„Kopírování je matkou pokroku.“ Co všechno je podle Rusů dobré na nových Volhách

Pokud na autech ruské značky není ani jedna věc ruská, nezbývá než zapátrat v historii a hledat alespoň nějaké společné rysy. A když se chce, tak to prostě jde.

V době, kdy běžní Rusové tráví volný čas ve frontách na benzin, vypadá zpráva o znovuzrození tradiční značky Volha jako malý zázrak. To, co se nepodařilo za dlouhá desetiletí míru, jde najednou jako mávnutím kouzelného proutku v pátém roce „speciální vojenské operace“. Zatímco kdysi probíhaly marné pokusy při hledání nástupce byť jen jediného modelu GAZ-24, teď se najednou představují hned tři Volhy najednou.

Recept na úspěch je přitom až překvapivě jednoduchý: Stačí získat za hubičku zmodernizovanou továrnu, kde se ještě před pár lety vyráběly škodovky a Volkswageny. A pak do ní dovézt rozmontovaná auta čínské značky Geely a na místě je zase smontovat dohromady. Ovšemže i s novým nápisem Volga na obou stranách karoserie vyvedeném v latince.

Hledání jakéhokoliv pojítka současných modelů s minulostí značky se zdá být nadlidským úkolem, motoristickému časopisu Za rulem se to ale přesto podařilo: „První test nové Volhy. Má něco společné s legendárním GAZ-24,“ hlásí lákavý titulek. Zvědavý čtenář se pak z článku dozví, že onou společnou věcí je rozvor náprav 2800 milimetrů. „Ale to je vše,“ ujišťuje jeho autor, přičemž si ani on není jistý, jestli je to dobře či nikoliv.

„Bývalí řidiči Volhy samozřejmě nebudou spokojeni: světlá výška je nízká – pouhých 135 mm –, takže se s ní nedají projíždět výmoly. Nemůže ani tahat přívěs, neboť tažné zařízení nenabízí. A do kufru se nevejde deset pytlů brambor, i když má objem 500 litrů,“ vypočítává.

Jedním dechem však dodává, že to samozřejmě nevadí, protože „auto je vzrušující, intuitivní, svižné a odvážně projíždí ostré zatáčky“. Kapitolu o jízdních vlastnostech pak uzavírá řečnická otázka: „Opravdu někomu chybí listové pružiny a tuhá zadní náprava?“

Zatímco časopis Za rulem alespoň přiznává, že testovaná Volha C50 je ve skutečnosti přeznačkované Geely Preface, noviny Kommersant vidí v nových Volhách především auta švédské značky, kterou Geely vlastní: „Přeplňovaný dvoulitrový motor o výkonu 238 koní pochází od Volva. Převodovka je stejná jako v crossoveru Volvo XC40 – osmistupňová hydrodynamická, vyvinutá japonskou společností Aisin,“ píše Kommersant a připomíná, že celá platforma CMA, na které současné Volhy jezdí, byla vyvinuta v Göteborgu.

„V Rusku byla značka Volvo vždy oblíbená. Je proslulá svou spolehlivostí, vrozenou přizpůsobivostí drsným zimním podmínkám, vynikající bezpečností a celkovou kvalitou. Volvo je jako Mercedes-Benz, jen bez zbytečné okázalosti,“ píší noviny a pokračují: „Krev je hustší než voda, říkají v Rusku, když chtějí zdůraznit, že skrývat blízký vztah je zbytečné. Pokud začneme zkoumat vlajkový model K50, najdeme mnoho evropských řešení.“

Navíc je podle Kommersantu kopírování cizích značek v duchu nejlepších sovětských tradic: „Stačí se podívat na americký Ford Mainline, abychom pochybovali o originalitě GAZ-21,“ píší noviny a připomínají, že dohled Henryho Forda na vznik automobilky nijak neovlivnil domácí veřejné mínění – to prý Volhu vždy považovalo za „nejvíce ruskou“ automobilku.

Opisování pak podle Kommersantu Rusko vždy posunulo vpřed. Ať už šlo o doslovnou kopii bombardéru B-29 Superfortress v podobě Tu-4, která prý ušetřila nejméně čtyři roky vývoje. Anebo tentokrát už koupenou licenci od Fiatu na výrobu žigulíků, jež obyčejnému sovětskému lidu ukázala výhody celoročního motorového oleje a nemrznoucí chladicí kapaliny.

Společnost PLA, která Volhy v Nižním Novgorodu vyrábí, získala podle novin od Číňanů svolení nejen auta z dovezených dílů montovat, ale i právo vyvíjet vlastní modely. A toto právo si prý rozhodně nechce nechat ujít.