Norsko patří mezi nejkrásnější země na světě. Na své si přijdou milovníci moře i hor. Zejména jihozápadní část skandinávské země nabízí takovou koncentraci úchvatných přírodních útvarů, že musíte každých pět minut zastavovat, vyskakovat z auta a fotit.
I vzhledem k tomu, že článek publikujeme v automobilové rubrice, tak je jasné, jakým dopravním prostředkem jsme do Norska jeli. Pokud chcete vidět ze země co nejvíce během co nejkratší doby a za co nejméně peněz, tak vám ani nic jiného než vlastní automobil ideálně s naftovým motorem nezbývá.
Díky relativně novým mostům už se dá z Česka do Norska dostat přes Německo, Dánsko a Švédsko, aniž byste museli použít loď, což jsme také učinili. Poplatky za mosty jsou ale tak vysoké (téměř pět tisíc korun za cestu tam a zpět), že cesta trajektem zejména ve dvou a méně osobách může vyjít levněji, najedete díky ní méně kilometrů a ještě si na lodi odpočinete, nebo přenocujete. Pokud ale spěcháte, jeďte jako my přes mosty.
To pravé Norsko plné dlouhých úzkých mořských zálivů - fjordů obklopených strmými skalními stěnami, vodopádů a ledovců začíná západně od Osla, přibližně po 1700 km od Prahy. Buď na začátku, nebo na konci cesty si ale nechte pár hodin i na norské hlavní město, které je při cestě z jihu bránou do země.
Jde o jednu z nejmodernějších metropolí na světě. Na své si přijdou milovníci současné i staré architektury, umění i sportu. Doporučujeme navštívit novou budovu opery, areál holmenkollenského mamutího skokanského můstku nebo pevnost Akershus. Ekologicky smýšlející motoristy zaujme obrovská koncentrace elektromobilů včetně infrastruktury pro ně.
My jsme si Oslo užili hned na úvod, a pak se po důkladném nastudování předpovědi počasí rozhodli, že okruh po nejzajímavějších přírodních úkazech začneme z jihu. Vydali jsme se z Osla po pobřežní dálnici přes Drammen směrem na Kristiansand, ale jakmile autostráda skončila, přestal nás hustý provoz u moře bavit a vydali jsme se na západ k proslulé vyhlídce Preikestolen vnitrozemím.
Provoz okamžitě ustal, silnice se zúžila, začala se kroutit a stoupat a maximální povolená osmdesátka se najednou jevila jako nedosažitelná rychlost. Zároveň se kolem oken vozu spustilo promítání úžasných přírodních scenérií, které skočilo až po pěti dnech, kdy jsme asi 500 km severně od Osla najeli zpět na mezinárodní silnici E6 a začali s návratem na jih.
Kromě vyhlídky Preikestolen (kazatelna) nesmíte minout vodopád Langfoss vyhlášený v několika anketách nejhezčím na světě. Zdatní turisté by si neměli nechat ujít jedenáctikilometrový výšlap na vyhlídku nazvanou trollí jazyk (Trolltunga). Povinná by měla být i návštěva fjordu Geiranger, který je podle většiny průvodců nejmalebnější v celém Norsku, nebo některého ze splazů největšího ledovce v kontinentální Evropě Jostedalsbreen. Každý motorista s vyšším počtem oktanů v krvi si musí projet serpentiny Trollstigen neboli trollí stezky.
Návštěva zmíněných atrakcí se dá zvládnou v rámci okruhu začínajícího a končícího v Oslu a měřícího asi dva tisíce kilometrů. Během něj jsme se museli nalodit na čtyři relativně levné vnitrostátní trajekty (jedna jízda v průměru 300 Kč), projet desítky tunelů a několik horských sedel (většinou zdarma). Řešili jsme taková dilemata, jestli se svézt nejdelším tunelem v Evropě dlouhým 25 km s několika barevně nasvícenými kruhovými objezdy, nebo ho objet po nádherné několikanásobně delší vysokohorské scénické cestě.
