V obou případech je spojena s odvážným rozhodnutím: Honda ani Toyota nebudou své legendární modely nabízet s dieselovými motory. S ohledem na kauzu Dieselgate a diskutované zákazy pro naftové pohonné jednotky se je Japoncům pro Evropu nevyplatí vyvíjet. Zákazníci si mohou vybrat benzin nebo hybrid.
My jsme šli tou jednodušší cestou a sáhli po benzinových agregátech. U Hondy si můžete zvolit přeplňovanou jednapětku o výkonu 127 kW ve spojení s manuálem nebo 142 kW s bezstupňovou převodovkou CVT, Toyota kontruje atmosférickým dvoulitrem se 129 kilowatty, ať už se vám chce řadit manuálně, nebo to necháte rovněž na bezstupňovém CVT.
Nám se řadit nechtělo, takže k testu nastupují obě auta s variátorovou převodovkou a pohonem všech kol. Bezstupňové CVT má své pro i proti, řadí naprosto hladce, což oceníte ve městě, ale při akceleraci nepoužívá pevný převodový stupeň, místo toho obvykle drží otáčky na konstantní, optimální hodnotě a rychlost zvyšuje plynulou změnou převodového poměru. To má být sice lepší pro spotřebu, ale akustický projev vytočeného motoru ve stálých otáčkách nemusí být po chuti každému.
Obzvlášť znát je to u Toyoty, která se nemůže opřít o turbodmychadlo, tedy o nízko položené maximum točivého momentu. Při najíždění na dálnici si tak užijete konstantních čtyř tisíc otáček, Hondě stačí dva a půl tisíce a rozdíl v akustickém komfortu je znatelný. Obě auta se také do určité míry snaží simulovat řazení klasického automatu, Toyota má dokonce klasický první převodový stupeň určený pro rozjezd.
Převodovky na každý pád vyžadují zvyk, ale po týdnu se s jejich projevem smíříte a spíše oceníte jejich plynulý projev. Na sportování se popravdě nehodí ani jedna. Ostatně oba motory také nejsou žádnými trhači asfaltu.
Honda CR-V 1.5 VTEC Turbo CVT AWD
Motor: benzinový turbo 4válec, 1498 cm3
Výkon: 142 kW v 5600 ot./min.
Točivý moment: 243 Nm při 2000 ot./min.
Nejvyšší rychlost: 200 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 10,0 s
Kombinovaná spotřeba: 7,1 l/100 km
Pohotovostní hmotnost: 1594 kg
Objem zavazadlového prostoru: 561 l
Cena od: 1 024 900 Kč (Executive)
Honda je ale o něco pružnější a svižnější. Znát je to hlavně při akceleraci ve městě a také na delších cestách po dálnici, kdy se navíc otáčky drží v rozumném spektru mezi hodnotou 2500 a 3000. Toyota se o to snaží také, ale častěji musí zabrousit do vyšších obrátek. Díky tomu Honda pocitově působí jako tišší a lépe odhlučněné auto.
Spotřeba je pak samozřejmě s ohledem na palivo, které tankují, vyšší. U Toyoty se dá počítat s asi devíti litry, u Hondy s číslem o litr nebo půl vyšším, a to hlavně ve městě. S CR-V jsme ale absolvovali trasu z Prahy na Šumavu a zpět spíše klidným tempem a spotřeba klesla na 8,7 litru. Pokud je však pro vás nízká spotřeba zásadní, volte hybrid nebo skočte ke konkurenci pro diesel.
Zajímavostí je, že Honda se v dnešní době, kdy řada aut vypíná motor již při dojíždění na světla, zcela obejde bez systému stop-start a u Toyoty funguje jen po silnějším tlačení brzdového pedálu.
Pokud se obě automobilky shodly na převodovce, výrazně se rozcházejí v nastavení podvozku. Honda působí, jako by ji navrhovali Američané: je houpavá, podvozek orientovaný na komfort, auto se v zatáčkách výrazně naklání na vnější přední kolo, a abyste se v každém oblouku neprali s nedotáčivostí, je třeba pečlivě volit stopu.
Toyota RAV4 2.0 Valvematic CVT AWD
Motor: benzinový 4válec, 1987 cm3
Výkon: 129 kW v 6600 ot./min.
Točivý moment: 208 Nm při 4300 ot./min.
Nejvyšší rychlost: 190 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 11,0 s
Kombinovaná spotřeba: 5,9 l/100 km
Pohotovostní hmotnost: 1560 kg
Objem zavazadlového prostoru: 580 l
Cena od: 1 049 900 Kč (Executive)
Na druhou stranu je extrémně pohodlná a mile překvapí, jak komfortně se posádka na cestě cítí. Ani 19" kola ale posádku nebudou obtěžovat a přirozenější pozice za volantem láká k dlouhým cestám.
