Podnik, který dnes bereme jako Mazdu, vznikl v roce 1920 v Hirošimě pod názvem Toyo Cork Kogyo a zabýval se výrobou korku. Finančně se nejednalo o kdovíjaký úspěch a společnost se poměrně rychle přeorientovala na výrobu jiného zboží včetně strojů.
To už bylo z názvu vypuštěno slovo cork (anglicky korek), od roku 1927 tak hirošimský podnik užíval jména Toyo Kogyo. V listopadu 1929 se objevily první náznaky budoucí výroby vozidel - firma postavila prototyp dvoutaktního motoru. Na to v březnu 1930 navázala výroba šesti prototypů motocyklu (nakonec se jich vyrobilo a prodalo třicet).
Na konci 20. let se přitom firma potýkala s finančními problémy a před bankrotem ji zachránila až hirošimská spořitelna spolu s několika lokálními podnikateli. Po úspěšné záchraně tedy následovala produkce motocyklů a v říjnu 1931 přišel na svět první automobil s označením Mazda, používaným dlouho jen jako obchodní jméno.
Jednalo se o nákladní tříkolku Mazda Go s nosností 200 kg, kterých do konce roku 1931 vzniklo 66. Až do roku 1936 přitom nákladní tříkolky nesly na palivové nádrži logo Mitsubishi. To proto, že se přes dealerskou síť konkurenčního výrobce prodávaly.
Proč jméno Mazda
V roce 1931 se objevilo první vozidlo s obchodním označením Mazda. To firma Toyo Kogyo odvodila od jména Ahura Mazda, což je bůh světla (a také harmonie, inteligence a moudrosti nejstarších civilizací v západní Asii). Tento bůh byl zvolen proto, aby byla budoucnost vozů Mazda zalitá sluncem. Vedle toho je jméno odvozeno i od jednoho ze zakladatelů společnosti Toyo Kogyo a jejího druhého prezidenta Džudžira Macudy.
Ve 30. letech hirošimská automobilka pokračovala v produkci nákladních tříkolek pod jménem Mazda a s postupně upravovanou technikou. Produkci vozidel přerušila až druhá světová válka a v Hirošimě tak začaly vznikat zbraně. Japonská armáda nakonec kapitulovala, čemuž předcházelo shození atomové bomby na Hirošimu. Továrnu na výrobu tříkolek Mazda Go to ale příliš nezasáhlo a už v prosinci 1945 došlo k obnovení produkce.
Japonci postupně vylepšovali nákladní tříkolky a v dubnu roku 1950 dokonce přišli s osobní verzí, která měla zastřešenou karoserii a místo pro šest osob. O dva měsíce později byl představen čtyřkolový nákladní vůz Mazda Type CA s nosností jedna tuna. Nešlo o první čtyřkolové vozidlo z hirošimské továrny. Už v roce 1940 vznikl prototyp malého osobního vozu, do výroby ale nezamířil.
Až do začátku 60. let tak vznikaly pod označením Mazda výhradně nákladní automobily. Nešlo už jen o tříkolky (těch byla nicméně stále většina), ale také klasické čtyřkolové modely. Tato praxe se změnila v květnu 1960. Pod jménem Mazda se objevilo poprvé také osobní auto. Šlo o typ R360, který spadal do takzvané třídy kei cars, v překladu lehkých automobilů.
Co jsou kei cars?
Třída kei cars, v překladu lehká auta, vznikla v Japonsku po druhé světové válce v době, kdy se ekonomika vzpamatovávala a lidé si mohli dovolit nanejvýš motocykl. A právě kvůli těmto zákazníkům vznikly modely třídy kei. Jejich specifikem byla výrazná omezení velikosti, objemu motoru či jeho výkonu, výměnou za to ale přišly třeba daňové úlevy a také nižší cena. A zatímco první pokusy byly pro výrobce neatraktivní, změna pravidel v roce 1955, která umožnila zvětšit objem motoru na 360 cm3, přinesla výrazné rozšíření nabízených modelů. Dnes je kromě mimo jiné daňových úlev (takové zvýhodnění ale bylo v posledních letech oproti klasickým modelům poměrně výrazně zredukováno) třída kei cars typická omezením délky na 3,4, výšky na dva a šířky na 1,48 metru a pohonná jednotka může mít nejvýše 0,66 litru a výkon 47 kW. Přesto jsou miniauta populární dodnes - například nejprodávanější japonské auto loňského roku, Honda N-Box, je kei car. Pro zajímavost uveďme, že Mazda dnes v této třídě nabízí přeznačené modely Suzuki.
