Japonská automobilka přivezla do Česka svůj vodíkový vůz. Toyota Mirai se zatím na našem trhu neprodává. Zásadním důvodem může být i fakt, že tu ještě neexistuje jediná vodíková čerpací stanice, která by byla otevřena pro veřejnost. Přivezené auto proto muselo tankovat v uzavřeném areálu v Neratovicích. Ani tam se ale jeho zásobníky na vodík nedoplnily na maximum. Plnička totiž pracuje s jiným tlakem. Ještě před tím, než vodík došel, jsme se s unikátním autem krátce svezli.
Toyota Mirai je první sériově vyráběný vůz na světě poháněný vodíkem. Poprvé ho Japonci předvedli na autosalonu v Los Angeles v roce 2014, o rok později se už spustila produkce. Mirai designem připomíná hybridní Toyotu Prius, na délku měří 4890 mm. Váží přitom 1850 kg a do kabiny se vejdou čtyři lidé.
Podobnost s Priusem postřehnete i v okamžiku, kdy do vozu nastoupíte. Palubní deska je silně podobná té ve známém hybridu, stejně tak miniaturní volič převodovky, kterým se volí automatické režimy včetně rekuperačního BR. Tím se doplňuje energie do baterie, ale na dojezd to nemá až zas tak zásadní vliv, protože auto samozřejmě čerpá energii hlavně z vodíkových článků.
Miari má vysokotlakové zásobníky na vodík umístěné vzadu zhruba pod podlahou kufru a pod zadními sedadly. Do nich lze u plnicí stanice tankovat maximálně pět kilogramů vodíků. Jeden kilogram by měl stačit na ujetí 100 kilometrů. Jednoduchou matematikou je tedy vypočítatelný dojezd.
Vodík z nádrží putuje směrem k palivovým článkům, předtím se ale ještě smíchá s kyslíkem, přičemž jako odpadní materiál vznikne čistá voda. Ta postupně odkapává z výpustě vzadu ("výfuk" je v tomto případě zavádějící slovo). Ukládá se také v malém zásobníku, který lze na povel stisknutím tlačítka s nápisem H2O vypustit. Jde hlavně o efekt. Lidé se rádi nechávají fotit se skleničkou vypuštěné vody, kterou následně vypijí.
Zpět ale k systému pohonu. V soustavě palivových článků se tedy vyrobí dostatečný počet elektrické energie, aby mohla pohánět elektromotor umístěný vpředu a připojený na přední kola. Část přebytečné energie se také ukládá v už zmíněné NiMH baterii za zadními sedadly, která slouží k podpoře třeba při ostřejší akceleraci.
Mirai je tedy jednoduše řečeno elektromobil, jen má místo sady baterií palivové články. Jejich výhodou je fakt, že se nemusí dobíjet hodiny a hodiny ze zásuvky, ale lze je z čerpací stanice za tři minuty dotankovat.
S vozem jsme se svezli několik málo kilometrů v okolí Mladé Boleslavi. Elektromotor má výkon 113 kW a točivý moment 335 Nm. Akcelerace je stejně svižná jako v elektromobilu, tedy v nízkých rychlostech opravdu prudká, ale ve vyšších už vlažnější. I tak je ale start s vozem velmi efektní. Mirai překoná stovku za rovných 9 sekundy a jede maximálně 177 km/h.
Pokud silně nezrychlujete, projevuje se Mirai typickým hvízdavým zvukem elektromobilů. Při silnější akceleraci je už postřehnutelný specifický zvuk kompresoru, který směrem k palivovým článkům vhání vzduch. I proto má auto tak mohutné nasávací otvory vpředu, které samozřejmě běžný elektromobil vůbec nepotřebuje. Podvozek nám přišel pohodlný, auto je tiché a v kabině lze i ve vyšších rychlostech pohodlně konverzovat.
Vlastnit první vodíkové auto ale není levná záležitost. Základní cena bez daně je 62 tisíc eur, tedy přes 1,6 milionu korun. Vodík, pokud tedy seženete čerpací stanici, se nyní prodává okolo 9 eur za kilogram. Ujetí jednoho kilometru by tak pouze na palivu mělo přijít na dvě koruny a třicet haléřů.
Na české silnice se zatím Mirai nehodí, protože nemáme plnicí stanice. Nejvíce vozů se od zahájení výroby do letošního února prodalo v Japonsku, celkem 1500 kusů. Dále v USA, zejména v Kalifornii, kde se Mirai objevuje v 1200 kusech. Celkem spolu s vybranými trhy EU, jako je Německo, Dánsko, Velká Británie, Belgie nebo Norsko, jezdí na silnicích téměř tři tisíce těchto aut.
Vodíkové auto v Česku nedává smysl, ale hybridy ano. Prohlédněte si, jaké se v Česku nyní prodávají, včetně ceny a výbavy. Vše najdete přehledně zde.
