Na první Mercedes se mu složili fanoušci. Na vrcholu kariéry si vydupal Testarossu v nepatřičné černé barvě, k čemuž museli neapolští bafuňáři uprosit samotného Enza Ferrariho. Krátce vyzkoušel hybridní BMW, ale brzy ho u dealera znuděně vyměnil za dvanáctiválcový Rolls-Royce. Doma v Argentině se před novináři maskoval v tahači Scania, a když trénoval tým Běloruska, užíval si tamní vojenský terénní speciál Overcamer.
Značka Porsche se v jeho garáži objevila několikrát. Vůbec první vůz, který si v devatenácti letech koupil, byl "začátečnický" model 924, maličké kupé s dvoulitrovým motorem z Audi 80. Teď míří ve Francii do dražby šestiválcový kabriolet typu 964. Jak dále uvidíme, byl by docela zvláštní sám o sobě. Navíc ovšem Maradonu doprovázel v jednom z nejpodivnějších údobí jeho kariéry.
Po drogové aféře, víc než ročním zákazu a hořkém odchodu z Neapole měli o Diega zájem v Marseille i Realu Madrid. Přesto ho na podzim 1992 nečekaně získala Sevilla. Klub s respektem a tradicí, nicméně mimo nejlepší formu. V předcházející dekádě dvakrát vypadl ze španělské Primera División.
Hvězdná posila měla pozvednout celý tým a dovést ho k nejvyšším příčkám, jako předtím Neapol. Ale nestalo se. Diego tu odehrál 29 zápasů jediné sezony, v jejímž závěru klub skončil na sedmém místě. Vztahy mezi hráčem a managementem stále hlasitěji skřípaly a dnes se o onom roce mluví jako o Maradonově zapomenuté sezoně.
Po jeho nedávné smrti ovšem nemůže být zapomenuto naprosto nic. Ožily vzpomínky tehdejších spoluhráčů i stopa, kterou nechal v celém městě, elektrizovaném jeho přítomností. Včetně divokých večírků a útočnického stylu jízdy, kdy mu policisté v samotném centru naměřili 180 km/h.
Právě tyto historky spojují horký jižní temperament s německy precizním strojem na snímcích. Stříbrné Porsche 964 si Diego odvezl od místního prodejce 6. listopadu 1992. Když se o osm měsíců později vracel do Argentiny, zase ho prodal.
Samotný model 964 uvedený v roce 1989 hraje v historii Porsche přelomovou roli, byl to totiž návrat téměř ztraceného syna. Předcházející klasický typ 911 byl už starý neuvěřitelných pětadvacet let a jeho drsný charakter mu začínal škodit před kultivovanější konkurencí z Itálie i Japonska.
Unikátní vlastnosti Porsche totiž určoval motor umístěný vzadu, což bylo - a dosud je - dědictví Volkswagenu Brouk. Vyplývaly z toho jízdní vlastnosti mimořádně zábavné, ale poněkud nebezpečné. Stačilo v zatáčce příliš ostře ubrat plyn a už jste letěli bokem na strom.
To se vůbec nelíbilo americkým spotřebitelským organizacím, které koncem 70. let začaly razit myšlenku, že auto má být bezpečné v každých rukou. Vedení Porsche už bylo rozhodnuté kariéru klasika ukončit. Dokonce uvedlo model s motorem vpředu, ale jeho prodeje se originálu zdaleka nevyrovnaly.
Nakonec tedy v Zuffenhausenu vzali přehnanou opatrnost zpátky a místo toho začali původní recept šlechtit k lepší ovladatelnosti. Model 964 s výrazně zdokonaleným podvozkem byl prvním plodem této snahy. A zároveň posledním, který přitom udržel nejklasičtější linii designu. Právě tohle je poslední Porsche s úplně nizoučkou přídí a zcela vystupujícími kulatými světly.
Když v roce 1991 dorazil typ Turbo s podstatně výkonnějším motorem, fanoušci se na něj nemohli vynadívat. Ke zlepšení stability totiž dostal širší nápravy a svalnatě vytažené blatníky, s nimiž 964 nabrala neskutečný vizuální říz.
Tak velký, že se Porsche v další sezoně odhodlalo k bezostyšné marketingové habaďůře. Nabídlo verzi s obyčejným motorem v provedení Turbo Look. Jako kdyby to bylo Turbo. Neodolatelná kulturistická postava s veselýma broučíma očima byla rázem dostupnější. I když jak se to vezme. Na to, že měla vlastně jen širší blatníky, stála tak snobský nesmysl, že naprosto nehrozilo, aby se z ní stala masovka.
Když to dáte dohromady s rokem 1992, máte asi jasno. Právě tuhle pozérskou záležitost si v Seville koupil Diego Maradona. Pro život ve slunné Andalusii si navíc vybral kabriolet, kterého se v provedení Turbo Look vyrobilo jen 1200 kusů.
Druhý majitel žijící na Mallorce si auto nechal celých dvacet let. Od roku 2013 prošlo rukama několika sběratelů a poslední z nich si počkal na okamžik, kdy se Diegovi věnuje víc pozornosti. Vůz nabízí v původním, nicméně velmi zachovalém stavu se 120 000 najetými kilometry.
Tahle auta se dnes běžně prodávají za ceny od 1,5 do 2,5 milionu korun. Klasická Porsche se vzduchem chlazenými motory jsou totiž kromě nálože exkluzivity i držáky k pohledání. Maradonův exemplář by organizátoři dražby rádi udali za čtyři až pět milionů.
