Reklama
Reklama

Mlýn, kde šrot není šrot. Takové vraky československých motorek a aut jinde neuvidíte

Rezavé motocykly, vraky aut i stroje, které by jinde skončily v kovošrotu. V Hradčanech u Prostějova z nich vznikla zajímavá expozice, která víc než na lesk sází na příběhy a nečekané souvislosti. Tohle místo stojí za to navštívit, nic takového jinde v Česku asi neuvidíte.

Reklama

Člověk bez romantiky, vztahu k veteránům nebo aspoň trochy té zdravé posedlosti by při pohledu na to, co tu stojí, nejspíš řekl, že jde o poctivě nasbíranou hromadu šrotu.

Rezavé motocykly, zničené karoserie, stroje, které by jinde už dávno skončily v kovošrotu nebo v lepším případě jako „projekt na někdy“.

Jenže ve starém krásném mlýně v Hradčanech u Prostějova se na ně člověk dívá úplně jinak. Tady se díky velkým nadšencům a odborníkům na historické stroje stala z věcí, které už měly být dávno mrtvé, expozice plná příběhů, nápadů a občas i docela svérázného humoru.

Manželé Burianovi tu i s pomocí kamarádů během několika let proměnili chátrající objekt v krásný areál. Je to hospodářství, dílna i trochu sběratelský chaos v tom nejlepším slova smyslu. A díky Petrovi Burianovi, kterému se ve veteranistické komunitě neřekne jinak než Kenny, tu nově vzniklo taky muzeum.

Reklama
Reklama

Kenny léta vedl renovační dílnu, v poslední době se specializuje už „jen“ na lakování aut a motorek. Jeho velkou vášní vždycky byly staré stroje, ať už nablýskané zrenovované veterány, nebo patinovky, ale poslední léta se jeho fascinace posunula trochu jinam.

„Čím dál víc mě začaly bavit exempláře, které toho mají už hodně za sebou. Ty, které už lidé vyhodili, nebo na ně v porostu trávy zapomněli, anebo si je v záchvatu lidové tvořivosti nějak předělali,“ popisuje.

Proto bylo možné poslední roky Kennyho vídat, jak jezdí po republice a skupuje bizarní traktůrky s motory Jawa, různé sekačky nebo pluhy poháněné motory ČZ a mnoho, mnoho dalšího.

A sbíral to všechno s jasným záměrem: dát šrotu, po kterém by lidé ani nevzdechli, nový život. A letos tak konečně otevřel muzejní expozici v původní mlýnici.

Reklama
Reklama

„Na první pohled to může připomínat spíš sklad věcí, které někdo zapomněl vyhodit. Jenže právě v tom je pointa. Většina exponátů by jinde neměla šanci a tady nabírají druhý dech,“ říká Kenny, kterého vždycky hlavně zajímá, co to je za stroj, odkud se vzal a jestli ještě zvládne nějaký návrat do života.

A tak tu vedle sebe stojí kompletně zrenovované motocykly, často z Kennyho dílny, a stroje, které vypadají, jako by si daly delší pauzu někde v rybníku nebo pod zemí. Kontrast mezi nimi je vlastně jeden z hlavních exponátů celé mlýnice. Ukazuje se tu mimo jiné i to, že ne každý zásah do veterána končí dobře, i když někdy zůstane už jen tvar, který vzdáleně připomíná původní stroj.

Mezi motocykly se tu objevují kusy nejen z Česka, ale i z USA, Švýcarska a Číny, včetně různých licenčních verzí a domácích přestaveb, které by v katalogu výrobce nejspíš nikdy neprošly schválením a které potvrzují, že občas měl někdo víc času než rozumu, ale dost trpělivosti to dokončit.

Ale aby někdo nepropadl mýlce, že tu jsou jen stroje v rozkladu. Kenny má samozřejmě za ta léta slušnou sbírku i pěkných patinovek, občas si také nechal motorky, které sám zrenovoval, a jindy se také podílel na výjimečných projektech. A tak jedním z výraznějších kusů, které do sekce „šrot“ nepatří, je PeraCzech, přestavba vycházející z novodobé indické Jawy Pérák.

Reklama
Reklama

„Mrzelo nás, že je černá. Z původně jednoduchého ‚přelakujeme a uvidíme‘ se stal v naší partě kamarádů projekt, který si postupně začal žít vlastním životem,“ popisuje její příběh Kenny.

Dostala nové blatníky, výfuk, úpravy nádrže, zapojení spínačky… a najednou stojí výjimečný stroj, který připomíná původního Péráka, tak, jak si nadšený fanoušek československé značky u moderní interpretace stroje představuje.

Muzeum historických motorek a strojů v Hradčanech na Prostějovsku
Muzeum historických motorek a strojů v Hradčanech na ProstějovskuFoto: Helena Farkasová

První patro muzea pak patří hlavně Kývačkám a Panelkám a do toho nechybí domácí úpravy, kde se dvoutakty proměnily na čtyřtakty. A pak je tu motocykl, který si mezitím nechal narůst strom – doslova.

Podkroví je věnované Jawám 50 Pionýr, tedy strojům, které mají za sebou všechno od závodění až po kariéru zahradní techniky.

Reklama
Reklama

„Najdete tu sériové kusy, upravené verze i věci, které by se daly popsat jako ‚kdyby to fungovalo, je to geniální‘. Vedle toho i část, která se jmenuje peklo, což je vlastně docela přesné označení pro prostor plný ohořelých strojů a divokých instalací,“ směje se Kenny.

Expozice nekončí uvnitř. Na dvoře pokračuje další sbírka strojů, které se už do mlýna prostě nevešly, a celé to doplňuje malé hospodářství se zvířaty, která tu působí skoro jako oficiální součást výstavy. Vedle toho tu má Kenny dílnu a prodejnu moto dílů, kde se dá strávit víc času, než člověk původně plánoval.

Kenny nadšeně návštěvníky provází během komentovaných prohlídek a celý tento projekt shrnuje s nadsázkou v jedné větě: „Celý areál stojí na jednoduché myšlence: že každý stroj má svůj příběh, i když na první pohled vypadá, že už má po něm.“

Reklama
Reklama
Reklama