


Přehlídka automobilové elegance v Itálii je místem pro rozmanité vozy, letos ale pozornost přitahoval Volkswagen. W12 Nardo ukázal dobu, kdy se největší evropská automobilka rozhodla postavit supersport bez kompromisů. Je to auto, které nakonec připravilo půdu pro Bugatti Veyron. Na světě existuje jediný kus na značkách a má exkluzivního majitele.
Před nádherný hotel Villa d´Este na břehu jezera Como přijíždí černý supersport. Nízký, široký, s efektně prosklenou zádí a nůžkovými dveřmi, při defilé před publikem vysunutými vzhůru.
Na nejprestižnější automobilové přehlídce v Evropě Concorso d'Eleganza Villa d'Este si člověk po prvotním ohromení zvykne na všechna ta exkluzivní Ferrari z šedesátých let, unikátní Bugatti nebo některý z dávno zapomenutých italských prototypů, které existují v jediném exempláři. Ale Volkswagen tu nečeká.



A přesto tu právě jeho logo letos vyvolalo jednu z nejsilnějších reakcí celého víkendu. Volkswagen W12 Nardo působí i po čtvrtstoletí jako zjevení. Auto z okamžiku, kdy se největší evropská lidová automobilka na chvíli rozhodla přestat chovat jako lidová automobilka.
Villa d’Este je totiž místem, kde automobilová historie funguje téměř jako aristokracie. Hodnota zde nespočívá jen v penězích nebo výkonu, ale v původu, vzácnosti, kulturním významu a příběhu. Volkswagen sem jednoduše nepatřil.
Značka, která motorizovala Evropu pomocí Brouka a Golfu, nikdy nestavěla auta určená pro trávníky prestižních automobilových přehlídek této úrovně. A právě proto působilo letošní vystavení modelu W12 Nardo tak mimořádně. Byl to první Volkswagen na Villa d’Este od roku 1929.



W12 Nardo samozřejmě nevznikl jako výstřelek. Byl výsledkem jedné velmi konkrétní éry koncernu Volkswagen, doby Ferdinanda Piëcha. Muže, který ze své pozice vedení koncernu VW věřil, že technická převaha je nejvyšší forma firemní prestiže.
Jako zapálený technokrat, stratég a vizionář během několika dekád proměnil Volkswagen v průmyslové impérium a zároveň stál u zrodu některých z nejdůležitějších automobilů moderní éry, jako byly Audi Quattro, Porsche 917 či Bugatti Veyron. A také W12 Nardo.
Na konci devadesátých let Volkswagen experimentoval s motorem W12, neobvyklou konstrukcí vzniklou spojením dvou úzkých šestiválců VR6 do jediného bloku.
První koncept W12 Syncro se objevil už v Tokiu v roce 1997 jako čtyřkolka s výkonem přes 400 koní. O rok později následoval roadster v Ženevě. A v roce 2001 přišla definitivní verze W12.
Auto bylo dlouhé jen 4,55 metru, vysoké pouhých 110 centimetrů a vážilo zhruba 1200 kilogramů. Uprostřed se podélně uložil atmosférický šestilitrový motor W12 o výkonu 600 koní. Síla šla přes šestistupňový manuál na zadní kola. Zrychlení na stovku trvalo asi 3,5 sekundy a maximální rychlost přesahovala 350 km/h.
Na začátku tisíciletí šlo o absurdní technické parametry. Zvlášť pro auto se znakem VW na přídi.

U pouhého statického vychloubání nezůstalo a absolutní vrchol programu přišel v okamžiku, kdy se z testovacího projektu stal rekordní stroj. Volkswagen W12 během dvaceti čtyř hodin na oválném vysokorychlostním okruhu Nardo v jižní Itálii ujel v roce 2002 celkem 7740,576 kilometru a dosáhl průměrné rychlosti 322,891 km/h.
Nešlo o jednorázový sprint, ale o extrémní vytrvalostní jízdu, při níž se vůz zastavoval zhruba každých 80 minut jen na dotankování, výměnu pneumatik a střídání jezdců a čas přitom běžel dál bez přerušení. Výsledkem byl rekord, který není dodnes překonán. Ostatně právě proto se mu říká W12 Nardo…
Mimochodem, až na druhý pokus. První jízda totiž proběhla o čtyři měsíce dříve, kdy auto zajelo průměr kolem 295 km/h, a už i tím získalo několik rychlostních rekordů, ale Piëch s výsledkem nebyl spokojen, protože chtěl překonat psychologickou hranici 300 km/h průměru. Proto tým nasadil upravené vozy, změnil strategii zastávek a dosáhl rekordu 322 km/h. Ferdinand Piëch zkrátka vždy dosáhl svého.
Tahle čísla jsou důležitá i mimo samotný kontext rychlosti. Na počátku nového tisíciletí šlo o demonstraci něčeho, co se tehdy v sériovém automobilismu prakticky neřešilo, tedy stabilitu vysoké rychlosti v reálném světě po extrémně dlouhou dobu.
W12 Nardo tak nebylo jen „rychlé auto“, ale laboratorní nástroj koncernu Volkswagen pro ověření, jak se chová lehký supersport s motorem W12 při kontinuálním zatížení, kdy už nehraje roli výkon na papíře, ale teplo, opotřebení pneumatik a aerodynamická konzistence.
Průměr nad 320 km/h po celý den z něj dodnes dělá jeden z nejradikálnějších vytrvalostních výkonů v historii silničních prototypů.
Existují jen čtyři vozy na světě, přičemž pouze jediný z nich je homologovaný pro silniční provoz a má regulérní značky. Ostatní jsou ve sbírkách – jeden má například Volkswagen ve Wolfsburgu, i když veřejně ho nevystavuje.
A právě to jediné „legálně“ používané na silnicích, které přijelo letos ukrást slávu před Villa d´Este, má neobyčejného majitele.
Za volantem seděl Gregor Piëch, nejmladší Ferdinandův syn. Pro něj nebylo vystavení auta jen společenskou událostí, ale tak trochu osobní vzpomínkou i návratem k době, kdy koncern Volkswagen působil téměř posedle technickými možnostmi.
„S tímto vozem jsem vyrůstal, řekl bych, po většinu svého života. Bylo mi osm let, když jsem ho poprvé viděl při pokusu o světový rekord. Takže jsem se naučil něco o fyzice. Plná nádrž paliva a nové pneumatiky mají na chování vozu jiný vliv než prázdná nádrž a opotřebované pneumatiky,“ říká s vtipem.

