Každý chtěl být bagristou. Jaké to je, když si do něj konečně sednete

Jaké to je ovládat bagr. |

Foto: Eva Srpová

Nejvíc fascinující na bagrech není síla, ale přesnost. To člověku dojde až ve chvíli, kdy sedí v kabině stavebního stroje, kolem sebe má tuny hydrauliky a železa, snaží se úplně jemně nabrat lopatou hlínu a přesunout ji na svoje místo, aniž by ji rozsypal všude kolem.

Existují dvě profese, které fascinují skoro každého bez ohledu na věk. Asi každý chtěl být jako dítě na chvilku popelář nebo bagrista. Jedni se vezou na stupačkách velkých aut, druzí dokážou několika pohyby udělat do země díru jako hrom a pak ji srovnat v dokonalý terén.

A i když se většina dětských snů časem rozplyne, fascinace stavební technikou v člověku zůstává. Stačí se zastavit u výkopu u silnice a člověk zjistí, že ten pohled na bagr je překvapivě univerzální. Dívají se na něj děti, ale stejně tak i dospěláci.

Redakce Auto Moto vyzkoušela řízení bagrů a strojů značky Bobcat | Video: Aktuálně.cz/Eva Srpová

U Dobříše má firma Bobcat evropské centrum vývoje a výroby a před halami jedno obří pískoviště „na hraní“. V rámci demo jízd tu představuje desítky strojů od malých smykových a pásových nakladačů, velkých kloubových nakladačů, teleskopických manipulátorů, fréz až po bagry nejtěžšího kalibru. Když dostanete možnost si je vyzkoušet, představa „prostě taháš za páky“ jako Vlk v „Jen počkej, zajíci“ je úplně mimo realitu.

Moderní stavební technika není primitivní mechanika, ale přesně řízený hydraulický systém, kde i milimetr pohybu rozhoduje o tom, co se děje s několika tunami materiálu. A páky už dávno nahradily citlivé joysticky.

První kontakt se stroji je vlastně překvapivě civilizovaný. Nejprve nasedám do klasického „smykáče“, tedy smykem řízeného nakladače. Lidé jim obecně říkají „bobík“, i když to není Bobcat, protože právě takhle malé snadno ovladatelné stroje vhodné pro farmáře původně americkou značku tolik proslavily.

Bobcat má celou modelovou řadu podle velikosti od typů S70 až S86, které se cenou pohybují zhruba od 700 tisíc přes milion. V kabině je to pracovní stroj s kombinací průmyslového robotu a trochu i herní konzole. Tím nejdůležitějším ovládacím prvkem jsou joysticky, které jsou klíčovým nástrojem celé práce.

To je na celé práci nejtěžší. Všechno se děje současně. Řidič musí řídit, sledovat terén, odhadovat hloubku, kontrolovat stabilitu stroje a zároveň jemně ovládat hydrauliku. Když se pravý joystick pohne dopředu, rameno se spustí dolů, při pohybu dozadu se zvedá, při vychýlení do strany se naklápí lopata na jednu nebo druhou stranu. Levý joystick pak ovládá pohyb „smykáče“ dopředu, dozadu a do stran.

V praxi ale nejde o jednotlivé pohyby, nýbrž o jejich kombinaci. Zkušená obsluha nepracuje krok za krokem, všechno naopak dělá plynule v jednom pohybu, jako kdyby šlo o jeden koordinovaný celek.

Přesedám do většího kalibru a zkouším taky kloubový nakladač Bobcat L95. „To je mimochodem v současnosti největší nakladač, který firma v nabídce má. Standardně má lžíci, ale příslušenství se dá samozřejmě vyměnit třeba i za vidle. Je to stroj, který vyjde zhruba na 1,5 milionu korun a je nejpopulárnější v Německu,“ popisuje Patrik Nátr, manažer z Bobcatu.

Může jezdit klasicky po silnici a pohybuje se rychlostí až 40 km/h. V kabině má kamery, a tak se s ním snadno couvá. Volant je vybavený otočnou koulí, která umožňuje řídit jednou rukou bez nutnosti neustále přehmatávat, a tak se s její pomocí dá otočit prakticky na místě, má fantastický rejd. To je důležité, protože druhá ruka je stejně téměř neustále na joysticku, kde je tlačítko voliče převodovky, a pohybem joysticku se ovládá lžíce. Je to ale pocitově trochu snazší než s malým „bobíkem“.

Už po pár minutách je ovšem jasné, že při práci i v tomto stroji nejde o sílu, ale o jemnost. Nejtěžší není vozidlo rozhýbat, nýbrž zastavit ho přesně tam, kde má být. Nezabrat příliš hluboko, nevysypat materiál vedle, nepřeklopit lopatu moc rychle a hlavně sladit všechny pohyby tak, aby vznikl plynulý a přesný výsledek.

