Alžírsko není na rozdíl od svých sousedů Tuniska nebo Maroka země, která by cíleně lákala turisty, takže tam moc Čechů nezavítá. Chybí infrastruktura například v podobě většího množství hotelů a restaurací. Navíc ke vstupu do země Češi potřebují vízum a získání toho novinářského nebylo vůbec jednoduchou záležitostí.
"Alžířané turismus nepodporují. Za prvé jde o zemi bohatou na ropu, plyn a další přírodní zdroje, takže mají pocit, že peníze od turistů nepotřebují. Za druhé neradi slouží zejména Francouzům, se kterými krvavě bojovali o nezávislost," vysvětluje český velvyslanec v rozlohou největší africké zemi Martin Vávra.
Českým motoristům by se ale v Alžírsku některé věci určitě líbily. Na prvním místě to jsou ceny pohonných hmot. Při našem pobytu stál litr nafty 20 dinárů a litr benzinu 35 dinárů. Při oficiálním kurzu vůči koruně přibližně pět ku jedné jde zhruba o čtyři, respektive sedm korun na litr. Jenže na černém trhu lze eura a dolary směnit mnohem výhodněji, takže ve finále by nafta stála necelé tři koruny a benzin lehce přes pět korun.
Našinec by se nemusel bát ani alžírských řidičů. Z našich zkušeností se na frekventovaných tazích jezdí klidně a spořádaně, na rozdíl od jiných jižních zemí se tu dodržují i jízdní pruhy. Aby ne, když doslova na každém kilometru potkáte policisty. V zemi, jíž ještě nedávno zmítala občanská válka, počítejte i s velkým množstvím stálých policejních kontrolních stanovišť, před nimiž se často tvoří zácpy.
Alžířané velmi frekventovaně používají klakson. Většinou však ne z naštvanosti, ale kvůli praktickým důvodům - aby o nich ostatní věděli. To platí zejména při předjíždění, ale i při jízdě v úzkých klikatých zatáčkách.
Podle značky poznáte stáří auta
Z alžírských "espézetek" lze rozklíčovat zajímavé informace. Například místo, kde majitel auta v zemi žije. Není to ale podle písmem jako u nás, ale podle posledního dvojčíslí. Každý region země má přiřazený své. Trojčíslí uprostřed značky pro změnu značí, ve kterém kvartále a roce byl vůz registrován.
Rychlostní limity se příliš neliší od našich, nejvíce se smí jezdit na dálnicích - 120 km/h. Trestá se, podobně jako ve Francii, jejich sebemenší překročení. "Nedávno mi naměřili na sto dvacítce 122 km/h. Dostal jsem pokutu dva tisíce dinárů, ale hlavně mi na 45 dní sebrali řidičák," vysvětluje náš průvodce Boualem. K přísným předpisům je ale smířlivý. "Na našich silnicích loni zemřelo přes čtyři tisíce lidí (Alžírsko má přibližně 40 milionů obyvatel - pozn. redakce) a to není v pořádku," vysvětluje.
Provoz na dálnicích se od toho u nás výrazně liší tím, že v odstavném pruhu nabízejí prodejci zboží, takže se tam pohybuje dost aut a lidí. Kvalita asfaltu na dálnici mezi metropolí Alžírem a druhým největším městem Oranem je ale velmi dobrá a nikde se neopravuje. Kam se hrabe na některých úsecích naše D1.
V zemi převažují automobily francouzských značek, ale velmi často potkáte i škodovky. Viděli jsme například policejní Rapidy Spaceback nebo množství taxikářských octavií. Škoda je letos zatím na alžírském trhu devátou nejprodávanější značkou a Alžírsko je pro ní největším africkým trhem. Pozici značky by mělo posílit nedávné spuštění montáže octavií a příští rok i fabií v nové továrně ve městě Relizane mezi Alžírem a Oranem.
Stáří vozového parku se na bohatém severu země, kde jsme se pohybovali, příliš neliší od toho českého. Možná i proto, že se do země nesmějí dovážet ojetiny ze zahraničí.