Nakonec ale přiznává osobně: „Jsem tu, abych projevil úctu, respekt a lásku svému otci Ferdinandovi a poprvé představil tento vůz ve Villa d'Este.“
Vedle něj se v autě vezl Fabrizio Giugiaro, autor návrhu vozu a syn Giorgetta Giugiara, jednoho z nejdůležitějších automobilových designérů 20. století. W12 Nardo totiž nevznikal v interním designovém centru Volkswagenu, ale v italském Italdesignu. A právě to je na autě dodnes vidět. Nepůsobí německy technokraticky ani okázale exoticky. Je zvláštním spojením disciplíny a italské lehkosti.
„Auto je velmi dobře vyvážené, s elegantními liniemi, nic není přehnaně stylizované a vše je logické,“ popisuje Giugiaro a mluví o svých oblíbených detailech. O obrovské prosklené ploše, která od čelního skla pokračuje až nad motor. O dokonale symetrické palubní desce. O tom, jak se v interiéru kombinovaly běžné komponenty Volkswagenu s exotickou architekturou supersportu.
„Přístroje jsme použili z nejlevnějšího Volkswagenu na trhu, modelu Lupo. Kliky pocházejí z Passatu a navigace z Golfu. Všechno se soustředilo na technologie,“ přiznává s vtipem.
Designová zdrženlivost je možná důvodem, proč auto zestárlo lépe než většina tehdejší produkce. Dlouhá plochá silueta, téměř vodorovná příď a čisté boky působí i dnes překvapivě současně. Karoserie byla postavená jako karbonový monokok a díky motoru uloženému za posádkou mohl být předek vozu mimořádně nízký.
Na Villa d’Este podobné příběhy publikum oceňuje. Lidé kolem auta postávali dlouhé minuty. Fotili si nejen exteriér nebo motor pod sklem, ale i dvojici na míru vyrobených karbonových kufrů přesně zapuštěných do prostoru za kabinou.
Proč však W12 Nardo nikdy nevznikl jako sériové auto? Mezitím totiž Volkswagen koupil Bugatti a supersportovní ambice koncernu se přesunuly jinam. Technologie vyvinuté pro W12 se později propsaly do motorů Bentley, luxusního Phaetonu i samotného Bugatti Veyron. Mnozí dodnes považují W12 Nardo za duchovního předchůdce Veyronu.
Volkswagen si tehdy pravděpodobně správně spočítal, že svět nebude chtít utratit peníze za supersport se znakem VW. Jenže právě Villa d’Este letos ukázala, že některá auta nakonec překročí logiku trhu i původní obchodní kalkulace. W12 Nardo už dávno není „Volkswagenem, který se nedostal do výroby“. Stal se symbolem doby, kdy se technická odvaha koncernu na krátký okamžik utrhla ze řetězu.



A možná pár lidí mělo to nečekané štěstí, že na cestě od italského jezera Como do Rakouska tento černý přízrak v polovině května spatřili na silnici. Možná nevěřili svým očím, protože Gregor se rozhodl jet ve W12 Nardo, které má nedozírnou hodnotu, z Villa d´Este domů po vlastní ose…









Problémy s nedostatkem pohonných hmot na jihu Ruska způsobily nepřátelské vzdušné útoky na energetické firmy, uvedlo dnes ruské ministerstvo energetiky podle státní agentury TASS. Nedostatek pohonných hmot si místy vynutil zavedení přídělového systému. Před čerpacími stanicemi se tvoří dlouhé fronty motoristů.



Tři dny zbývají do startu fotbalového mistrovství světa, na kterém se po 20 letech představí i česká reprezentace. V žebříčku renomovaného serveru The Athletic, který hodnotil dresy všech účastníků turnaje, však Češi naprosto propadli. Skončili třetí od konce.



Evropská unie dnes uvalila sankce na dva íránské občany a jednu jednotku íránských revolučních gard za ohrožování svobody námořní plavby v Hormuzském průlivu, kterým za obvyklé situace proudí zhruba pětina světových dodávek ropy.



Prezident Petr Pavel se vydal na jednání vlády kvůli sporu o zastupování na mezinárodních summitech. Zatímco o jeho účasti na červencovém summitu NATO v Ankaře kabinet podle premiéra Andreje Babiše (ANO) rozhodne až za dva týdny, vláda v pondělí schválila Pavla jako šéfa delegace na Valné shromáždění OSN, které se v září koná v New Yorku.



Americký prezident Donald Trump ostře zareagoval na první přímé ostřelování mezi Izraelem a Íránem od dubnového příměří. Obává se, že další eskalace může zhatit měsíce diplomatického úsilí a ohrozit dohodu, kterou jeho administrativa s Teheránem dokončuje. Obě strany proto vyzval k okamžitému příměří.