reklama
 
 

Tatra kolem světa vyjela před 30 lety. Expedice zažila věznění, jeden účastník zemřel

18. 3. 2017
Přesně před třiceti lety - 18. března 1987 - bylo Staroměstské náměstí v Praze plné lidí. Přilákal je sem slavnostní start expedice Tatra kolem světa. Ambiciózní projekt počítal s projetím všech obydlených kontinentů, měl prezentovat značku Tatra ve světě a zároveň občanům socialistického Československa zprostředkovat zážitky z exotických krajin, které jim byly ve valné většině zapovězeny. I když cesta se přes některé problémy uskutečnila celá, plány účastníků se nakonec nenaplnily. Upravená Tatra 815 GTC se totiž po třech letech putování vrátila do jiné doby. Po listopadu 1989 měli lidé jiné starosti a zážitky jednotlivých členů výpravy nakonec nikoho moc nezajímaly.
Doporučujeme

Plány na expedici se zrodily začátkem 80. let, když se kameraman Jiří Stöhr, který již v roce 1968 absolvoval s Tatrou 138 výpravu Lambarene do Afriky, náhodou dal do řeči s lidmi z vedení automobilky.

Tatra v roce 1983 uvedla na trh nový model Tatra 815 a cesta kolem světa původně plánovaná na dva roky měla posloužit k jeho propagaci a šíření slávy kopřivnické značky v zemích, kde ji dosud neznali. Přípravy nakonec zabraly tři roky, takže automobil vyrazil na expedici v roce, kdy Tatra slavila 90. výročí založení.

Pro tak náročnou cestu, na jejíž organizaci se kromě kopřivnické automobilky podílelo i barrandovské filmové studio, byla vybrána třínápravová Tatra 815 s pohonem všech kol, kterou poháněl tatrovácký vidlicový desetiválec o zdvihovém objemu 16 litrů, výkonu 208 kW a točivém momentu 1010 N.m. Speciální nástavba pro posádku byla navržena Výzkumným ústavem kolejových vozidel a vyrobili ji ve Vagónce Studénka.

Automobil s názvem Tatra 815 GTC (Grand Tourist Caravan), který je dnes k vidění v kopřivnickém muzeu, tak dorostl do obřích rozměrů. Na délku měřil přesně deset metrů, na šířku 2,5 metru a výška činila bez 15 centimetrů čtyři metry. 19 tun těžký kolos mohl jet rychlostí až 95 km/h, průměrná spotřeba byla 34 litrů na 100 km.

Každý člen posádky měl při jízdě pohodlné sedadlo s výhledem dopředu, důstojné místo na spaní, k dispozici byla kuchyňka, toaleta i sprchový kout a nechyběla ani klimatizace kabiny řidiče. Zbytek nástavby zaplnil materiál včetně profesionální výbavy pro natáčení. Vešel se i člun, moped a motorové rogalo, pod víkem ve střeše byl navíc ukrytý stan pro čtyři osoby.

Posádku tvořilo šest členů. Vedoucím výpravy a kameramanem byl Jiří Stöhr, fotografem novinář Petr Bárta, navigátorem, tlumočníkem i zvukařem jaderný fyzik Stanislav Synek, řidičem a mechanikem Dalibor Petr a zdravotníkem geolog a potápěč František Jeniš. Ten byl zároveň i pilotem rogala. Dalibora Petra vystřídal v Brazílii Karel Valchař, od Číny pak expedici rozšířil Aleš Novák.

Trasa expedice vedla nejprve západní a severní Evropou do SSSR a Polska, aby se vyzkoušela technika, následně se všichni včetně auta z Německa dopravili do Kanady, kde začala americká část cesty. Původně se měla tatra kvůli preventivnímu servisu zastavit doma v Kopřivnici, ale účastníci měli tehdy obavy, že by zde někdo mohl celou cestu zarazit.

Na americkém kontinentu, kam je přepravila polská nákladní loď, čekalo posádku mimo jiné putování za krajany v Chicagu nebo poznávání Aljašky a mexického pobřeží. Cestování Amerikou ale provázela i jedna nepříjemná epizoda z Guatemaly.

Zde posádku devět dní drželi v tamním vězení pro podezření ze špionáže a tatru mezitím vyrabovali. Přitom byly mimo jiné zničeny již natočené filmové materiály. Tato nepříjemnost však zároveň zvedla expedici publicitu, případ tehdy sledovala i americká CNN.

Ve zbytku cesty, během které výprava projela Jižní Ameriku, Austrálii, Afriku, část Asie nebo Blízký východ, se už podobně nepříjemné epizody neobjevily. Jedinou výjimkou byla Čína, kterou tehdy tatra projížděla v době studentských bouří jen pár dní před masakrem na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Zde dokonce demonstranti chtěli, aby se tatra stala součástí barikády. 

Mnohem více než tyto historické události však všechny účastníky expedice zasáhla smrt oblíbeného Františka Jeniše, který ze zřejmě utopil při sjíždění divoké řeky Hunsa v Pákistánu. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.

Expedice Tatra kolem světa trvala tři roky, jeden měsíc a 15 dní (1142 dní) a posádka přitom navštívila 67 zemí na všech osídlených kontinentech a uspořádala 85 tiskových konferencí a předváděcích jízd. Tatra 815 GTC přitom najela 195 tisíc kilometrů, což je skoro pětinásobek délky zemského rovníku.

Jenže zpátky na Staroměstské náměstí se vrátila v dubnu 1990. Po sametové revoluci nebyl o takové věci zájem, navázané obchodní kontrakty ztratily smysl a někteří členové byli dokonce podezíráni z vyzvědačství. Výprava přitom měla kromě propagace značky ve světě mnohem ambicióznější plány.

Z cesty vznikl dvoudílný celovečerní dokument, který ovšem nikdy nebyl odvysílán, nedostalo se ani na plánovaný 56dílný televizní seriál. Nakonec se kromě knížek zachovalo jen pár televizních reportáží, amatérský film a modely speciálu, které koncem 80. let zdobily pokoje kluků z celého Československa.

"Smutek, že celá naše cesta nebyla naplněna, že nemohl vzniknout seriál a že jsem za to musel zaplatit svým soukromým životem a tři roky neviděl svou dceru," shrnul své hořké pocity z expedice v jednom z dílů televizního cyklu Zapomenuté výpravy Jiří Stöhr.

autor: Jiří Kaloč

reklama
reklama
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama