Pokud jsou chodci tím nejzranitelnějším účastníkem provozu na pozemních komunikacích, pro dětské chodce to platí tuplem. Děti do 14 let se snadno řidiči schovají za překážkou na chodníku (třeba za zaparkovaným autem) a snadno se zaberou do hry tak, že vběhnou pod kola přijíždějícího auta. Asi všichni řidiči si ostatně pamatují otázku z učebnice, jak se chovat, když se z řady zaparkovaných aut vykutálí míč.
Na smutné statistice - v Česku vloni zahynulo na silnicích pět malých chodců, 70 jich bylo zraněno těžce a 675 lehce - se však podle výsledků testu rakouského autoklubu ÖAMTC podílí i to, jak děti vnímají svoje okolí.
Rakušané se spojili s vídeňskou firmou Viewpoint, která se zabývá výzkumem toho, jak lidé sledují svět okolo sebe. Využívají se k tomu speciální brýle, jež digitalizují lidský pohled, a umožňují tak analyzovat lidské vnímání - dokonce i ve stresových situacích.
Při testu ÖAMTC dostali tyto speciální brýle sedmileté dítě a dospělý. Jejich úkolem bylo přejít klasickou čtyřramennou křižovatku v městské zástavbě. Výsledkem bylo zjištění, že děti vidí možná nebezpečí jinak než dospělí a blížící se vůz rozpoznají později.
"Děti zaměřují svoji pozornost jen na jeden objekt - místo toho, aby v rizikových situacích průběžně sledovaly celé svoje okolí. Snadno tak vše vyhodnotí špatně," vysvětluje dopravní psycholožka Marion Seidenbergerová.
Analýza pohledu dítěte navíc ukázala, že dítě nevnímá vůz jako jednu jedinou věc. Místo toho v rychlém sledu pozoruje jednotlivé detaily: světla, čelní okno nebo kapotu.
"U malých školáků je určitě nutné trénovat i typické rozhlédnutí se napravo a nalevo. Až s přibývajícím věkem dokážou děti krátkým pohledem odhalit více možných zdrojů nebezpečí a adekvátně na ně reagovat," říká Seidenbergerová.
Problémem je i to, že malé děti jsou prostě malé. Kromě toho, že se za překážky schovají řidičům, nevidí přes ně ani omladina. Zatímco dospělému takové lešení na chodníku v rozhledu příliš nevadí, dítě přes něj auto spatří až poté, co vůz ujede klidně dalších 20 metrů. Na rozhodnutí tedy bude mít podstatně kratší dobu.
"Zkuste dítě naučit, aby si k přecházení našlo místo s dobrým rozhledem, a to i v případě, že to pro něj bude znamenat drobnou zacházku," radí Seidenbergerová. Rakouský autoklub také zdůrazňuje, že by okolí přechodů mělo zůstávat kvůli zachování tzv. rozhledových poměrů volné. V centru Prahy jsou bohužel typicky modré parkovací zóny "dotaženy" až do bezprostřední blízkosti přechodů.
Malým školákům podle dopravních psychologů chybí rovněž předvídavost. "Prvňáci a druháci, tedy děti ve věku od pěti do sedmi let, nedokážou ještě o nebezpečí uvažovat dopředu," tvrdí Seidenbergerová. "Jakmile uvidí auto, mají za to, že řidič vidí i je. A podobný chybný závěr může mít skutečně ošklivé následky."
Mezi sedmým a osmým rokem se děti pomalu učí předvídat nebezpečné situace: tedy rozhlédnout se na kraji chodníku a hledat případná rizika. Pokud se ale zaberou do nějaké aktivity, snadno na tyto vštěpované návyky zapomenou. "Za míčem do ulice tedy bez rozmýšlení vyběhnou," popisuje jejich chování Seidenbergerová. Až mezi devátým a desátým rokem zvládnou děti rozpoznat nebezpečná místa a v případě potřeby je obejít.
Při tréninku přecházení naštěstí již nemusíte být odkázáni jen na praxi na silnici. Český projekt Bezpečné cesty nabízí ke stažení aplikaci VR přecházení, kde se děti se správnou rutinou na přechodu seznámí v bezpečí virtuální reality.
Stačí k tomu jen mobilní telefon a jednoduché 3D brýle Cardboard, které na internetu koupíte za stovku. K dispozici je zatím pro telefony s operačním systémem Android, od 9. září ji budete moci nainstalovat i na iPhone.