Mazda R360 byla jedním z modelů, který využil upravené legislativy kei cars v roce 1955 a rostoucí popularity osobních aut obecně. Pro představu, R360 měla na délku 2,98 metru, zatímco dnešní Škoda Citigo měří 3,6 metru. Motor umístěný vzadu měl 12 kW a dokázal Mazdu rozpohybovat na 84 km/h. Jednou ze zajímavostí auta byla nabídka nejen manuální, ale i dvoustupňové automatické převodovky.
Z R360 se stal prodejní hit, na což navázala i větší verze P360 Carol z roku 1962. Na konci stejného roku Mazda ukázala model Carol i s dvojicí zadních dveří - šlo o první čtyřdveřový automobil v její historii.
Už v roce 1961, tedy rok po premiéře prvního osobního auta, se začala psát další důležitá kapitola historie Mazdy. Japonci totiž koupili licenci na rotační motor, označovaný podle svého vynálezce Felixe Wankela též jako Wankelův motor. Mazda začala s vývojem jednodušší verze KKM, kterou navrhl Hanns Dieter Paschke. Zjednodušeně jde o jednotku s nepohyblivým blokem a pístem rotujícím nesoustředně kolem hřídele.
První Mazdou s rotačním motorem bylo kupé Cosmo Sport (v Evropě a na dalších exportních trzích známé jako 110S) z roku 1967. To nabídlo výkon 81 kW a nejvyšší rychlost 185 km/h, po roce došlo k úpravám a zvýšení jak výkonu, tak maximální rychlosti na 200 km/h. Vzhledem k původně vysoké ceně i nízkému počtu vyrobených kusů je z Mazdy Cosmo Sport ceněný sběratelský kousek.
Po modelu Cosmo se rotační motor, Mazda se stala jedinou značkou, která jej masově rozšířila, objevil třeba také v útrobách kompaktního modelu Familia, rodinného typu Capella, kupé Savanna (také známého jako RX-3) a především kupé RX-7.
Zatím poslední osobní Mazdou s rotačním motorem bylo opět kupé RX-8, jehož výroba skončila v roce 2012. Důvodem byly mimo jiné i vyšší emise nebo diskutabilní spolehlivost. Přesto se Mazda k Wankelu opět vrací, ačkoliv ne jako primárnímu typu pohonu. Využívat se bude jako prodlužovač dojezdu pro elektromobily. Za jízdy bude tedy dobíjet akumulátory.
Vedle klasických vyrobila Mazda ve své historii i několik pozoruhodných aut s Wankelovým motorem. Například v roce 1974 vznikl na základech druhé generace pick-upu série B první a doposud jediný pick-up s rotačním motorem. Nabízel se výhradně v Severní Americe a vznikl v počtu asi 15 tisíc kusů. Stejný typ pohonu dostal na počátku 70. let také autobus Mazda Parkway pro celkem 25 cestujících. A v roce 1991 dokonce rotační Mazda 787B vyhrála čtyřiadvacetihodinovku Le Mans.
Do Evropy se první vozy Mazda s benzinovým pohonem dostaly v březnu 1967 (do Česka oficiálně začátkem 90. let), což bylo o tři roky dříve než do USA. Japonské modely si na evropských trzích rychle vybudovaly stálou klientelu, už v roce 1972 tak Mazda prodala 50 tisíc automobilů. Prodejní úspěchy zaznamenaly například kompaktní model 323 (známý na řadě jiných trhů jako Familia), případně větší 626 (jinde pod označením Capella), image vylepšila koncem 70. let představená první Mazda RX-7.
Na počátku 70. let nicméně Mazda, respektive mateřská společnost Toyo Kogyo, opět málem zkrachovala. Na USA dolehla ropná krize a do té doby poměrně úspěšné, leč neúsporné rotační motory najednou zákazníci příliš nechtěli. Spolu s dalšími problémy to vedlo až téměř ke krachu, který odvrátila, mezi dalšími, finanční injekce banky Sumitomo. Ta mimochodem dodnes drží v Mazdě dvouprocentní podíl.
Právě v období finančních problémů se japonský výrobce aut spojil s Fordem, který v roce 1979 vlastnil už 25procentní podíl, a v průběhu 90. let dokonce získal kontrolní balík 33,4 procenta akcií. Obě automobilky navzájem sdílely technická řešení, některé modely se i v Evropě objevily pod oběma značkami.
V roce 2008, tedy v době vypuknutí finanční krize, která zasáhla nejvíce americké automobilky, se Ford rozhodl zbavit nejprve části akcií, v roce 2015 pak prodal i poslední dvě procenta, která si ponechal. Dnes je mimochodem Mazda majetkově provázána s Toyotou, která vlastní 5,1 procenta akcií Mazdy (Mazda naopak vlastní malý podíl v Toyotě). Zmiňme ještě, že v minulosti Mazda spolupracovala také s jihokorejskou značkou Kia.