A pak zkouším také různé velikosti bagrů. Zajímavým zážitkem je ovládání nejmenšího stroje na trhu, tunového Bobcatu. „Je populární právě proto, že je tak skladný. Snadno se převáží a díky výsuvným pásům se s ním dá vjet i do běžných domovních dveří a provádět výkopové práce i v interiérech,“ dodává Nátr.

První pokusy začátečníka vypadají spíš jako boj se strojem než pořádná práce. Pravým joystickem se ovládá lžíce k sobě a od sebe a také rameno směrem nahoru a dolů, levým se ovládá rameno k sobě a od sebe a současně také doleva a doprava. Všechno je o koordinaci.

„Bobík“ jako synonymum pro malý nakladač

Bobcat má kořeny v USA, koncem 50. let firma vyvinula první malý tříkolový nakladač pro farmáře a postupně se zrodil úplně nový segment stavební techniky, tedy kompaktní stroje určené do stísněných prostor, kde velká technika neprojde.

Slovo „bobcat“ nebo taky „bobík“ se začalo používat jako obecné označení pro malé nakladače, bez ohledu na výrobce. Podobně jako se někdy říká „lux“ všem vysavačům. Ve skutečnosti ale firma vyrábí mnohem širší portfolio techniky, od minibagrů přes teleskopické manipulátory až po komunální stroje a různé typy příslušenství.

V roce 2007 ji odkoupila jihokorejská skupina Doosan, evropská centrála Bobcatu sídlí v Dobříši, kde firma provozuje výrobní a vývojové zázemí pro evropský trh, kde vzniká část moderních strojů.

Moje pohyby jsou trhané, lopata reaguje přehnaně, materiál se sype jinam, než člověk zamýšlel. Mozek jednoduše nestíhá koordinovat tolik věcí najednou.

Postupně se ale začne objevovat rytmus. Jestli vás to něco naučí, tak to, že čím větší, mohutnější a silnější stroj, tím víc hydraulika reaguje přesně a bez prodlevy. A to, co se zvenčí jeví jako jednoduché „hrábnutí“, je ve skutečnosti dokonale sladěný tanec pohybů ramene a lopaty.

Člověk musí myslet ve třech osách najednou. Pohyb vpřed, do výšky a do rotace probíhá současně a bez přesné koordinace není možné udělat ani základní výkop.

Celý systém pak stojí na hydraulice, která přenáší sílu pomocí tlaku kapaliny. Právě díky ní může relativně kompaktní stroj zvedat několik tun materiálu a zároveň reagovat s jemností, která připomíná spíš chirurgický nástroj než stavební techniku. A možná právě v tom je důvod, proč tyhle stroje fascinují tolik lidí bez ohledu na věk.

Největší akustická zkušebna

Akustika je stejně důležitou součástí vývoje jako výkon nebo spotřeba. Vývojáři Bobcatu v Dobříši se chlubí, že mají zřejmě jednu z největších akustických zkušeben v Evropě, kde se detailně měří hluk stavebních strojů a jejich jednotlivých komponent. Jde o ohromnou místnost o rozměrech 17 x 21 x 9 metrů, stěny tvoří 80 cm hluboké panely ze skelné vaty.

Rozmístěním mikrofonů v přesných vzdálenostech od stroje vzniká pomyslná měřicí obálka kolem celé zkušební komory, která umožňuje zachytit hluk ze všech stran a v různých podmínkách.

V této laboratoři se testuje, jak jednotlivé konstrukční prvky ovlivňují celkový akustický projev, jak se chová nový design a jak se mění hluk při různých pracovních režimech. Součástí zkoušek je i homologace strojů, tedy ověření, že splňují přísné limity hluku pro uvedení na trh. Kromě klasických měření se zde používají i speciální brzděné válce, na které lze postavit kolové stroje a simulovat jejich reálnou zátěž, například jízdu nebo práci v záběru, aniž by se stroj skutečně pohyboval.

Zajímavé je, že s nástupem elektrifikace se význam akustických testů ještě zvýšil. „Zatímco u spalovacích motorů byl zvuk sice hlasitý, ale převážně v nízkých frekvencích, které lidské ucho vnímá jako méně rušivé, elektrické stroje přinášejí nové typy vysokofrekvenčních zvuků, pískání a tónů, které mohou být subjektivně mnohem nepříjemnější, i když jsou měřením tišší,“ popisují experti Bobcatu.

Právě proto se dnes v Dobříši neřeší jen celková hlučnost, ale i konkrétní frekvenční spektrum, aby se eliminovaly rušivé tóny hydrauliky, elektroniky nebo pohonných jednotek.

Prohlédnout 25 fotografií