Že rychlost zabíjí? V Austrálii a v dalších několika málo zemích, kde si mohou řidiči užívat silnice a dálnice bez omezení maximální rychlosti, to většinou vypadá obráceně. Právě vláda Severního teritoria nyní hlásí dobré zkušenosti, na jejichž základě už prodloužila úseky Stuartovy dálnice s neomezenou rychlostí.
Slovo dálnice je přitom mírně nadnesené. Ve skutečnosti jde o nejčastěji dvouproudou silnici spojující přístavy Darwin a Port Augusta. Větší část silnice prochází Severním teritoriem, které se rozhodlo v únoru 2014 zkušebně zavést neomezenou rychlost na vybraných místech s celkovou délkou zhruba 200 kilometrů, po roce přidalo dalších 72 a nyní přibyly další kilometry. Celkem si tak Australané užijí už 336 kilometrů bez omezení.
Za prodlužováním neomezených zón stojí dobré chování řidičů. „Data nám ukazují, že v došlo jen k malému zvýšení rychlosti v těchto úsecích. Celých 85 procent řidičů jelo mezi 133 až 139 km/h,“ stojí v oficiálním prohlášení vlády. Původní limit byl 130 km/h.
„Řidiči se chovali velmi zodpovědně. Počet nehod byl na neomezených úsecích nižší, než byl dřívější pětiletý průměr na silnici, kde omezení platilo,“ řekl Adam Giles, premiér Severního teritoria. Celkem se tu podle něj stalo jen 11 nehod, smrtelná nebyla ani jediná. Příčinou té nejhorší byl alkohol a nepoužití bezpečnostních pásů.
Vláda ve svém prohlášení naznačuje, že věří ve zdravý úsudek řidičů. Nechává proto na nich, aby sami rozhodli o správné rychlosti a přizpůsobili ji situaci. Zároveň chce ale tvrdě stíhat alkohol za volantem nebo nebezpečné chování, mezi které patří třeba nedodržování odstupu mezi vozidly.
Provoz na Stuartově dálnici je samozřejmě velmi malý a neomezená rychlost pomáhá řidičům, aby se za volantem tolik nenudili a více se soustředili na jízdu. Jenže Austrálie není jedinou zemí na světě, kde platí neomezená rychlost. Tu si lze vyzkoušet na dálnicích sousedního Německa, silnicích ostrova Man ležícího mezi Anglií a Irskem nebo v několika indických státech.
Neomezená rychlost platila také několik let na dálnicích amerického státu Montana, kde s ní měli také dobré zkušenosti. Nejvyšší soud Spojených států ji ale zrušil. Dal tak vzniknout takzvanému montanskému paradoxu, který je nyní jedním ze zásadních argumentů proti rychlostním limitům. Když byla rychlost v Montaně neomezená, počet smrtelných nehod klesl na historické minimum. Po opětovném zavedení maximální povolené rychlosti naopak počet nehod stoupl na historické maximum, konkrétně to bylo o 111 procent.
