Svět naruby: ojeté Mondeo stojí stejně jako Octavia. Máte si ho koupit?

Svět naruby: ojeté Mondeo stojí stejně jako Octavia. Máte si ho koupit?
Přehnaně tlusté přední sloupky, které zhoršují výhled, jsou na některých snímcích vidět i zvenku.
Elegantní silueta liftbacku odhaluje poměrně nízkou střechu. Zlepšuje aerodynamiku, ale ubírá místo nad hlavami.
Také u kombi se střecha směrem dozadu citelně svažuje.
Uvnitř zabírá dost místa mohutná palubní deska.
Foto: Martin Frei
Martin Frei Martin Frei
7. 3. 2022 7:02
Vichřice na trhu s ojetinami přináší nečekané paradoxy. Nejžádanější auta jako Octavia zdražila o tolik, že srovnala krok s některými modely o třídu výš. Konkrétně s Fordem Mondeo. Jeho hvězda v poslední generaci poněkud pohasla a ceny se drží lákavě nízko. Jenže někdejší vlajková loď Fordu má své mouchy, takže i kdyby srovnání s Octavií nebylo, nemůžeme dát jednoduše palec nahoru.

Téměř celou svoji čtvrtstoletou kariéru patřil Ford Mondeo k evropské špičce. Spojoval prostor pro celou rodinu s výbornými jízdními vlastnostmi a řidičskou přitažlivostí. Minulá generace z let 2007 až 2014 překonala i většinu kvalitativních vrtochů minulosti a dorostla rozměrů přímo obřích.

Současná řada znamená ve všem krok zpátky. Nejnápadněji ve využití prostoru. Auto je při stejném půdorysu zavalitější, uvnitř menší. Aerodynamicky snížená karoserie nechává méně místa nad hlavami, skloněné čelní sklo obklopují sloupky tlusté jak od farního plotu. Ubyly centimetry před koleny vzadu, kufr je mělčí a klesající silueta snižuje prostor nad roletou.

Ke komfortu sedadel nemáme výhrady, některé materiály v kabině ale působí lacině. U prvních dvou ročníků do léta 2016 jim sekundoval pomalý komunikační systém Sync 2 s necitlivou dotykovou obrazovkou a draze placenými aktualizacemi navigačních map na SD kartách. Hlasovým ovládáním ho přelstít nešlo, protože neuměl česky. Pozdější Sync 3 funguje naopak dobře, poznáte ho podle menu s velkými ikonami v dolním řádku.

Ke zklamání těch, kteří rádi řídí, zmizela velká část jízdní bezprostřednosti. Řízení je uměle odlehčené, volant se volně bimbá ze strany na stranu a na dálnici je třeba neustálých korekcí. Takový je standard dnešních levných aut, z nějž se dříve Mondeo vymykalo. Podvozek si zachoval výtečnou obratnost, ale jeho reakce se odhadují hůř a také tlumení nerovností ztratilo někdejší grácii.

Otazníků neubývá ani pod kapotou. Nejméně výhrad sklízí starý dobrý dvoulitrový diesel s označením TDCi, dodávaný do konce roku 2018. Jde o evoluci nesmrtelného motoru řady DW 10 od Peugeotu, který používalo už minulé Mondeo. První dva roky, tedy do podzimu 2016, zde ještě vydržel v emisní třídě Euro 5. Tedy bez AdBlue a s "pátým vstřikovačem" nafty ve výfuku, který usnadňoval vypalování filtru pevných částic, zejména při častých jízdách po městě.

I normu Euro 6.1 v období od podzimu 2016 do konce roku 2018 přežil bez AdBlue, které u řady jiných aut draze zlobí. V rámci úspor ovšem zmizel pátý vstřikovač. Nespálená nafta se do katalyzátoru dopravuje konvenčně přes motor, kde má sklony ředit olej. To nesvědčí jeho životnosti a uživatelé musí na výměny častěji.

Druhou inovací je plastová olejová vana, která se při přehřátí motoru zkroutí a přestane těsnit. To je třeba u ojetiny ihned zkontrolovat, následný únik oleje může být velmi rychlý.

K přehřátí motoru přitom mohlo dojít snáz, než byste čekali. Právě v období 2016 až 2018 trpěly Fordy na méně kvalitní těsnění pod hlavou. U ojetého vozu je třeba prověřit stav chladicího okruhu. Ztvrdlé hadice a obsah CO2 v kapalině jsou varováním, takový vůz nechte být.

Zdaleka nejhůř dopadla špatná těsnění na druhý nejčastější motor, benzinový 1.5 Ecoboost. Přehřátí zde vedlo k prasknutí vložky některého válce, což je neopravitelná závada a blok motoru na vyhození. Většinu aut z daného období to potkalo už v záruce, přesto bychom se před nimi měli na pozoru. 

