Rozhodnutí o snížení nejvyšší povolené rychlosti na holandských dálnicích přišlo vloni v listopadu a bylo reakcí tamního premiéra Marka Rutteho na rozhodnutí soudu z května 2019. Kvůli ustavičnému překračování limitů oxidů dusíku a amoniaku soud nakázal zastavit projekty výstavby dálnic, letiště, větrných farem, ale i domů. Podle soudu by totiž vedly k dalšímu zvýšení vypouštěných škodlivin.
Aby mohla být výstavba v Holandsku obnovena, je jedním z řešení i snížení nejvyšší povolené rychlosti na dálnicích. Rutte přitom ještě v roce 2012 protlačil její zvýšení na 130 kilometrů v hodině. Nyní si tento limit budou šoféři moci užít jen mezi sedmou večer a šestou ráno. Během nejvytíženějších hodin bude platit stovka.
Drakonické opatření - podobně nízká rychlost platí v Evropě jen na Kypru - začne naplno platit dnes po osazení všech příslušných značek, které rychlost omezují. S tím se mělo podle plánu začít ve čtvrtek 12. března a dnes by mělo být dokončeno. Rakouský autoklub ÖAMTC upozorňuje na to, že jakmile je značka osazena, limit platí.
Sám Rutte v listopadu přiznal, že z omezení nemá radost, ale že mu pomůže opětovně nastartovat výstavbu přibližně 75 tisíc domů a 18 tisíc projektů infrastruktury. Tím se mu povede zachránit i pracovní místa ve stavebním sektoru. Emisní krize je podle něj tou nejhorší, kterou v roli premiéra zažil. Nepopulární opatření se ostatně dotkne především jeho voličů, mezi které patří v Nizozemsku zastánci automobilové dopravy.
O snižování rychlosti se v poslední době v Evropě mluví především v souvislosti se snížením emisí oxidu uhličitého (čemuž nizozemský krok nepochybně rovněž pomůže).
Rakousko například k 1. březnu ukončilo testování zvýšení dálničního limitu na 140 km/h a vrací se ke stotřicítce. V Německu probíhá diskuse o zrušení neomezené rychlosti na dálnici, což prosazuje například Spolkový úřad pro ochranu životního prostředí. Spolkový sněm a v únoru i Spolková rada ale toto opatření odmítly.
Podle studie Evropské agentury pro životní prostředí z roku 2011 přitom snížení nejvyšší povolené rychlosti ze 120 na 110 kilometrů za hodinu vede ke snížení spotřeby (a s ní i emisí oxidu uhličitého) o dvě procenta v případě dieselu a o tři v případě benzinových motorů. A to po zohlednění toho, jak řidiči skutečně rychlost (ne)dodržují.
U oxidů dusíku a pevných částic dochází podle té samé studie díky snížení rychlosti k výraznému poklesu především u naftového motoru. Ve stodvacítce jsou emise škodlivých oxidů dusíku o 40 procent vyšší než ve stovce, u pevných částic přibližně o nějakých sedmnáct.
Podle studie společnosti Ricardo-AEA jsou u všech typu naftových aut emise oxidů dusíku nejnižší okolo sedmdesáti kilometrů za hodinu, pak rostou. Nejvyšší jsou však ve skutečně nízkých rychlostech okolo 10 km/h.
