Ojetý automat je útok na peněženku. Vybírejte pečlivě a nechte si velkou rezervu

Martin Frei Martin Frei
11. 3. 2020 6:04
Někdo hledá komfort, jiný nemá technický cit a další třeba nemůže ručně řadit po úrazu. Je řešením samočinná převodovka? V novém autě ano, ale ne vždy umí důstojně stárnout. Často totiž doplácí na hlavní omyly dnešního automobilového světa: snahu vyrobit složitou věc levně a špatně předepsanou údržbu. V ojetém autě tak přidané pohodlí vychází neadekvátně dráž než v novém.
Foto: Shutterstock

Nápadným varováním je už fakt, že zatímco v novém autě se za automat připlácí od třiceti do padesáti tisíc, u pětileté ojetiny skoro nic. Říká se sice, že nadstandardní výbava zlevňuje rychleji než auto, ale tady se do ceny promítá očekávání vyšších servisních nákladů, které půjdou k vaší tíži.

Foto: Radek Pecák

Z mechanického hlediska je samočinných převodovek několik druhů - planetové, dvouspojkové, variátorové. I v rámci těchto kategorií jsou ale rozdíly v kvalitě, spolehlivost záleží na konkrétním řešení. Než se tedy pro některé z nich rozhodnete, vyplatí se zapátrat po zkušenostech uživatelů přímo s daným autem. Právě to jsme udělali my a na dalších řádcích přinášíme stručný přehled toho, co vás s ojetými automaty čeká nejčastěji.

Z dominance skupiny Volkswagen na našem trhu vyplývá, že automat nejsnáze seženete právě v Octaviích, Superbech, Passatech a Touranech. Vždy jde o dvouspojkové převodovky s obchodním označením DSG, ale dvojího druhu. Podstatně spolehlivější jsou "velká" šestistupňová ústrojí spojená se silnými motory 2.0 TDI a 2.0 TSI, případně s pohonem všech kol. Naopak "malá" sedmistupňová převodovka pro diesel 1.6 TDI a skromnější benziňáky se ukazuje jako méně odolná, do roku 2014 vyloženě vrtošivá.

Hlavní rozdíl je v tom, že automat pro silnější motory má spojky v olejové lázni, která je chladí a snižuje jejich namáhání. Při rozumné péči a zacházení najedou i půl milionu kilometrů bez oprav. Podmínkou však je dodržování pravidelných výměn originálního oleje po 60 000 km za cenu kolem 5000 až 7000 Kč. Z toho vyplývá nutnost důsledně prozkoumat servisní historii až na úroveň jednotlivých faktur, což je při české kultuře prodeje ojetin tvrdý oříšek. Pokud cokoli zavání nejistotou, ruce pryč. Nevyměňovaný olej degraduje a poškozuje v převodovce všechno, včetně jemných ovládacích ventilů. Pak si koledujete nejen o výměnu spojek za 18 000 Kč, ale i hydraulické řídicí jednotky za 30 000 Kč.

Sedmirychlostní DSG pro slabší motory má suché spojky, jejichž opotřebení je podobné jako v autě s manuálním řazením. Zhruba po 120 000 km tedy musíte počítat s výměnou. Dvojice spojek vyjde na 14 000 Kč a při osazování je třeba dodržet speciální postup, při němž někdy tápou i značkové servisy. Výsledkem je těžko diagnostikovatelné cukání, s nímž si opravdu málo opravářů poradí, což - spolu s konstrukčními nedodělky starších verzí do roku 2013 - malému DSG pokazilo pověst. Také zde při poruše ovládání nelze než vyměnit celou hydraulickou jednotku za 30 000 Kč.

Mimořádně šťastnou ruku měli při konstrukci vlastních automatů u Hyundaie a Kie. Jak starší šestistupňové planetové převodovky dodávané podle modelu zhruba do let 2012 až 2014, tak pozdější sedmirychlostní dvouspojkové drží spolehlivě přes 200 000 km. A to přesto, že spojky v novějším provedení jsou suché. Navíc přestože jde technicky vzato o spotřební díl, servisy je často zahrnují do velkorysé pěti- či sedmileté záruky.

Ford měl štěstí poněkud méně. Do roku 2011 montoval japonské planetové převodovky Aisin, které měly šanci na spokojený život do 300 000 km. Bohužel podlehl vábení leasingových společností, které chtějí vidět minimální náklady na první tři roky servisu, a tak nepředepsal žádné výměny oleje. Takže i auta, která vzorně jezdila do servisu, byla záhy ve stavu jako volkswageny, které údržbu zanedbaly. Po 150 000 km už byl život automatu sázkou do loterie, tím spíše dnes, o dalších deset let později.

