 000 Kč za automat. Ať se přitom podíváte na SUV jakékoli značky, vyjde vždy asi o sto padesát tisíc dráž a jeho největším uživatelským benefitem je vyšší poloha sedadel. Nic proti jejich dobrodružnému vzhledu, ale jak říká klasik - kombi je kombi je kombi.
