Dvě hodiny trvalo ráno nastartovat starou pragovku. Ne že by za to mohla jen ona – zkrátka téměř stoleté stroje, které prošly oživením teprve nedávno, vždycky potřebují svůj rituál, na který musíte přijít. A někdy jde o úplnou banalitu. Letos jsme poprvé vyrazili na trať jedinečného závodu Zbraslav–Jíloviště na motorce, konkrétně stroji Praga 500 BD se sajdkárem. A stálo to za to.
Legendární závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště patří k nejstarším motoristickým podnikům na světě. Ve světě o něm dnes ví přitom málokdo. V české kotlině má ale jméno, které mezi milovníky historických automobilů a motorek stále funguje jako zaklínadlo.
Letos se na slavný kopec znovu sjely desítky strojů, z nichž některé pamatují Rakousko-Uhersko, jiné první republiku a další slavné závodní éry, které už jsou dávno minulostí.
My jsme se do téhle společnosti letos poprvé zamíchali s Pragou 500 BD se sajdkárem. Motorkou, která má za sebou bezmála století historie (je z roku výroby 1931) a před sebou velmi konkrétní budoucnost: 14. listopadu se bude dražit na auto-moto aukci Retro Garáž v Lysé nad Labem.
Před závodem prošla oživovacím servisem, který byl nakonec výrazně náročnější, než se čekalo. „Musel se opravit přidřený válec. Nechtěli jsme se ale vzdát, když jsme Pragu do závodu přihlásili, a tak jsme ji dokázali v rekordním čase dát do kupy,“ říká Pavel Kočí, organizátor aukcí, se kterým jsme se stejně jako loni – tehdy za volantem MG F1 Magna Jarvis – postavili společně na start.
I tentokrát jsme si chtěli role rozdělit a za řídítky se prostřídat, protože oba máme veterány v lásce.
Jenže místo pohodového seznamování s veteránem přišla improvizovaná mechanická dílna na parkovišti. Náš největší soupeř nebyl kopec, časomíra ani ostatní závodníci. Byla to nejen „naše“ pragovka, ale především poněkud naivní představa, že když motorka nastartuje, je vyhráno.
Protože dokud nestojíte se srdcem v krku na startovní čáře, kolem vás jsou davy diváků, pod vámi vibruje motor a před vámi se táhne kopec, na kterém kdysi závodila Eliška Junková, vlastně nevíte, o čem Zbraslav–Jíloviště je.
Kopec, kde závodila Junková
Historie závodu sahá do roku 1908. Tehdy se poprvé jelo ze zbraslavského náměstí směrem na Jíloviště a podnik si rychle získal pozornost doma i v zahraničí. Po přerušení první světovou válkou se závod vrátil a s krátkou přestávkou se jezdil až do roku 1931, kdy ho definitivně zastavila hospodářská krize.
Na startu se tehdy objevovala největší jména meziválečného motorsportu. Jedním z nejslavnějších okamžiků byl rok 1926, kdy Eliška Junková zajela na Bugatti Type 35 nejrychlejší čas mezi automobily, vytvořila nový traťový rekord a porazila i svého manžela Čeňka.
Dnes už se samozřejmě nezávodí způsobem, jakým se závodilo před sto lety. Novodobou tradici obnovil v roce 1967 Veteran Car Club Praha a Zbraslav–Jíloviště se od té doby jede jako jízda pravidelnosti. Trať měří necelé čtyři kilometry a překonává převýšení kolem 190 metrů. Auta a motocykly ji absolvují dvakrát a vítězí ten, kdo dokáže oba časy zajet co nejpřesněji stejně.
Jinými slovy: nejde o to být nejrychlejší. Jde o to poznat svůj stroj natolik dobře, abyste dokázali předvést prakticky stejnou jízdu dvakrát za sebou. U skoro stoletého motocyklu je to disciplína sama pro sebe.