Při výměně spojek v převodovkách DSG je třeba dodržet přesný postup s měřením tloušťky obložení a výběru přesných podložek
Při výměně spojek v převodovkách DSG je třeba dodržet přesný postup s měřením tloušťky obložení a výběru přesných podložek | Foto: Shutterstock

Od té doby využívá většina Fordů dvouspojkové převodovky označené Powershift. Zejména v prvních letech vešly do řečí sklony ke chrastění a cukání, které po záruce nepříjemně lezly do peněz. Sada spojek zde totiž stojí 40 000 Kč, ovládací hydraulika 45 000 Kč a možnosti dílčích oprav jsou omezené. Vyměňovat lze samostatně některá čidla, i v tom případě je ale nutná úplná demontáž a rozborka, která trvá půl dne. Převodovky dodává německá firma Getrag. Pod názvem Powershift se montovaly také do některých modelů Volvo, pod zkratkou EDC do Renaultů i Dacií a pod označením DDCT i do Fiatu 500 X a Jeepu Renegade. I když spolehlivost se časem zlepšila, ceny případných oprav jsou u ojetiny za 300 000 Kč neadekvátní.

Samostatnou kapitolou jsou variátorové převodovky, někdy označované zkratkou CVT. Výkon se v nich nepřenáší ozubenými koly, ale třením řemenu či řetězu obíhajícího po kuželových elementech. Jejich natáčením převodový poměr mění plynule, nikoli po pevně daných stupních. Dříve bývalo toto ústrojí výsadou skútrů nebo nejmenších městských aut. V těžších vozidlech s vyšším výkonem třecí komponenty vydržely často jen 100 000 km, po nichž byla převodovka za 200 000 Kč na vyhození. To se týkalo třeba Mercedesu třídy B nebo Fordu Focus z let 2005 až 2010.

U pozdějších provedení se odolnost třecích komponent pronikavě zlepšila, a tak na CVT začaly sázet hlavně japonské značky jako Honda, Mitsubishi, Nissan a Subaru. Vydržet mohou i 300 000 km, nutnou podmínkou však jsou pravidelné výměny speciálního oleje za ceny kolem 7000 Kč. A opět narážíme na problém, že některé automobilky chtějí prvního majitele této nepříjemnosti "ušetřit". Zatímco třeba Honda trvá na výměnách každých 60 000 km, Subaru jen v případě ztížených podmínek jako tahání vleku. I zdánlivě vzorně udržovaná ojetina pak může zradit a ceny oprav jsou astronomické, ani repase nestojí méně než 100 000 Kč.

Nejvíc mechanické jistoty by teoreticky měly nabídnout historií prověřené planetové automaty, ale maléry s olejem se opakují i zde. Ani běžné značky jako Opel a Peugeot, ani dražší jako Mazda a Volvo, ani prémiovky jako Audi a BMW pravidelné výměny oleje nepředepisují. Náplň prohlašují za doživotní. Což v praxi neznamená, že by olej vydržel celý život převodovky, ale že se naopak životnost převodovky zkrátí na výdrž prvního oleje.

Olej postupně kontaminuje otěr z kovových lamel spojek, které jsou vidět zcela vpředu
Olej postupně kontaminuje otěr z kovových lamel spojek, které jsou vidět zcela vpředu | Foto: Shutterstock

V útrobách krásně vypadajících aut tiká po 150 000 km časovaná bomba, protože začít s výměnami po tak dlouhé době je riskantní - nahromaděné úsady se mohou zprudka uvolnit a ucpat jemnou ovládací hydrauliku, kompletní repase se většinou pohybují kolem 50 000 až 60 000 Kč. Od Astry přes Peugeot 3008, Mazdu 6 a Volvo XC 60 po BMW X5 je tedy jedinou možností pořídit vůz s co nejnižším nájezdem do 100 000 km a s dalšími výměnami oleje začít ihned preventivně.

Typickou ironií trhu s ojetinami je, že nejpoctivěji předepsanou údržbu (výměna oleje po 60 000 km) mají předepsanou auta, kterých najdete v bazaru nejméně a stojí nejvíc peněz - Mercedes-Benz a Honda. Kromě nich vychází jako nejméně riziková volba Hyundai a Kia, kde byla výměna oleje předepsaná alespoň po 100 000 km, a spolu nimi Volkswagen, Škoda a Seat 2.0 TDI s šestirychlostním DSG. I u nich ale platí nutnost důkladného prověření servisní historie a nejméně dvacetitisícová rezerva pro případ nečekaných událostí.

 

Právě se děje

Další zprávy