„Před hodinou jsme ho prodali.“ O vysněných ojetinách, které v bazaru nikdy nekoupíte

„Před hodinou jsme ho prodali.“ O vysněných ojetinách, které v bazaru nikdy nekoupíte
Škoda Octavia III 1.6 TDI/77 kW, r. v. 2013, najeto: 90 000 km, cena: 115 000 Kč.
Škoda Fabia III 1.6 TDI/55 kW Monte Carlo, r. v. 2015, najeto: 62 000 km, cena: 110 000 Kč.
Škoda Superb II 2.0 TDI/103 kW, r. v. 2012, najeto: 100 000 km, cena: 210 000 Kč.
VW Passat 2.0 TDI/103 kW, r. v. 2009, najeto: 153 000 km, cena: 120 000 Kč.
Foto: Shutterstock
Martin Přibyl Martin Přibyl
1. 9. 2020 6:02
U některých autobazarů tvoří až polovinu nabídky a říká se jim PPV, "právě prodané vozidlo" nebo "vysněné auto" či "rybky". O co jde? O auta, která ve své podstatě neexistují, ale na výhodnou cenu, bohatou výbavu a nízký nájezd nalákají na prodejní plochu nejednoho zájemce. Ten se pak ale dozví, že auto je již prodané, a okamžitě dostane nabídku jiné, ještě „výhodnější“ koupě.

Na fotkách vypadá hezky. Bílý Ford Mondeo liftback poslední generace, komfortní a prostorný manažerský kočár s úsporným naftovým motorem a bohatou výbavou. Auto s českým původem a na danou kategorii a tříleté stáří rozumným nájezdem 140 000 km. Motor se alespoň dost točil.

Přesně takové auto figuruje v nabídce jednoho z největších českých autobazarů. Kolega, říkejme mu Honza, zlákaný vidinou zánovního Fordu, kliká na odkaz "nezávazně rezervovat". Na to konto se po zadání kontaktních údajů má ozvat zástupce infolinky autobazaru.

Po chvilce skutečně volá. Auto je prý na severomoravské pobočce, dá se ale dovézt i na jinou pobočku za vratnou zálohu ve výši 2000 korun. Honza souhlasí. Dostává ale rovnou nabídku ještě na jiné auto. Nechtěl by raději kombi? Milovník elegantní siluety ale trvá na liftbacku se splývavou zádí. "Liftback tu máme navíc jen jeden, je šedý a také mimo Prahu." Může se na něj přes internet podívat? "Ukážou vám ho kolegové na pobočce, kam budete chtít auto dovézt. Je to čerstvě po výkupu, ještě nemá založenou kartu."

Po odsouhlasení, že se na pobočce zastaví ještě ten den, aby složil vratnou zálohu, kolegu slečna z infolinky upozorní na to, že si lidé na prodejně mohou vyhradit právo na to auto nedovézt, kdyby prý bylo moc poškrábané. "Jsou mu ale jen tři roky, to bude určitě v pořádku."

Večerní příjezd na pobočku se ale nese v jiném duchu. Bílé auto je prý příliš omlácené od kamínků, interiér je prý moc okopaný a zhuntovaný, ukazuje prodejce na fotkách takřka neviditelné fleky. Navíc je po celolaku, takže kdo ví, co se s ním stalo. A předchozí zájemce ho do deseti dnů vrátil. "Já bych si nechal přivézt to šedé," říká prodejce a ukazuje jeho fotky na počítači, založenou kartu již vůz evidentně má.

Jenže šedé má sice nižší nájezd, ale je také o rok starší, o třicet tisíc dražší a dovezené ze zahraničí. Nemohl by kolega dostat k bílému VIN kód? U známých ve Fordu by ověřil ten celolak, vždyť ho pravděpodobně dělali v autorizovaném servisu. "To nejde, VIN je osobní údaj." Honza argumentuje tím, že jen těžko, pokud by někde našel stávajícího majitele, určitě jím bude autobazar. Prodejce se dostává do úzkých. "To je pravda, vždyť byste si VIN mohl vyfotit tamhle na vystavené Fabii a co já bych s tím udělal," souhlasí.