Sraz v osm. V deset jsme pořád opravovali
Náš plán byl jednoduchý. V sobotu v osm ráno se sejít, nastartovat pragovku a aspoň dvě hodiny se na ní projíždět po okolí. Přece jen to není náš stroj, ale motorka sběratele, který ji za dva měsíce nabídne v aukci. Potřebovali jsme si na sebe zvyknout, zjistit, co má ráda, jak reaguje na plyn, kde zabírá spojka, jak dobře řadí a jak se vlastně chová se sajdkárem.
U veterána totiž není nic samozřejmé. Každý má svou povahu. Některý je poslušný, jiný náladový. A některý se rozhodne, že s vámi dnes prostě spolupracovat nebude. Pragovka patřila do poslední kategorie.
Po prvním nadějném nastartování běžela asi deset vteřin. Motor jsme nechali příliš krátce zahřát, nedrželi plyn a motorka zhasla. A pak už se rozhodla, že se jí pracovat nechce vůbec.
Následující dvě hodiny jsme tak na parkovišti předváděli pouliční divadlo. Tlačili, zkoušeli, hledali příčinu a postupně do našeho trápení zapojili i okolí.
A právě tady se ukázala jedna z nejhezčích věcí na veteránských akcích: nikdo vás nenechá ve štychu. Z kufrů ostatních závodníků se začalo vynořovat nářadí, přicházely rady a občas i velmi konkrétní diagnózy. A díky obrovské ochotě ostatních – díky, Jirko! – se nakonec objevila i svíčka, která sehrála roli hlavního hrdiny. Ano, náhradní svíčku jsme samozřejmě měli mít s sebou.
Pragovka nakonec chytla, jenže dvě a půl hodiny pryč znamenaly, že na pořádné sžití s motorkou už nezbyl prakticky žádný čas. Což jsme se snažili brát sportovně. A pak přišel start.
Stojíte na čáře pod branou, před vámi kopec, kolem vás stovky lidí a v hlavě si opakujete, že hlavně nesmíte udělat ostudu. Vlajka jde nahoru a motor zhasne. V tu chvíli máte v hlavě trochu paniku a trochu stud. Takhle jsem si těch pár minut slávy úplně nepředstavovala.
Čtyři minuty, které utečou jako nic
Samotná jízda po trati zabere zkušenému a svižnému jezdci zhruba čtyři minuty. Nám trvalo zdolání slavného kopce podstatně déle. Ale o čas tady vlastně nejde. Po prvním průjezdu se vracíte zpátky na start, nadechnete se a jedete podruhé.
A právě tehdy vám dojde, že Zbraslav–Jíloviště se neodehrává jen mezi startovní a cílovou čárou. Žije celý den kolem.
Chodíte mezi auty a motorkami, posloucháte jejich motory, prohlížíte si karburátory, které pamatují dobu, kdy byla automobilka Praga ještě průmyslovým gigantem, a hlavně posloucháte lidi. Protože každý druhý stroj má za sebou příběh, který je minimálně stejně zajímavý jako jeho technické parametry.
Pradědečkova Praga a tajná oprava
Hned vedle nás stála další nádherná Praga 500 BD, navíc v naprosto původním stavu s krásnými ručně malovanými linkami. Patřila Miroslavu Kučerovi, mladému právníkovi, který se závodu letos účastnil poprvé.
A její příběh začal dávno před jeho narozením. Motorku kdysi vlastnil jeho prastrýc, který pracoval jako testovací jezdec přímo v Pragovce. Stroj zůstal v rodině a zhruba před čtyřiceti lety ho za peníze ze svatebních darů koupil Miroslavův otec.
„Žena mi tenkrát pěkně spílala, co jsem to proboha udělal. Dneska je ale ráda,“ smál se, když na Zbraslav přijel syna podpořit. A tím rodinný příběh nekončí. Miroslav nechal motorku potají opravit a loni o Vánocích ji otci vrátil – tentokrát už v provozuschopném stavu.
Právě podobné příběhy dělají ze Zbraslavi–Jíloviště něco víc než jen veteránskou akci. Na startu totiž nestojí jen stará auta a motorky. Stojí tam rodinné památky, celoživotní vášně, někdy trochu šílené projekty a stroje, které někdo zachraňoval desítky let.
