Ženeva - Přes Evropu, Asii a Sevení Ameriku povede trasa tří elektrických vozidel, jejichž závod začal v Ženevě. 30 tisíc kilometrů dlouhou trasu chtějí zdolat za 80 dní.
Účastníci chtějí dokázat, že elektrický pohon je již dnes plně využitelný v běžné osobní dopravě. Podmínkou k účasti v závodě byla proto schopnost vozidel ujet za den alespoň 500 kilometrů průměrnou rychlostí 80 kilometrů v hodině a vyšší a schopnost nabít baterii během čtyřhodinové polední přestávky. Vozidlo musí uvézt dva lidi. Elektrická energie, kterou budou vozy při své cestě čerpat, musela být předem dodána do rozvodné sítě z obnovitelných zdrojů, tedy hlavně ze solárních a větrných elektráren.
Inspirací pro závod byla cesta kolem světa Švýcara Louise Palmera, který již před dvěma lety objel svět v solárním automobilu. Za vozidlem si celou dobu táhl velký přívěs se solárními panely.
Do Česka nepřijedou
Účastníci závodu budou svá elektrická vozidla prezentovat během zastávek ve 150 městech. Českou republiku při letošním závodě ovšem nenavštíví.
Vítězem se nutně nemusí stát nejrychlejší vozidlo. Účastníci totiž během závodu mohou získat body v různých kategoriích včetně spolehlivosti, výkonnosti nebo popularity.
Účastníky závodu jsou německá, švýcarská a australská posádka. Kromě německého týmu, který závod hodlá absolovat s běžným sériovým elektrickým skútrem Vectrix, jsou dvě zbývající vozidla prototypy vytvořené ve firmách, kde jsou závodníci zaměstnáni.
Švýcarské vozidlo je technický skvost
Například dvěma piloty švýcarského vozidla Zerotracer jsou designér společnosti DesignWerk Tobias Wülser a inženýr firmy Oerlikon Frank Loacker. Právě tyto dvě firmy spolupracovaly při konsktrukci vozu. Jejich vozidlo je vlastně kapotovaný dvoumístný motocykl, který má ovšem úctyhodné parametry. Výkon motoru je přes 180 koní a vozidlo, kdyby nemělo elektronický omezovač, by jelo přes 300 km/hod.
Na jedno nabití baterií dokáže ujet 350 kilometrů a na osmdesátiprocentní kapacitu lze nabít už za půl hodiny. Na plnou pak za dvě hodiny. Aby mělo co nejnižší aerodynamický odpor během jízdy, zasunují se pomocná kolečka, které zajišťují stabilitu při pomalé jízdě a při parkování, do karosérie, podobně jako u letadla.
Druhý elektromobil vznikl na univerzitě Univerzity of South Australia. Jeho vzhled navrhli studenti průmyslového designu. Horní část karosérie je inspirována leteckými kabinami. Původně měl vůz dojezd jen 120 kilometrů, ale pro účely závodu byla kapacita baterií zvýšena na požadovaných 250 kilometrů.
Původně byl do závodu přihlášen i korejský vůz Yebbujana, ale nakonec neodstartoval. Prototyp se zrodil ve firmě Power Plaza, která vyrábí průmyslové napájecí zdroje a měniče. Je vyroben z uhlíkových vláken, díky čemuž i s batereimi váží jen osm set kilogramů. Jeho maximální rychlost je 130 km/hod.