Nezbývá mu nic jiného než se vydat pro vedoucího, od nějž si chce (oficiálně) vyžádat povolení na poskytnutí VIN kódu. Vedoucí se vrací a najednou je bílé auto ještě horší. Celolak by tolik nevadil, ale Mondeo má vadnou řídicí jednotku. "To vám ani nepřivezeme. Kdybyste to nechal prověřit v servisu, tak by vám tam řekli, že oprava by vyšla na padesát tisíc, a pak pro vás nemá smysl auto kupovat," povídá manažer. Kolegovi se na jazyk dere otázka, proč tedy takové auto někdo vůbec prodává, a dohodnou se, že si šedé auto prohlédne doma se ženou, jestli ho koupí. Skládat zálohu nechce, bílé Mondeo bylo jen vějičkou, kterou ho bazarníci dostali do prodejny.

"Díky datům z našich analytických systémů vidíme, že na trhu existují vozy s takřka ideálními parametry a zajímavou cenou. V nabídce ale bývají nebývale dlouho, oproti horším, méně zajímavým autům trpí o poznání horší likviditou. Proč se taková auta oproti papírově horším vozům, které se prodají v průměru do 2-3 týdnů, prodávají mnohem hůře? Má to dvě vysvětlení, buď je to vůz, který fyzicky neexistuje, nebo má skrytou vadu, kterou zákazník odhalí až na místě," říká Jakub Šulta spoluzakladatel on-line automobilového tržiště Carvago.

Normální praxe

Falešné inzeráty přitom bývají marketingovou taktikou takřka každého prodejce. "Podle zvoleného postupu mohou tvořit od dvaceti do padesáti procent nabízených vozidel, běžně se podíl PPV pohybuje okolo třiceti procent," říká Jakub Šulta. Jejich účel bývá různý. Nejnevinnější příčinou vzniku inzerátu na falešné auto je to, že si prodejce potřebuje udělat průzkum trhu. Má smysl auto od zákazníka vykoupit? Vytvoříme inzerát na podobný vůz a zjistíme, jaký o něj bude zájem.

Na opačné straně pomyslného spektra nevinnosti jsou inzeráty úmyslně vytvořené za účelem dostat pod tlak zákazníka, který své auto prodává. Výkupčí pak pomocí takové fiktivní nabídky může argumentovat ve stylu: "Podívejte se, kolik podobných aut máme v nabídce za nižší cenu, než kolik po nás chcete vy." Falešný inzerát používá jako nástroj k dosažení nejnižší možné výkupní ceny.

Vůbec nejčastější je ale PPV fungující jako v našem případě: jako vějička, tedy výhodné auto, které má do bazaru fyzicky přilákat samotného zákazníka. Šikovně postavený inzerát může fungovat v podstatě jako placená reklama, vyhledávače ji mohou zařadit na první místa v seznamu, parametry se nastaví tak, aby vyhovovaly nejčastěji používaným filtrům. "U nejprodávanějších modelů mohou podobné inzeráty do bazaru přitáhnout až 70 procent potenciálních kupců," odhaluje taktiku bazarníků Šulta.

Ti se až od prodejce dozvědí, že "auto jsme právě prodali", "auto je již rezervované", "právě jsme zjistili, že technicky není v pořádku" nebo se jedná o "administrativní chybu". Prodejce však obratem doplní, že v nabídce je jiná, ještě zajímavější koupě, která je nyní k mání, bývá ale dražší nebo má horší parametry. Často se jedná o auto, které prodejce potřebuje prodat. Pro takový vůz se podle Šulty rozhodne polovina nalákaných.

PPV se nejčastěji stávají z nejprodávanějších modelů, typicky Octavií a Fabií (další příklady naleznete v galerii). Je jich hodně a kupujícího je nutné zaujmout. Oproti skutečným inzerátům se mohou odlišovat cenou, fiktivní auta bývají o dvacet až třicet tisíc levnější, než by stála normálně. Pracovat se dá také s nájezdem, který je o 50 000 až 80 000 km nižší, než je u odpovídající ceny běžné. Vozy také slibují nadstandardní výbavu za cenu "holého" modelu a na fotkách se tváří jako nové. Typicky nemají uveden VIN kód nebo jen jeho část.

Díky tomu se dá již z inzerce odhadnout, že se pravděpodobně nejedná o reálné auto: vůz prostě nezapadá mezi ostatní inzeráty, které v nabídce vyjedou. Buď je hned na první pohled podezřele levný, nebo mezi vozy v základní výbavě zaujme vyhřívanými sedadly, navigací nebo litými koly. Nepatřičně mohou působit také fotografie, v létě může být vůz vyfocený na sněhu.

Jak neskočit na falešný inzerát?

