Prasklé čelní sklo končí v drtiči. Nebo na skládce

Radek Pecák Radek Pecák
2. 8. 2010 0:00
Ekologickoé využití u nás najde jen menšina vyhozených skel z automobilů
Foto: Radek Pecák

O čelní sklo svého vozu často přijdete, ani nevíte jak. Odkudsi přiletí kamínek a vy se na svět musíte koukat skrze ošklivou pavučinu. Návštěva servisu vás nemine. Pokud máte pojištění čelního skla, jde jen o zdržení, pokud ne, přijdete také o tisíce.

Víte ale, co se děje s vyhozenými nepoužitelnými skly z automobilů? Ať těmi, které se musí vyměnit právě kvůli prasklině během provozu nebo těmi které zbydou při likvidaci autovraku? 

"Většina stále končí na skládce," říká  šéf Robert Antoš, šéf firmy SPL Recycling, která se zabývá zpracování odpadních skel na další surovinu. V  Chudeřicích u severočeské Bíliny má instalovánu linku, která umí staré tabulové, izolační i automobilové sklo přeměnit v drť, která se pak může využít opět na výrobu nového skla nebo izolační skelné vaty .

Problém je s fóliemi z čelních skel

"Ročně zde zpracujeme 40 000 tun skel, z toho je ovšem jen zhruba 1500 tun autoskel," říká Antoš.  Zvládli by jich zpracovat podstatně více, avšak zejména malým servisům, kde vyměňují poškozená automobilová skla, se nevyplatí odvoz ke zpracování, a proto raději zaplatí firmě, která je odveze na skládku, což je stále ještě legální způsob likvidace. Z většich servisů, mimo jiné také značky Škoda, si firma poškozená autoskla sváží sama.

Většinu z likvidovaných skel tedy v současné době tvoří ta z izolačních oken a také drátěná skla.

Autosklo, zejména čelní nemůže jít přímo jako vsádka do sklářské pece. Nejprve je z něho třeba odstranit  kromě různých těsnění a kovových součástek, které jsou na ně nalepené také fólie. Ta je totiž z bezpečnostních důvodů uprostřed mezi dvěma vrstvami skla. (Boční ani zadní skla tuto fólii neobsahují, zadní ovšem zase obsahuje součástky vyhřívání).

V lince jsou i lasery

Linka, která v Chudeřicích stojí již třináct let, si s tím dokáže poradit prakticky sama. Obsluhují ji v každé směně jen tři lidé.

"Nejprve se sklo v předdrtiči naláme a pak se nechá několik týdnů vysvětené povětrnostním vlivům. Díky tomu fólie v čelním autoskle tvrdne a později půjde snáze oddělit od samotného skla," vysvětluje Antoš.

Linka sama je pak soustava dopravníků, drtičů a sít. Doplňují ji magnety, které dokáží z jedoucího pásu vytahat kovové součástky a také lasery a vzduchové trysky. "Pokud Laser zjistí, že mezi sklem je ještě nějaký neprůhledný materiál, vzduch z trysky onu součástku odfoukne do odpadu," vysvětluje Antoš.

Pro fólie z čelních skel zatím využití není. Musí se odvážet na skládku.    

 

Právě se děje

Další zprávy