Na tomto okruhu nepočítejte s rychlostními průměry vyššími než 50 km/h. Zvlášť pokud milujete přírodu, budete neustále zastavovat a s foťákem vyskakovat z auta. I hlavní silnice jsou navíc často tak úzké, že se na nich nevyhnou dvě větší auta, takže se obrňte trpělivostí stejně jako místní obyvatelé i ostatní turisté. Často jsme stáli dlouhé minuty, než se šlamastyka vyřešila, nikdy jsme však neslyšeli klakson nebo nadávky.
Ideální je do Norska cestovat větším automobilem vybaveným pořádným kufrem, lednicí a kvalitní lůžkovou úpravou. Ceny jídla, pití a ubytování jsou totiž proti českým poměrům v průměru tak trojnásobné. V Norsku a ve Švédsku navíc není žádný problém s kempováním "na divoko", takže se dá za ubytování hodně ušetřit. Když budete 150 m od obydlí a místo opustíte bez nepořádku ve stejném stavu, v jakém bylo, než jste na něm zastavili, můžete podle zákona spát v autě nebo stanu i na soukromém pozemku.
I tak zaplatíte za cestu dost peněz souvisejících s provozem auta. Nás stála cesta malým obytňáčkem Volkswagen California 5500 km dlouhá se spotřebou pod osm litrů nafty asi patnáct tisíc korun za mosty, trajekty, placené silnice a palivo.
Výdaje cestou do Norska
Tankování
Německo 29,20 až 29,80 Kč/l
Dánsko 28,50 až 29,05 Kč/l
Švédsko 35,30 Kč/l
Norsko 32,30 až 37,30 Kč/l
Jedná se o reálné ceny nafty, za které tankoval autor článku v polovině července 2016. Ceny na jiných pumpách většinou byly více či méně vyšší
Mosty
Storaebelt (Dán.) 873 Kč jedna cesta
Öresund (Dán.-Švéd.) 1460 Kč jedna cesta
Trajekty v Norsku (dvě osoby + auto)
253 až 305 Kč jedna cesta
Ubytování kemp Geiranger dvě osoby + auto + elektřina
792 Kč
Placených úseků je v Norsku spousta a na naší cestě jsme potkali výhradně elektronické placení mýta. Pokud se chcete vyhnout problémům, zaregistrujte registrační značku auta a svou kreditku ještě před odjezdem na www.autopass.no a mýto vám bude v placených úsecích strháváno automaticky. Projeté úseky a strhnuté částky pak se zpožděním uvidíte na internetu. My jsme týden po návratu z Norska viděli výpis v přepočtu za 540 českých korun, ale zřejmě nešlo o konečné číslo.
Norsko bývá zmiňováno jako země s nejdražším palivem na světě. Není to ale tak úplně pravda. Například při cestě na sever jsme v Oslu tankovali litr nafty v přepočtu za 32,30 Kč, tedy levněji než ve Švédsku. Pět dní poté už ale byla u stejné pumpy nafta o pět korun na litr dražší. Ceny se měnily každý den a v různých lokalitách se lišily až o devět českých korun na litr nafty! Doporučujeme tedy natankovat plnou, pokud narazíte na levnou pumpu. Spousta čerpacích stanic je ve Skandinávii automatická a tedy bez obsluhy. Musíte použít platební kartu.
Někteří průvodci straší množstvím radarů a přísnými pokutami. V některých úsecích je sice radarů dost, ale vždy na ně upozorňuje značka. Také jsme ale jeli třeba 500 km bez radaru. Maximální povolené rychlosti jsou sice nízké (80 km/h mimo město, 100 km/h na dálnici), ale málokdo je na rovných a přehledných úsecích dodržuje. Pokud pojedete vždy o 10 km/h více podle tachometru, nic se vám pravděpodobně nestane. V některých úsecích placených dálnic je navíc povolená rychlost 110 km/h. Policisty jsme na celé trase měřit neviděli a to ani ve Švédsku nebo v Dánsku.
Cestování po Norsku v létě má jednu velkou výhodu. Slunce zapadá hodně pozdě večer a vychází brzy ráno. Ještě o půlnoci jsme měli světlo na focení. Dny jsou tedy mnohem delší než u nás a víc toho stihnete vidět. Červenec navíc může přinést i velmi příjemné teploty. Například na Geirangerfjordu teploměr ukazoval až 31 stupňů. V noci nikdy teplota neklesla pod deset stupňů, takže i v nevytápěném autě stačil lehký spacák.