Na Jawě 100 Robot z roku 1938 letos dorazil profesor Pavel Pafko. Úchvatný Rudge-Whitworth Grand Prix z roku 1929, který závod Zbraslav–Jíloviště v témže roce dokonce vyhrál a stanovil tehdejší rekord, vodil šéfredaktor Motor Journalu Karel Kupka. Výjimečný Steyr Sport přivezl Andreas Bielina a jedním z největších lákadel byl závodní Walter 0 z roku 1924, který se po letech vrátil na trať.
A podobný příběh by se dal vyprávět skoro u každého druhého stroje na startovní listině.
Nejde jen o závod
To nejdůležitější se tu totiž odehrává mimo trať. Lidé přijíždějí ukázat auta, která jejich rodina vlastní několik generací. Motorkáři si mezi sebou půjčují nářadí. Mechanici dokážou podle zvuku motoru odhadnout problém rychleji než kdejaká diagnostika. A diváci se chodí dívat na stroje, jejichž konstruktéři jsou už dávno po smrti.
A pak je tu těch pár minut na trati. Najednou přestane existovat všechno kolem. Řešíte plyn, spojku, řazení, zatáčky a kopec před sebou. A hlavně doufáte, že krásná, jedinečná a trochu nevyzpytatelná motorka, kterou ještě pořádně neznáte, zase nezhasne.
Jet po stejné silnici jako automobilové legendy, cítit za sebou stovky lidí a vědět, že se všichni přišli podívat právě na tyhle staré stroje, má ale něco do sebe.
A tak si ze Zbraslavi–Jíloviště neodvážíme čas ani výsledek, kterým by se dalo chlubit, ale jednu novou důležitou zkušenost: u veteránů nestačí mít odvahu. Potřebujete to pověstné štěstí… a vždycky aspoň jednu rezervní svíčku v kapse.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Jasný favorit i nečekaný černý kůň. Sázkaři mají o letošní StarDance jasno
Taneční horečka startuje v sobotu a sázkové kanceláře mají jasno v tom, kdo má letos nejblíž k trofeji. Mezi soutěžícími dominuje známý zpěvák a herec, černým koněm je však bývalý špičkový sportovec. Kdo si podle bookmakerů jde pro triumf, komu naopak nevěří a proč se nevyplácí spoléhat jen na první odhady?
ŽIVĚ Česko volí. K urnám dorazil Babiš i prezident Pavel
Hlasovat lidé mohou tradičně od pátečních 14 do 22 hodin a v sobotu od osmi do 14 hodin. V komunálních volbách si vybírají své zástupce do obecních a městských zastupitelstev, v některých městech také do zastupitelstev městských částí či obvodů. Senátní volby probíhají letos v celkem 27 obvodech.
Usmíření dlouho nevydrželo. Macinka si v Černoučku rýpl do Pavlovy dovolené
V New Yorku spolu snídali a působili téměř jako sehraná dvojice. Před volbami se ale zdá, že je všechno zpátky ve starých kolejích. Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) vyrazil do domovského Černoučku prezidenta Petra Pavla, aby podle svých slov zjistil, co si místní myslí o jeho dovolené. Prezident nakonec ale do obce přijel a odvolil.
ŽIVĚ Rusko útočilo na Záporoží, Ukrajina na ruská datacentra. Obě strany hlásí mrtvé
Ruské údery na ukrajinská města si vyžádaly několik mrtvých a zraněných, jeden člověk zemřel v Záporoží, kde ruská armáda zasáhla obytnou čtvrť. Ukrajinské drony druhou noc po sobě zaútočily na datové centrum ruské technologické společnosti Jandeks, tentokrát v Kalužské oblasti. Ruské úřady zároveň hlásí dva mrtvé po ukrajinském útoku v Belgorodské oblasti.
Tečka: Kdo je solí této země. Není to Babiš ani David. A jak moc nám chybí Havel
Pravidelná páteční Tečka Radka Bartoníčka je tady. Její autor jako obvykle pouští krátká videa, která buď sám natočil, nebo ho zaujala jinde. S jejich pomocí se snaží glosovat především politické dění v Česku za uplynulý týden. Kromě politiky ho ale zajímají i další témata, lidé a události mimo politiku.