  1. Porovnávejte nabídky. Zkuste si podobné vozidlo (model, motor, výbava) najít v jiném vyhledávači, pokud jsou ceny odlišné, jedná se pravděpodobně o falešný inzerát.
  2. Za autem nikdy nevyrážejte bez prověření. Vyžádejte si VIN kód, naskenovanou servisní knížku, velký technický průkaz… V případě PPV se takové požadavky často nedají splnit, protože auto nikdy neexistovalo.
  3. Trvejte na konkrétním vozu, který jste si vybrali, a ptejte se prodejce na konkrétní specifikace, které vyplývají z fotografií, například nájezd na tachometru, neobvyklé prvky výbavy.
  4. Myslete kriticky a používejte zdravý rozum.

Dobře postavený falešný inzerát ale takto snadno neodhalíte, prodejce k nim může mít připravené VIN kódy a napínat vás do poslední chvíle. Vyplatí se proto použít selský rozum a nikdy neodjíždět s autem, které by vám prodejce vnutil.

Inzertní portál Sauto.cz, kde se řada PPV v inzerci nachází, umožňuje nedůvěryhodné vozy nahlásit. "Problematický inzerát mohou nahlásit přes webové rozhraní v detailu inzerátu nebo na e-mail [email protected]," říká Pavel Kolář, manažer produktového týmu divize Služby Seznam.cz.

Při zakládání inzerátu přitom jeho společnost kontroluje VIN kód, jeho platnost, přes Cebii ověřuje, jestli odpovídá inzerovanému vozidlu a také jestli náhodou auto se stejným VIN kódem není v nabídce jiného autobazaru. Přesto autobazary tyto podmínky jsou schopny obejít.

Balancování za hranou zákona

Je podobná falešná inzerce vůbec postižitelná? "Dle mého názoru se v tomto případě jedná o klamavou obchodní praktiku, která je zakázaná zákonem o ochraně spotřebitele," říká advokát Oliver Uraz ze společnosti Arrows. V zákoně je dokonce uvedeno: "Obchodní praktiky jsou vždy považovány za klamavé, pokud prodávající s úmyslem propagovat jiný výrobek nebo službu nabízí ke koupi výrobek nebo službu za určitou cenu a poté je odmítá ukázat spotřebiteli."

Prohřešek přitom spadá do gesce České obchodní inspekce (ČOI). "Za nekalou obchodní praktiku lze uložit pokutu až pět milionů korun," říká mluvčí ČOI Jiří Fröhlich.

Uraz upozorňuje na to, že by se dal podobný systematický přístup v podobě jakéhosi podnikatelského modelu považovat i za klamavou reklamu. "Sdružení založená na ochranu spotřebitelů mají oprávnění se i soudně domáhat, aby soud uložil takovou klamavou reklamu odstranit a zdržet se jejího dalšího používání," tvrdí.

Navzdory vysokému postihu ale mají bazary velkou výhodu. Fiktivní inzeráty se jen špatně dokazují. "V roce 2019 jsme chtěli šetřit podobný podnět, ale spotřebitel byl vyzván k doložení skutečností, které uvedl ve svém podání, a následně už se nám nijak neozval. Neměli jsme tedy podklady od spotřebitele, chyběly nám důkazy, a tak se skutečnost nemohlo podařit prokázat," popisuje realitu Jiří Fröhlich. Mělo se přitom jednat o kontrolu společnosti, která je celostátní sítí autobazarů a u níž je v recenzích tato praktika také často zmiňována.

Složitost "důkazní situace" v takovém případě potvrzuje i Oliver Uraz. Je podle něj možné doložit opakované inzerce podobného vozidla na dalších serverech nebo třeba sociálních sítích, případně najít další lidi s podobnou zkušeností. Do interních systémů bazarů, kde by se jasně dalo zjistit, že nabízený vůz ve skutečnosti neexistuje, nemá podle Fröhlicha ČOI možnost nahlédnout.

Pokud jste však na podobný inzerát naletěli a do bazaru se pro auto vypravili zbytečně, pravděpodobně nemá smysl se s bazarem soudit. "Výjimečně by bylo možné soudit se například o vynaložené náklady, například cestovné," říká Uraz. Takové náklady ale budou podle něj tak nízké, že se nedá čekat, že by dávalo smysl je aktivně vymáhat.

"Tyto praktiky mají ještě jeden zásadní efekt, pokřivují totiž fungování celého trhu. Nutí ostatní poctivé prodejce razantně snižovat ceny, a tím pádem přicházet o velkou část jejich marže z prodeje. Zákazníci jsou také tlačeni k nižším výkupním cenám. Řada méně poctivých prodejců pak na neexistující inzeráty reaguje stáčením tachometrů," upozorňuje Šulta z Carvaga.

 

Právě se děje

Další zprávy