To v Toyotě se sedí více jako v SUV. Lépe vidíte okraje kapoty a máte větší pocit, že jste pány situace. Podvozek je naopak sportovnější, Toyota je tužší, v zatáčkách se méně naklání, lépe odolává nedotáčivosti než Honda. Je také ovšem o něco méně pohodlná. Tady to vypadá, že do nastavení podvozku mluvili více Evropané.
Řidiče hračičky Toyota potěší i možností nastavení různých terénních režimů: k dispozici je mód do bláta, na štěrk i sníh a k tomu ještě sportovní režim, který zostří nastavení převodovky a motoru. To vše ovládáte tlačítky a kolečkem vedle voliče automatu.
Honda se bez podobných vychytávek obejde. Zatímco u RAV4 si můžete oním sněžným módem nastavení čtyřkolky a motoru upravit tak, aby auto zbytečně v hlubokém sněhu nedivočilo, u CR-V bude vše záviset na opatrné práci s plynovým pedálem. Trakce je naštěstí v obou případech příkladná. S Hondou jsme jezdili i po zasněžených šumavských cestách a bez jediného zaváhání vyjela i hluboký sníh na cestách a závěje u krajnice. Stačilo jen přidat víc plynu.
Absence voličů pro výběr jízdního režimu Hondě umožnila uklidit palubní desku. Na středovém tunelu jsou obří odkládací prostory, řadicí páka je po ruce ve střední části palubní desky. Tolik odkládacích ploch, jakými se může chlubit CR-V, najdete jen v málo autech.
Toyota vyznává tradičnější styl a ve středovém panelu jsou jen klasické držáky na pití a schránka pro mobil s možností bezdrátového dobíjení (jeho podpora na straně výrobců telefonů je bohužel stále poměrně mizerná). Světlý a atraktivně ztvárněný interiér Toyoty je naopak rozhodně příjemnějším místem k životu než černý a trochu unylý vnitřek Hondy s falešnými dřevěnými dekory.
Ergonomie není perfektní ani v jednom případě. U Hondy se nazlobíte s ovládáním palubního počítače, tlačítky na volantu a palubním systémem, který působí, jako kdyby ho někdo naprogramoval na koleně doma. Na dotykovém displeji se tak střídají zobrazení navržená Hondou s navigací od Garminu převzatou bez jakýchkoliv úprav.
Toyota má palubní systém vychytanější a laděný do jednotné podoby. I u ní ale nechybí pár přešlapů, které vycházejí i z nadstandardní výbavy. Kde zapnout vyhřívaný volant? Přímo na volantu jako u Hondy nebo na panelu topení? Ne, naprosto nesmyslně u řidičova levého kolena. To samé platí i o jinak šikovném vyhřívání čelního skla. Líbily se nám pogumované ovládací prvky, snad se brzy neohladí nebo nezpuchří.
Co do prostornosti vyhrává na pocit Honda. Dveře lze otevřít téměř do úhlu 90 stupňů a velmi komfortně se do ní nastupuje. Tolik místa na kolena ve druhé řadě možná nemá jediné konkurenční SUV na trhu. Papírově má sice o něco menší kufr, je ale lépe přístupný a potěší i možnost sklopit opěradla zadních sedadel přímo ze stěny zavazadlového prostoru.
Toyota nabídne méně místa vzadu, a i když se u ní dá měnit sklon zadních opěradel, na výběr jsou jen dvě polohy. V té nejvíc skloněné budou cestující navíc až nepříjemně ležmo. Pokud se ale budou chtít po cestě trochu prospat, možná to ocení.
Neberte to však tak, že by Toyota nevyhověla v roli rodinného auta, prostorná je více než dostatečně. Jen Honda svým pojetím více připomíná kdysi tak oblíbená rodinná MPV. Toyota potěší spíše sportovněji založené, škoda slabšího motoru a převodovky, které závodnické choutky zrovna nepodporují.
S ohledem na to, že v testovaných a srovnatelných výbavách obě auta vyjdou lehce nad milion a Toyota je jen o 30 000 Kč dražší, bude výsledek spíše na osobních preferencích. Z objektivního pohledu je o něco lepší Honda, pokud dáte na emoce, budete preferovat Toyotu.
Na přehled všech dostupných verzí Toyoty RAV4 se můžete podívat zde. Na hodnu CR-V tady.