Dlouhodobá spolehlivost 1.5 Ecoboost zatím vypadá lépe než u předcházející šestnáctistovky, která si uměla po 120 000 kilometrů vydřít válce a ztratit kompresi. Ford nás ale vytrestal jinou moderní hloupostí, rozvodovým řemenem smáčeným v oleji pro snížení tření. Toto řešení je extrémně citlivé na zvláštní specifikaci oleje odolného vůči okyselování.

Kdo místo do značkového servisu jezdí do levné garáže a nechá si nalít olej, který tam nepatří, tomu se řemen v kyselé lázni začne loupat a ztrácet zuby. Kusy gumy napadají do olejové vany a mazací čerpadlo je nasává tak dlouho, až ucpou vstupní sítko. A kdo nemaže, ten nejede.

Stav řemenu se dá zkontrolovat "kukátkem" v krytu rozvodů, takže kdo má na tento motor zálusk, měl by začít právě tady. A mít v rezervě deset tisíc na výměnu. Osmilitrová spotřeba za celkem vlažnou dynamiku ale tak jako tak není dobrý obchod. Benzinový dvoulitr jede živěji, ale kvůli velkému turbodmychadlu potřebuje vyšší otáčky, v nichž propadá silné žízni.

Začátkem roku 2019 dorazil do Mondea novější dvoulitrový diesel s přízviskem Ecoblue. V té době už tři roky sloužil v Transitu a postupně nabíhal do dalších modelů, kde si nadělal ostudu dvěma chronickými problémy.

Často selhávající vstřikovače shazovaly motor do nouzového režimu. Než dodavatel odhalil příčinu, musely je opravny měnit i vícekrát. Nezvládnuté řízení filtru pevných částic a příliš časté regenerace zase vedly k rychlému ředění oleje naftou. Palubní počítač četnost regenerací sledoval, a tak uživatele honil na výměnu oleje třeba už po ujetí 4000 kilometrů.

Lidé, kteří za rok najezdili málo - typicky majitelé obytného Transitu -, často považovali varovnou hlášku za chybu počítače a pouze ji vynulovali. Pak se jim během dvou let motor dokázal i zadřít.

Jakkoli to Ecoblue zkazilo pověst, byly jeho dětské nemoci postupně vyléčeny a do Mondea se už dostal v dobré kondici. Kdo jezdí po městě, měl by přesto počítat s častějšími výměnami oleje. 

I diesel Ecoblue totž dostal nešťastný v oleji smáčený rozvodový řemen. Citlivost na čistotu oleje i dodržení unikátní receptury Fordu tu tedy platí také. Stejně jako potřeba řemen vizuálně pravidelně kontrolovat a být připraven na výměnu třeba už v polovině slibovaného intervalu 240 000 kilometrů.

První prohlídka ojetého vozu by měla být obzvlášť pozorná. Předchozí majitel mohl výzvy ke včasným výměnám oleje ignorovat a nechat vám v autě tikající bombu. Nenechte se ukonejšit jasným původem v některé z velkých českých leasingovek, ty šidí servis cíleně a systémově.

Ojetý Ford Mondeo IV. generace

Na trhu: 2014 až 2022
Ceny ojetin: 250 000 až 1 000 000 Kč
Vnější rozměry: 4867 x 1852 x 1501 mm
Rozvor: 2850 mm
Kufr: 525 l  
Motory benzin: 1.5 Ecoboost (118 kW), 2.0 Ecoboost (149 a 176 kW)  
Motory diesel: 1.5 a 1.6 TDCi (85 a 88 kW), 2.0 TDCi (110, 132 a 154 kW),  později 2.0 Ecoblue (88, 110 a 140 kW) 

Zdroj: Martin Frei

Rozhodně se vyhněte dvouspojkovému automatu Powershift, který se dodával k původnímu dieselu 2.0 TDCi. Trpí na složité závady řešitelné jen repasemi kolem třiceti až padesáti tisíc korun, které navíc zajišťuje jediný nezávislý servis v republice.

Značkové opravny Fordu často nabídnou jen kompletní výměnu převodovky za sto tisíc. S motorem Ecoblue přišel konvenční planetový automat. Zatím spolehlivý a v budoucnu snáz opravitelný.

Budeme-li se na Mondeo dívat jako na levnější alternativu k Passatu, dává jistě smysl. Ukázkou je exemplář na snímcích poskytnutý Autocentrem AAA Auto. Ročník 2017 s motorem 2.0 TDCi a 77 000 kilometrů stojí 414 000 korun.

Passat je spolehlivější a řidičsky čitelnější, ale za stejnou cenu bude mít najeto o sto tisíc kilometrů více. Ve srovnatelném stavu lze za stejné peníze pořídit Škodu Octavia 2.0 TDI. Podobně prostornou a určitě méně pohodlnou. Ovšem také bez zákeřných systémových vad, jako jsou špatná těsnění pod hlavou a selhávající samočinné převodovky Powershift.

 

Právě se děje

Další zprávy