Důležitým milníkem se ukázal být rok 1984. V květnu oficiálně došlo k přejmenování automobilky na Mazda Motor Corporation. Na přelomu 80. a 90. let začala Mazda rovněž experimentovat s označením svých modelů a na japonském trhu se tak postupně objevily nové značky Autozam, Eunos a ɛ̃fini. Každá z nich měla trochu jiné pole působnosti.
Autozam se zaměřoval na dostupná auta třídy kei (zmiňme například model AZ-1, kupé s racčími dveřmi), Eunos měl sdružovat sportovnější modely a označení ɛ̃fini bylo vyhrazeno luxusním modelům. Přes dealerství posledních dvou značek se v Japonsku prodávaly také Citroëny, prodejny Autozamu pro změnu nabízely Lancie.
Experiment s několika značkami se Mazdě i kvůli zhoršeným ekonomickým podmínkám v Japonsku nakonec nepovedl a v průběhu 90. let všechny tři zanikly. Mazda přitom měla v plánu uvést ještě další luxusní značku Amati pro severoamerický trh, kde by mohla konkurovat Lexusu nebo Acuře.
V září 1989 se do prodeje dostal další významný model Mazdy. Malý lehký roadster MX-5, v Americe známý jako Miata a v Japonsku jako Roadster, vstoupil do kategorie, na kterou většina výrobců zanevřela. A možná právě proto se z MX-5 stal rychle celosvětový prodejní hit. V současnosti se tak nabízí už čtvrtá generace tohoto vozu.
V 90. letech Mazda v Evropě vedle MX-5 nabízela úspěšně i osvědčené typy 323 a 626. K nim se přidal třeba malý model 121 nebo naopak luxusnější typy Xedos 6 a Xedos 9. Koncem 90. let značka rovněž odhalila nové logo, které s drobnou obměnou fontu písma používá dodnes. Nechybí v něm dvojice křídel. Ta mají symbolizovat "let do budoucnosti přes jakékoliv překážky".
S novým stoletím se objevila i nová identita značky. Na počátku roku 2002 Mazda přišla nejen s marketingovou kampaní Zoom-Zoom, ale u svých stěžejních modelů přešla v Evropě na novou nomenklaturu i design. Místo 323 se tak kompaktní řada nově jmenovala 3 a u 626 došlo k přejmenování na Mazdu 6. Tyto názvy se v nabídce udržují dodnes a přibyly k nim i Mazda 2, tedy malé auto, a Mazda 5, což bylo už nevyráběné kompaktní MPV.
Mimochodem právě Mazda 2 z roku 2002 byla prvním modelem značky produkovaným v Evropě - konkrétně ve španělském závodě Fordu ve Valencii. Za zmínku také stojí, že v roce 2006 začala v Japonsku výroba prvních dvou SUV s označením CX. Zatímco větší CX-9 se v Evropě oficiálně prodávala jen chvíli, menší CX-7 byla v nabídce evropských dealerství poměrně stálicí, třebaže nikdy nešlo o bestseller.
Skutečně stěžejní se SUV pro Mazdu stala až s uvedením první generace CX-5 v roce 2012. Kompaktní model se zařadil mezi nejpopulárnější Mazdy v Evropě a nic na tom nezměnila ani generační výměna. Postupně nabídku SUV rozšířily i menší modely CX-3 a CX-30.
Všechny v současnosti nabízené modely Mazda přitom využívají technologie pod souhrnným označením Skyactiv. To znamená motory, převodovky, karoserii či podvozek - vše s cílem snížení spotřeby a emisí. Například u benzinových motorů toho nebylo dosaženo přeplňováním jako u konkurence, ale zvýšením kompresního poměru spolu s dalšími úpravami. Právě CX-5 byla první Mazdou, která vznikla kompletně v režii technologií Skyactiv. Zároveň automobilka také přešla na dodnes používaný designový jazyk Kodo.
Loni přinesla Mazda na trh další inovaci spojenou s technologiemi Skyactiv. Začala nabízet agregát Skyactiv-X, který kombinuje prvky ze zážehového i vznětového agregátu a cílem je opět snížení spotřeby, a tím pádem i emisí. Tlak na snížení množství vypouštěných skleníkových plynů ostatně tak trochu "donutil" Mazdu ukázat také elektromobil. Nikoliv první, ale první z klasické sériové produkce, navíc prodávaný i v Evropě.
Model MX-30 je SUV, které zaujme na první pohled proti sobě se otevírajícími dveřmi. Na jedno nabití má ujet 200 km. V současné evropské nabídce japonské automobilky tak MX-30 doplňuje modely Mazda 2, 3, 6, CX-3, CX-30, CX-5 a MX-5.
V úvodu článku si můžete prohlédnout velkou galerii s průřezem historií Mazdy.
