Pamatujete si na Suzuki Ignis? Prodej tohoto malého SUV skončilo v Evropě v roce 2008, nyní se automobilka rozhodla ho opět vzkřísit. V Česku se začne prodávat pravděpodobně příští rok v březnu.
Nový Ignis je od podlahy nový. A to doslova. Vůz má novou platformu, kterou chce Suzuki využít pro své další připravované modely a která je o 10 cm delší než u Ignisu předchozí generace. Na délku vůz měří 3,7 metru, dalo by se tedy srovnávat s mini typu Hyundai i10 nebo Kia Picanto. Základní verze bude pětimístná s pevnou zadní lavicí a opěradly dělenými v poměru 60:40, dvě vyšší výbavy mají čtyři místa se dvěma samostatně posuvnými zadními sedadly.
Ignis zkrátka není klasické konvenční mini. Jde o křížence s kategorií SUV. Je k dispozici nejen s předním pohonem, ale také připojitelným pohonem zadních kol. Nemůžete po něm chtít, aby se vyrovnal čtyřkolkám do těžšího terénu, ale pokud máte chalupu v kopci, ke které vede polňačka, s Ignisem se k ní dostanete snadněji. Hodí se mu k tomu také zvýšený podvozek. Je tedy spíše konkurentem Fiatu Panda 4x4.
Je však dobré vědět, že Ignis 4x4 má menší kufr než Ignis s pohonem předních kol. A to dost podstatně. Ignis 4x2 v základní verzi s pěti místy má kufr velký 267 litrů, u čtyřmístného Ignisu s pohonem všech kol se smrskne na 204 litrů! Potěšující je však možnost odsunout u čtyřmístného Ignisu zadní lavici dopředu o 16,5 cm, čímž se kufr zvětší. Lze navíc posouvat každé ze dvou zadních sedadel zvlášť.
Ignis pohání zatím jediný motor v nabídce, kterým je atmosférický benzinový čtyřválec o objemu 1,2 litru, existují však dvě verze – jedna zcela konvenční, druhou je tzv. mild-hybrid s malým akumulátorem, který rekuperuje energii během jízdy a tuto uspořenou energii pak využívá například při startech. O jeho funkci a stavu nabití je řidič informován displejem před volantem. Obě varianty lze kombinovat s pohonem předních, nebo naopak všech kol.
Testovali jsme dvě varianty – předokolku s klasickým motorem a čtyřkolku mild-hybrid, rozdíl ve spotřebě činil přesně půl litru (5,2 l vs. 5,7 l), výsledky dosažené na trase v okolí Říma však nemusí být zcela relevantní.
Od motoru nelze čekat moc, s výkonem 66 kW se ani nedají dělat zázraky, ve stoupáních jsme museli s poloprázdným autem podřazovat i na dvojku a na dálnici nad 120 km/h motor dost silně hučí. Ale v městských rychlostech je kultivovaný a výkonově dostačující. Jen nás mrzí, že s Ignisem není taková zábava jako například se Swiftem.
Obě verze Ignisu jsou řidičsky nenáročné, pocitově se nám předokolka zdála lepší, je totiž velmi lehká (v základu má vůz provozní hmotnost 810 kg) a obratná. To je mimochodem na Ignisu nejzajímavější – je překvapivě obratný i díky poloměru otáčení 4,7 metru.
Japonský prcek láká i na výbavu, která není u této kategorie aut typická. Lze si připlatit za couvací kameru, v arzenálu bezpečnostních asistentů nechybí ani systém udržování v jízdních pruzích, kdy řidiče při přejetí pruhu varuje vibracemi ve volantu, má také sedmipalcový dotykový displej a možnost spárovat multimédia s chytrými mobily. Některé detaily v interiéru se nám však zdají trochu nedotažené, například kaplička s budíky se zastarale působící grafikou, praktický není ani panel s klimatizací, který vyšší řidiče tlačí do pravého kolene. A plasty jsou tvrdé jako kámen.
Design vozu působí trochu retro. Ignis čerpá inspiraci zejména i ve své vlastní historii. Například tři prolisy na bocích za zadním oknem odkazují na model Cervo SC100. Při pohledu z boku je patrná negativně zkosená záď a celkově auto vypadá jinak než konvenční mini, což je na něm sympatické.
Zda bude mít stylové maličké auto do města nebo pro dříve narozené chalupáře prodejní úspěch, bude záviset na ceně. Ta však není ještě zveřejněna. Doufejme, že bude rozumně nastavena, protože Ignis je mnohem originálnější a navíc prostornější než konvenční miniauta.
Porovnali jsme tři jeho konkurenty a jejich podstatné technické údaje. Srovnání Hyundai i10 s Kiou Picanto a Škodou Citigo si můžete prostudovat zde.
