Právě 10. listopadu před 110 lety si Američanka Mary Andersonová nechala patentovat první automobilový stěrač na světě.
Byla to, jak to při objevech často bývá, náhoda. Paní Andersonová, která byla zaměstnána jako realitní makléřka, si během jízdy tramvají během své návštěvy New Yorku v zimě 1903 všimla, že řidiči musejí často zastavovat, aby setřeli sníh z čelního skla.
Když se vrátila domů, do Alabamy, vyrobila stěrač tak, že připevnila stěrku na drát, který se dal prostrčit kabinou vozu a na konci ovládat pomocí držadla. Ještě téhož roku si nechala svůj vynález patentovat.
V roce 1905 se Andersonová pokusila patent prodat jedné kanadské firmě, leč neúspěšně. O 15 let později její patent vypršel, a teprve poté našly stěrače i díky velkému rozvoji automobilového průmyslu většího uplatnění. Ve standardní výbavě ho jako první začal v roce 1922 instalovat Cadillac.
Mary Andersonová už ničím dalším k rozvoji automobilismu nepřispěla. Nadále se věnovala převážně obchodu s realitami a zemřela v roce 1953.
Stěrače od té doby prošly velkým vývojem. Původní ruční ovládání (měla ho v počátcích výroby dokonce i slavná "kachna" Citroën 2CV), nahradil elektromotorek.
Později přibyl cyklovač - tedy možnost navolit si intenzitu stírání podle síly deště, v současnosti je již téměř standardem dešťový senzor.
Novinkou letošního roku jsou stěrače Jet Wiper od firmy Bosch, které mají zabudované ostřikovače přímo do ramének stěračů. Výhodou je třicetiprocentní úspora ostřikovací kapaliny a stejná účinnost stírání při nízké i vysoké rychlosti jízdy. Tyto stěrače již začala používat značka Mercedes-Benz.
Již od minulého desetiletí automobilky montují na přední skla svých vozů takzvané aerostěrače. Ty jsou méně náchylné k poruchám zejména v zimním období, navíc redukují množství hluku, který vyvolává proudící vzduch.
Odborníci doporučují měnit gumové lišty stěračů v optimimálním případě vždy před začátkem zimní a letní sezony, tedy dvakrát ročně.
